/15.4. 1997/

Catherine se dívala na své svatební šaty, navléknuté na figuríně. Stále se snažila vymyslet nějaký plán, jak by mohla z tohohle vězení mohla uniknout, ale všechny její naděje pomalu a jistě zhasínaly. Věděla, že ji Sybil zná, tudíž znala i všechny její schopnosti, a proto ji dokázala pomocí kouzel v paláci držet.

Zároveň znala i její největší slabinu, díky které ji tu také mohla držet. Byla si totiž vědoma toho, jak moc Catherine záleží na rodině a obzvláště na Charliem a Thalii. Za ty tři a půl měsíce zkoušela už snad všechny možnosti, pomocí kterých by se mohla dostat pryč, ale všechny tyto plány rapidně selhaly.

Uznala, že šaty, které nechala její praprapraprababička ušít měly skutečně grády a věděla, že jí opravdu sluší. Všechna ta drahá látka, třpytivé drahokamy a stříbrná nit se na šatech vyjímala perfektně, ale stejně ty šaty měla chuť roztrhat, jenom aby se nemusela vdávat.

Zaslechla zaklepání a tak unaveně odpověděla, aby dotyčná osoba mohla vstoupit. Vsázela na svého nadcházejícího, ale tentokrát se spletla - jednalo se o Agnes. Když chůva spatřila, že se blondýnka tváří jako hromádka neštěstí, okamžitě zareagovala.

,,Copa se vám stalo, slečno?" zajímala se empaticky Agnes, pokusila se k ní posadit, ale Cat se jenom otráveně odsunula.

,,Co myslíš?!" odsekla nepříjemně. ,,Chtějí mě dát tomu hrubému starému plesnivému čistokrevnému imbecilovi!"

,,Copak na vás v Anglii čeká někdo lepší?" zkoušela ji Agnes a ona se naježila.

,,Žádný v Anglii, ale doma!" prohlásila Cat rozhodně. ,,A ano, čeká. Nebo nevím, jestli čeká. Možná mě totiž do konce hledá, víš?!"

V tu chvíli se Agnes ke Cat naklonila a dlouze ji políbila. Ve chvíli, kdy si Catherine uvědomila, co se tady děje, reflexně se odtáhla a s vytřeštěnýma očima na ni vyjela. ,,Co to do háje má znamenat-"

,,Te iubesc," šeptla Agnes a v tu chvíli Cat došlo, co se tady děje. Nevěřila svým očím, celé tělo se jí zavalilo teplem a naděje začínala nabírat větším rozměrů.

,,Charlie?" ujišťovala se polohlasně pro případ, že by je někdo odposlouchával. Když osoba, vypadající jako Agnes, souhlasně pokývala hlavou, Cat mu okamžitě padla okolo krku. ,,Merline, nemůžu tomu uvěřit!"

,,Ne, tak nahlas," varoval ji mladík káravě. ,,Nechceme přeci prozradit náš útěk."

,,Náš útěk?" zopakovala potichu a on s úsměvem pokýval hlavou. ,,Co se tady děje, ty jeden? Jak je možné, že vypadáš jako Agnes?"

,,Tvoje chůvička je tak trochu na naší straně," mrkl na ni, ,,takže mi vypůjčila trochu jejích vlasů a ode dneška ji neoficiálně zastupuji."

,,A kdy se odsud dostaneme?" vyzvídala nedočkavě Catherine a on si povzdechl.

,,Dneska bohužel ne, protože jak víš, ty máš zakázáno speciálním kouzlem odcházet z budovy," zasmutněl Charlie, ,,ale zítra máš tu pitomou svatbu, která se bude konat trochu více na jihu, takže budeš mimo to kouzlo. A tam přesně tě já, jakožto tvůj svědek unesu a už nevrátím."

,,Ty sis to ale promyslel," pochválila ho dívka. ,,Jak se mají doma? Je Thalia v pořádku?"

,,Upřímně o nich nemám moc zpráv, ale Denní věštec nic neříkal, takže pokud se to nechce ututlat, tak snad nic," dal jí odpověď, ona ho popadla okolo krku a pevně obejmula.

,,Tohle mi opravdu chybělo," zašeptala mu do ucha a on ji ještě pevněji stiskl, protože i jemu pořádně chyběla. 

°°°

Thalia posedávala na lavičce s výhledem na Chroptící chýši a kochala se výhledem na krásnou skotskou přírodu. Zároveň vzpomínala na momenty, kdy v téhle budově poznala svého otce a dozvěděla se, že někde v zemi nezemi se jí ukrývá její dvojče.

Pokoušela se přenést do doby, kdy se tohle všechno tohle stalo. Byla ještě tak mladá, nezkažená a nic nebylo tak moc komplikované. Tohle všechno se událo ještě dávno před smrtí jejího táty, unesení její sestry, povstání Pána Zla a všech těchto románcích.

,,Nad čím přemýšlíš?" zajímalo hlas, který právě stál za zamyšlenou Thaliou. Hnědovláska ihned hlas poznala a s nadšením jej obejmula.

,,Blaisei, bezva, vrátil ses!" vykřikla nadšeně a on jí uvítal návalem polibků. Chvíli mu jeho polibky oplácela, ale potom se opět posadila na lavičku a doufala, že si s ním popovídá. ,,Tak jak bylo u mámy?"

,,Myslíš u mámy a jejího nabíječe?" ušklíbl se Blaise otráveně. ,,O těch se, prosím, nebavme. Spíš mi řekni ty, jak bylo u tety?"

,,Dobrý to bylo," pokrčila ramena. ,,Max je vlastně to nejživější dítě, které jsem kdy v životě potkala. Beth má stále smysl pro humor, i když teď spí míň než kdykoliv jindy, a i když má v domě dva chlapy."

,,Ale pořád jsou skvělá rodina," pokrčil rameny s bolestným úsměvem na tváři. ,,Jasný, možná jsou dysfunkční rodina, ale mají se rádi a to je dělá tak úžasnými."

,,To je pravda," vydechla souhlasně a oba se zahleděli na tu krajinu. Ani jeden nevydal hlásku a užívali si to ticho, které tento cíp Bradavic neprovázel. Najednou ovšem sebou Blaise prudce trhl a snažil se s Thaliou navázat oční kontakt.

,,Děje se něco, lásko?" snažila se zjistit a cítila z jeho očí, že něco se děje. ,,Mě to můžeš říct. Jestli ti zase ten Dawlish ublížil nebo snad i tvojí mámě-"

,,Musím se přidat ke smrtijedům," vypálil ze sebe, jak nejrychleji mohl. Thalii se to v hlavě ozvalo ještě párkrát a snažila se to zpracovat. Když si Blaise všiml, že Lia nic neříká, začal to omlouvat. ,,Vím, co všechno Pán Zla provedl tobě a tvé rodině, ale je to to nejbezpečnější řešení. Kdybych to neudělal, zabil by mojí mámu, mě a všechny, na kterých mi záleží, včetně tebe. Je to řešení, které nás udrží v bezpečí, Thal-"

,,Mlč," vydechla a srdce jí bušilo jako zvon. Vstala z lavičky, Blaise se po ní pokusil natáhnout ruku, ale ona se mu roztřeseně vysmekla. ,,Nedotýkej se mě!" zaječela a nabírala dech. ,,Posloucháš se vůbec? Uvědomuješ si vůbec, co říkáš za bludy!"

,,Thalio, prosím, nedělám to z vlastního přesvědčení," snažil se ji přesvědčit. ,,Dělám to kvůli-"

,,-mně," doplnila ho. ,,Je mi to jasný! Tobě asi nedochází, co všechno tyhle lidé udělali! Zabili mojí tetu Margaret, babičku, jednoho strýčka! Do prdele, zabili moje rodiče! Unesli moji sestru!"

,,Já to chápu, ale když se k nim přidám, budeš pod mojí ochranou a už nikdy se nic takového nestane," sliboval jí a ona rozhořčeně rozhodila rukama.

,,Drž hubu!" zaječela Thalia. ,,Ty mě asi vůbec neznáš! Já bych radši umřela než abych se přidala na stranu někoho, kdo zabil, které miluju!"

,,Já rozumím tomu, že si po svém správňáckém otci, co prostě vždycky musel být na straně dobrých," pokoušel se jí to vysvětlit v klidu, ,,ale tady jde o to, že já s tebou chci být a to nezahrnuje to, že budu chodit s hrobem."

,,Vzhledem k tomu, že se chceš přidat ke smrtijedům, tak se mnou rozhodně chodit nebudeš," procedila nenávistně mezi zuby a vytáhla z kapsy balíček. ,,Když si měl ty narozeniny, měla jsem pro tebe i dárek, ale nedokážeš si představit, jak moc si mě zklamal."

,,Miluju tě, nic se nezměnilo," kroutil hlavou, ale ona nevypadala, že by to cítila stejně. 

,,Pokud máš v hlavě alespoň jediný mozkový závit, tak mi musí dojít, že já tě nenávidím!" štěkla po něm naštvaně. ,,Přeju si, abych tě nikdy tenkrát nepotkala. Myslela jsem si, že si jiný než Malfoy a zbytek těch zmijozelských kluků, ale očividně jsem zase byla hloupá a nechala se svést prvním idiotem, který měl stejné problémy jako já."

,,Thal, počkej," pokoušel se ji zastavit a ona, aby zpomalilo jeho běh, hodilo proti němu balíček, který pro něj měla připravený. Blaise jej obratně chytil a utíkal za ní. Jenže Thalia si díky tomu dárku získala náskok a netrénovaný černoch už ji nedohnal. 

Místo toho stál na místě a rozbalil si její dárek. Našel v něm pozlacené hodinky, které zespodu ciferníku měly napsané Abys nepřišel pozdě na rande, T.

***

Tak tu máme dobré i špatné zprávy 😂❤😭

☕Sharie