/27.5. 1994/

,,Kam jdeš?" zajímalo Thaliu Prewettovou, když sledovala Hermionu, jak si obléká mikinu. Hnědovláska s odrůstající ofinou se na svou kamarádku smutně podívala.

,,Jdeme za Hagridem," prozradila jí. ,,Klofana odsoudili k smrti, takže ho jdeme podpořit."

,,A to jste mi nic neřekli?" pozvedla obočí Lia a vyskočila z postele. ,,Jdu s váma!"

,,Fajn, tak si pospěš," pověděla jí Hermiona. ,,Je už půl osmé a my bychom neměli být z hradu pryč."

,,Ale prosím tě," uchechtla se dívka, zatím co si nazouvala boty. ,,Neříkej mi, co bychom měli a neměli dělat. Po dvou třech rocích na téhle škole si myslím, že už ten školní řád nemá žádnou hodnotu."

,,Taky pravda," uznala Hermiona a společně sbíhaly po schodech dolů do nebelvírské společenské místnosti, kde už čekal Harry a Ron.

,,Co tady dělá ona?" pozvedl obočí zrzavý kluk a jeho sestřenice si založila ruce na prsou.

,,Chceš mi tím něco říct, Rone?" sjela ho pohledem a on před sebe dal ruce, jako by se bránil.

,,Nic, nic," odpověděl okamžitě. ,,Jenom to, že až z toho bude průser, já dostanu sprďáka, že tě kazím."

,,Neboj, Rone," uklidnila ho za chůze. ,,Já to když tak vezmu na sebe."

,,Stejně nechápu, jak se to mohlo stát," kroutila nad tím hlavou Hermiona. ,,Copak nemá Malfoy starší alespoň kousek srdce?"

,,Co myslíš," poznamenala sarkasticky Thalia. ,,Jestli jsem se něco naučila, tak to, že Malfoyovi se starají jen a pouze o sebe."

,,A je očividné, že Narcislava Malfoyová nechtěla, aby její jediný synáček přišel k úhoně, tak to obrovsky nafoukli," odsekl zrzavý chlapec, najednou už opustili chodby hradu a kráčeli po té kamenné cestě, po které chodili vždycky, když docházeli na hodiny Péče o kouzelné tvory.

Thalia si všimla, jak za kamenem postává Draco Malfoy společně s Blaisem a Crabbem. Pohlédla na svou hnědovlasou kamarádku a sledovala, jak na Draca naštvaně kouká. Když si jich Malfoy všiml, na tváři se mu ukázal vítězný výraz a egoisticky se narovnal.

,,Ale ale, kdopa se přišel podívat?" ušklíbl se blonďatý čistokrevný kouzelník. Hermiona najednou nabrala tempo ve své chůzi.

,,Ty hnusnej odpornej smradlavej malej švábe!" vyštěkla na něj nasupeně a u jeho krku držela svou hůlku.

,,Hermiono, nech ho," radil jí Ron. ,,On za to nestojí."

Hnědovlasá čarodějka mudlovského původu tedy hůlku sklopila, ale přesto v sobě měla nahromaděno spoustu zlosti, kterou zkrátka potřebovala dostat ven. Proto si hůlku přendala do levé ruky a pravou trefila Malfoye přímo do jeho čistokrevného nosu, ze kterého začala téct čistá krev.

Draco vykřikl bolestí a s pomocí svých kumpánů se snažil dostat pryč. Když už se všichni tři ztratili z dohledu, Hermiona vítězně vydechla a s úsměvem na tváři prohlásila: ,,To byl skvělý pocit."

,,To bylo dobrý," uchechtl se Harry.

,,Dobrý? Senzační!" opravil ho Ron.

,,Jo, přesně," přidala se Lia. ,,Jsem ráda, že tě mám jako kamarádku."

Čtveřice kamarádů se tedy vydala k Hagridově chaloupce, která se nacházela na kraji lesa. Cítila podobný vztek jako její kamarádka, jenom to neukazovala k podobě fackování Malfoye. Nechtěla, aby umřel, protože to bylo jen nevinné zvíře.

Zaklepali na domek a Hagrid jim téměř okamžitě otevřel. „Neměli jste sem chodit!" zaklel nešťastně Hagrid, který z toho zase už viděl průser. Nechal je projít a rychle za nimi zabouchl dveře, protože nechtěl mít na triku další problémy.

„Dáte si čaj?" otázal se zdvořile a Lia pozorovala, jak se mu třesou jeho velké ruce.

„Nenapadá tě, kdo by v tom ještě mohl něco udělat, Hagride?" snažil se mu pomoct. „Třeba Brumbál –"

„Ten už to zkoušel," zasmutněl Hagrid. „Nemá pravomoc na to zrušit rozhodnutí tý pitomý komise. Říkal jim, že je Klofan úplně normální, jenže voni maj strach... Víte přece, jakej je Lucius Malfoy.. Počítám, že jim nejspíš vyhrožoval... A ten kat, Macnair, to je Malfoyův starej kámoš... aspoň to ale bude rychlý a bezbolestný... A já budu stát vedle něj..."

„Brumbál sem za mnou dolů příde, až... až na to dojde. Dneska dopoledne mi poslal vzkaz. Napsal, že chce bejt... že chce bejt se mnou. Brumbál je báječnej chlap," soukal ze sebe Hagrid těžce.

„My tu s tebou taky zůstaneme, Hagride," Hermiona se mu snažila být oporou, ale Hagrid kroutil hlavou.

„Vy se pěkně vrátíte nahoru na hrad. Psal jsem vám přece, že nechci, abyste se na to dívali. A stejně byste tu vůbec neměli bejt... jestli tě Popletal a Brumbál chytěj bez povolení venku, Harry, budeš mít pořádnej malér," přesvědčoval je Hagrid.

„Rone! Já – to snad nemůže být pravda – to je... to je Prašivka!" vykřikla Thalia a Ron na ni nechápavě zíral. „Co to povídáš?"

„Prašivko!" vykřikl zrzek a sebral svou krysu ze země. „Co tady děláš, Prašivko?"

„Už je dobře, Prašivko!" uklidňoval ji Ron. „Tady žádné kočky nejsou! Není tu nic, co by ti mohlo ublížit!"

Hagrid se rychle zvedl z křesla a přešel k oknu. „Už jdou..."

„Musíte zmizet," vybízel je Hagrid, který se teď třásl po celém těle. „Nesměj vás tu najít... Tak už dělejte, běžte!"

Všechny děti se vyskočily na nohy a následovali Hagrida k zadnímu východu. Ron svou Prašivku schoval do kapsy od tepláků a následoval poloobra.

„Pustím vás zadem," zamumlal si pod vousy Hagrid a otevřel zadní vrátka. Thalia vyběhla z hájovny a schovala se za jednu z velkých dýní.

Všichni čtyři byli schovaní za velkými dýněmi a sledovali, jak se k hájence přibližuje kat, Popletal a Brumbál. Chvíli si něco povídali a nakonec je Hagrid pozval do svého obydlí. V ten moment čtveřice využila situace a utíkala po cestičce zpátky ke hradu.

Hnědovláska s modrýma očima se opřela o jeden z kamenů, u kterých Hermiona trefila Malfoye do nosu a se zatnutými pěstmi sledovala, jak se ten muž v černém přibližuje s jeho obrovskou sekyrou přibližuje ke Klofanovi.

Když ostří a krk toho zvířete oddělovalo už jen pár centimetrů, Thalia zavřela oči, aby tomu nemusela čelit. Pohlédla se Hermionu, jak se slzami očí visí na Ronovi a nechce se na to dívat.

,,Měli bychom se vrátit," prohlásila ztěžka Thalia a Ron najednou vytřeštil oči.

,,Moje Prašivka!" vypískl zoufale zrzavý mladík a rozběhl se za svojí krysou, která utíkala v trávě směrem k Vrbě mlátičce.

,,Rone!" vykřikla Lia. ,,Kam to běžíš?"

,,Prašivko, stůj!" ječel za svým domácím mazlíčkem Ron a Thalia pocítila, jak jí ofoukl vítr. Už se stmívalo a jí naskákala husí kůže, protože nastala větší zima než zhruba před půl hodinou. Mírně zaklonila hlavu a sledovala, jak Vrba začíná trochu šílet a jak smýká se svými větvemi.

A potom pohlédla na zem a zahlédla velkého černého psa. Vytřeštila oči a její srdce se jí rozbušilo. Najednou koukala na to, jak ten pes táhne Rona za nohu k té vrbě. ,,Rone!" vyjekla hystericky v momentě, kdy se jako ztratili z dohledu.

***

Tak a začíná to😎😈