„Ahoj, Philo.” přiběhla ke mně Cate „Ahoj.” „Ale, copak?” „Má k nám zanedlouho přijet princezna Odette z Francie a já ji dlouho neviděl, takže nevím.” usmál jsem se smutně. Cate něco začala vyhledávat na mobilu. „Omg, ale vždyť je hot ahh.” rozplývala se. Já se na ni nechápavě podíval. „Ani mi neříkej, že jsi se za celou tu dobu ani jednou nepodíval na internet, jak vypadá.” „Emm, no já mobil nemám.” Ona na mě vyvalila oči. „Jako fakt? A co celé dny děláš?”
„Čtu.” „Aha, no ale stejně ti ukážu, jak vypadá.” obrátila na mě mobil. Když jsem se na ni podíval, nemohl jsem uvěřit, že je to ona. Byla vážně pěkná. Bílo-blond vlasy a modré oči. Trochu mi připomínala Sebastiana, ale ten mám tmavší vlasy. „Pěkná, co?” zašklebila se na mě. „Jo, celkem.”

         Vešli jsme do třídy. Uviděl jsem Seba jak se učí. Podíval se na mě a zamával mi. Já mu také zamával. Sedli jsme si s Cate do svých lavic. Cate najednou vstala a zamířila k Sebovi. Sklonila se k němu a něco mu řekla. Po chvíli přišla zpět ke mně. „Co jsi po něm potřebovala?” zeptal jsem se jí. „Jen číslo. Je totiž roztomilý.” usmála se.

     „V kolik jedeš domů.” zeptala se mě má kamarádka, když jsme vycházeli ze školy. „Asi hned.” řekl jsem smutně a ukázal jsem na limuzínu. „A nechtěl by jsi se mnou a Sebem jít dnes ven?” „Omg, to bych strašně rád. V kolik?” „Ve čtyři.” „Doufám, že mi to otec dovolí.” vzdychl jsem. „Každopádně budeme na tebe čekat v parku.”

        „Otče, mohl bych jít dnes s přáteli do parku poblíž?” Otec se na mě podíval. „Nejvíce na hodinu, takže v pět doma.” „Díky.” vyběhl jsem z místnosti. Za chvíli už jsem nasedal do limuzíny, která mě zavezla k parku.” „Děkuji.” vystoupil jsem. Uviděl jsem přátele. Rozběhl jsem se k ním.

        „Takže ty si budeš muset vzít princeznu Odette?” zeptal se Sebastian. „Jestli si nikoho jiného nenajdu, tak asi jo. Cate, že vypadají s Odett podobně?” ukázal jsem na Seba. „Jo.” ušklíbla se.

        Tek nějak jsme se procházeli po parku. „Cate, kolik je hodin?” Ona se podívala. „Půl šesté.” A sakra. Chytil jsem Cate a Seba za ruku a rozběhl jsem se. „Kam běžíš?” řekla Cate. „Už před půl hodinou jsem měl být doma.” Doběhli jsme k limuzíně. „Princi, díky bohu že už jste tady. Už vás začali hledat. Měli bychom už jet.” Rozloučil jsem se s přáteli a nasedl jsem si.

         Když naše limuzína zastavila, vystoupil jsem. Celkem hodně služebných stálo venku. Uviděl jsem matku. „Proč jsi se zpozdil?” obejmula mě. „Ale matko, vždyť to byla jen půl hodina.” „Ale měl jsi snad omezený čas, ne?” „To jo, ale když jsem u sebe neměl nic, jak bych zjistil kolik je hodin, tak je to celkem předpokládané.” Máma vzdychla. „Je asi čas, aby jsme ti dali mobil.” Já se široce usmál. Matka vešla do jejích ložnice a po chvíli zase vyšla. Podala mi ho. „Máš tam kontakt na mě, tvého otce, Lis, tvého komorníka atd. Můžeš si přidat kontakty na tvé přátele a pak i na Odette.” Zítra poprosím Cate o její a Sebuv kontakt.