/1.9. 1994/

Slunce už dávno zašlo za obzor a věrný smrtijed přestrojený za Alastora Moodyho se dobelhal do svého nového pokoje. Pohlédl na svá zavazadla a hlavně se zajímal o tu největší kufr, který před ním stál.

Najednou se za ním otevřely dveře a Barty Skrk se otočil. Prohlédl si blonďatou ženu, která ač měla na tváři pár vrásek, stejně vypadala mladě a překvapilo ho, že by někdo tak nerudný měl ženskou jako je ona.

,,Já vím, že už jsme se dlouho neviděli," sklopila oči Annabeth, když pochopila, že Alastor mluvit nebude. ,,Ale pro mě to je stále trochu nedořešená kapitola, takže jsem se tě chtěla zeptat, jestli to, co se tenkrát stalo budeme nějak řešit nebo..?"

Barty se na chvíli zamyslel. Pohrával si s myšlenkou, že když už mu přišla do ložnice taková kost, tak toho využije. Ale potom si uvědomil, že svůj úkol musí brát vážně, takže poslední co by dělal je to, aby se přátelil s někým, kdo by mohl objevit jeho pravou identitu.

,,Mezi námi se něco stalo?" pozvedl lehkomyslně obočí a blondýnka pohltilo teplo. Hodně dlouho se k tomuto kroku odhodlávala a doufala v to, že všechno dobře dopadne, protože zvláště v posledních hodinách si uvědomila, že Moody pro ni znamená víc, než by ještě před půl rokem dokázala říct.

,,No, já mám stále v živé paměti," vypravila ze sebe trochu zaraženě a on se ušklíbl. Přesně, jak to znala z dřívějška, ale tenkrát si to nebrala osobně. On pro ni byl šéf, otec a člověk, se kterým sdílela stejný sarkasmus, takže ho stírala stejně jako on ji. Ale teď se s ním snažila řešit vážnou věc - tedy alespoň pro ni byla dost důležitá.

,,Neber si to nijak osobně, holka," pokračoval pohrdavě a Beth nervózně přešlápla. ,,Ale pokud jsme spolu něco měli, tak jsem byl dost určitě nalitej, a proto si to taky moc nepamatuju."

Annabeth stála jako opařená. Tohle je on? Tohle je pravý Pošuk Moody? Litovala toho, že sem vůbec někdy vstoupila. Litovala toho času, který strávila přemýšlením o něm. Ale nejvíce jí zžírala myšlenka, že mu naletěla.

,,Víš, spal jsem s hodně holkama," nakrčil rameny a usadil se ve svém pohodlném křesle. ,,A ty pravděpodobně nepatříš k těm nejlepším, vzhledem k tomu, že mi to všechno trochu splívá."

,,Takže si nemyslel vážně to, co si mi tenkrát řekl," usoudila blondýnka a on se uchechtl.

,,Neříkej mi, že sis z toho vyvozovala," šklebil se nad jejím neštěstím a ona si založila ruce na prsou.

,,Známe se už dost dlouho na to, abych dokázala říct, že pro mě to rozhodně tahle situace není jednoduchá," pověděla mu. ,,A vzhledem k tomu, že jsem několikrát nazvala mým druhým otcem, tak mi celé to přišlo hodně divné. Ale nevěděla jsem, že pro tebe jsem byla jen nějaký To do list."

Barty se ušklíbl. ,,Jestli sis myslela, že jsem nějaký kluk na chození, tak si víc naivní než jsem si myslel," urazil ji znovu a ona rozhodila rukama. Držela slzy na uzdě, protože měla pocit, že se jí za chvíli podlomí kolena.

,,Láska je sestrou smrti," zopakovala citát své matky. ,,Tobě se tahle věta tak strašně líbila ten večer, když si předával Liu. Moje matka v tomhle měla pravdu. A já k tomu připojím ještě jednu větu. Láska je sestrou bolesti."

,,To je krásný citát," ušklíbl se hnědovlasý muž. ,,A teď mě omluv, protože se musím vyspat na první den ve škole."

,,Fajn," povzdechla si a chystala se odejít z místnosti. Než tak však učinila, naposledy se na něj podívala. ,,Ale až se jednou nad tvojí skleničkou Bourbonu budeš sám sebe ptám, proč si sám, pamatuješ si na tenhle moment, kdy si odmítl ženu, která ti nabízela něco, co ti prý dříve chybělo."

S těmito slovy opustila jeho kabinet a prvním pět kroků kráčela se vztyčenou hlavou. Jenže potom se zlomila. Všechno, v co doteď věřila se teď rozplynula jako mraky po bouřce. Měla chvíli vztek, ale zároveň cítila, jak jí tato slova zlomila srdce. Chtěla ten hrad opustit, chtěla se přemístit, ale nemohla, protože se stále nacházela v Bradavickém hradě.

Utíkala tedy pryč, zatím co se Barty skláněl nad kufrem, ve kterém se nacházel opravdický Alastor Moody. ,,Hajzle," sykl si Alastor a Barty se ušklíbl.

,,Předpokládám, že si se snažil odhalit," uchechtl se Skrk posměšně. ,,Ale mrháš energií, Pošuku. Protože ač ty všechno slyšíš, my tebe neslyšeli. Ani jedno slovo. Ani jednu tvou jistě pikantní nadávku."

,,Nech jí na pokoji," zavrčel Moody při pomyšlení, jak využitě a zdrceně se teď Beth musí cítit. ,,Se mnou si dělej, co chceš, ale jí nech na pokoji."

,,Mohl jsem se s ní vyspat," nahrnul ret. ,,Vážně bys to chtěl poslouchat? Místo toho jsem jí odehnal, takže teď nenávidí víc než kohokoliv jiného."

Alastor mlčel. Měl pocit, že je bezmocný, ale přesto chtěl utéct a Beth všechno vysvětlit. ,,Vlastně si mě překvapil," poznamenal Barty na oko obdivuhodně. ,,Slyšel jsem, že si dost velký sobec."

,,Vzhledem k tomu, že si mě dnes večer připravil o to jediné, na čem mi záleželo víc než na sobě samotném, tak ti slibuju, že i kdyby mě to mělo stát život, tak tě vlastnoručně zabiju," zasyčel Alastor Moody. ,,To z Voldemorta dělá to, že je nebezpečný, že? Když mu na něčem jiném nezáleží?"

***

Jo, těžce se mi to psalo 😢

🎄Sharie