/9.3. 1995/

Thalia si pomocí ručníku sušila své hnědé vlasy a Cat si k ní přisedla. Bylo o krásné víle známo, že vždycky nosila na své tváři zářivý úsměv, ale teď vypadala ustaraně a také trochu nervózně. ,,Ahoj, Cat," usmála se hnědovláska. ,,Jak se máš? Seš smutná? Kvůli Fleur, že nezvládla ty Ďasovce? Neboj, ještě to určitě zvrátí u Třetího úkolu."

,,Ne, kvůli tomu ne," pokusila se o úsměv. ,,Já Krásnohůlkám úplně nefandím," přiznala se. ,,Jsem ráda, že dneska vyhrál tvůj kluk."

,,Dneska večer se pořádá ve společné společenské místnosti večírek na oslavu Cedrica," oznámila Nebelvírka. ,,Měla bys přijít."

,,Jo, popřemýšlím o tom," usmála se Cat a zatnula pěst. Věděla, že jí to musí říct. Nejenom musí, ona i chce. Chce, musí a potřebuje. Měla jí ráda jako kamarádku, ale ještě víc jí chtěla mít jako sestřenici - skutečnou rodinu.

,,Děje se něco?" snažila se jí vyčíst z očí a šedoočka zvedla své dlouhé a krásné řasy. Sebrala všechnu odvahu, kterou v sobě měla a čelila Thaliiným modrým očím.

,,Víš, Thalio," začala pomalu. ,,Když jsem za tebou tenkrát přišla pod ty tribuny v Prvním úkolu, věděla jsem, kdo seš."

,,Kdo jsem?" zopakovala nechápavě Thalia.

,,Že seš dcera Annabeth Prewettové, dříve Rosierové," objasnila jí Cat. ,,Věděla jsem to, protože mě sem Brumbál pozval nejen kvůli mým schopnostem, ale hlavně kvůli mému původu, Lio."

Thalia mlčela. Mozek jí pracoval na plné obrátky a starší dvojče Blackových se snažilo usilovně přijít na to, o čem Cat do háje mluví. A pak to přišlo. Pak to blondýnka řekla. ,,Jsem Catherine de la Vito. Jsem dcera Siriuse Blacka-"

,,Jsi moje sestra," hlesla hnědovláska a několikrát zamrkala. Všechno se zpomalilo. Najednou si prohlížela její blonďaté vlasy, její šedé oči, její nos, její rty. Už ani nevěděla, jak si svou mladší ztracenou sestru představovala, ale tohle předčilo její očekávání.

,,Cože?" pozvedla obočí Cat. ,,Ne, nejsem tvoje sestra. Jsem dcera Siriuse a Cassiopeii a ty jsi dcera Annabeth. Jsme sestřenice."

,,Merline!" vykřikla Thalia a užaslým úsměvem na tváři. ,,Počkej, Cat, něco ti řeknu. Já jsem také dcera Siriuse a Cassiopeii. Naše mamka zemřela tu noc, jako Potterovi. Tebe unesla Sybil de la Vito a mě adoptovala naše teta Beth. Pravdu jsem se dozvěděla minulé léto, když jsem konečně poznala našeho tátu."

,,Moment," přerušila ji nevěřícně a přišlo jí, že se teď všechno událo tak hrozně rychle. Nemohla to všechno najednou zpracovat. ,,Takže si opravdu moje sestra?"

,,Dvojče, konkrétně," opravila ji Thalia s úsměvem na tváři a Cat vytřeštila oči.

,,Počkej, narodila ses čtvrtého-"

,,-března," dořekla společně s blondýnkou. ,,Je to tak, Cat, jsme sestry."

Cat cítila tolik emocí. Tak strašně moc. Štěstí, nadšení, těšení. Těšila se na to, až se svou sestru stráví tolik času, kolik zmeškaly. Poslední dobou cítila hodně prázdnoty. Jakoby její život nikam nesměřoval, ale teď jakoby najednou Thalia byla jedním z těch rozcestníků, který jí ukázal cestu.

Pět sekund na hnědovlásku jen tak zírala a potom jí obejmula. Tak neomaleně, ale pevně a silně. Všechen strach z ní opadl a stejně tak i všechna nervozita. Pochopila, že možná proto nefandí Fleur Delacour. Protože ona nepatří na francouzskou riviéru k de la Vitoovým, kde jí babička vidí jako mocnou vílu, co si vezme kohokoliv si ona vymyslí.

Teď, přesně v tuhle chvíli si byla na sto procent jistá, že patří sem, do Británie, do Bradavic a do Londýna. ,,Chci, abys poznala tátu," prohlásila Thalia, když Cat konečně pustila. ,,Tyhle prázdniny."

,,Tady v Anglii?" zajímalo blondýnku. ,,Víš, já nechci, abych ho prozradila a on se musel vrátit do Azkabanu zrovna ve chvíli, kdy se ho pokusím poznat."

,,Neboj," uklidnila jí. ,,Táta mi zrovna před týdnem psal přání k narozeninám a v tom se zmínil, že oprášil jedno ze sídel Blackových, o kterém nikdo neví. Naznačil, že bych se tam mohla nastěhovat. A až mu tě představím, myslím, že bychom konečně mohli být všichni tři rodina."

,,Nic bych neudělala radši," povzdechla si Cat. ,,Tak strašně moc se těším, až ho poznám opravdu takového, jaký je. Ne takového, jakého ho ukazují v novinách."

,,Obě máme problémy ve škole," uchechtla se Lia. ,,Já i ty jsme několikrát byly na koberečkách u ředitelů. A náš táta byl zrovna takový. Byl to nejlepší kamarád Jamese Pottera, táty od Harryho. A spolu s ním a ještě dvěma kluky dělal takový kraviny... no, nejlepší bude, když to uslyšíš od něj."

,,Asi jo," zamumlala blondýnka. ,,Thalio, jsem tak strašně ráda, že to o sobě víme."

,,Já taky," přikývla dívka. ,,Hledala jsem tě docela dlouho. Všichni tě hledali docela dlouho."

,,Moje mocná bábi Sybil má svoje schopnosti a svoje lidi," povzdechla si víla. ,,Máme sídlo na ostrůvku u města Brest. Je to vlastně asi nejzápadnější cíp Francie. Jmenuje se Ouessant. Je to perfektní místo pro velký dům, kde já, bábi, Felix a teta Ela bydlíme. Dříve tam s námi bydlela i Florence, ale ta teď cestuje po světě."

,,Takže si měla hezké dětství?" zajímalo Thaliu.

,,Jak se to vezme," zamyslela se Catherine. ,,Měla jsem všechno, na co jsem si ukázala. Od malička ze mě babi dělala princeznu, ale nikdy jsem od ní necítila pravou lásku. Chyběl mi táta. Mámu mi vždycky nějak nahradila teta Ela, ale nikdy to nebylo úplné. Felix a Flor pro mě sice byli jako sourozenci, ale jenom jako. Felix byl vždycky uzavřenější a Florence zase občas trochu nafoukaná. Ale dospěla a už je v pořádku. Ale co se bavíme o mně? Řekni mi ty, jaké to bylo vyrůstat tady.. s Beth a Hugem?"

,,Beth vždycky byla super máma a Hugo úžasný ochranářský bratr," zavzpomínala Thalia. ,,Když jsem zjistila, že celý můj život je lež, byla jsem na Beth naštvaná, ale potom jsem pochopila, proč konala, jak konala. Svojí situaci zvládla nejlépe, jak mohla."

,,S tím souhlasím," přikývla vážně Cat. ,,Slyšela jsem, že náš děda Edík může za smrt Fabiana."

,,Vlastní rukou ho zabil," řekla to na plnou hubu jedovatě. ,,Stejně jako naší babičku - jeho vlastní manželku - a dokonce i naší mámu - jeho vlastní dceru. A ten člověk stále žije. Nebo nevím, jestli je to vůbec člověk."

,,Je to zrůda," pojmenovala ho blondýnka. ,,Ale je zavřený v Azkabanu, Thalio."

,,No, náš táta taky utekl z Azkabanu," pokrčila rameny. ,,Co když uteče taky?"

Catherine zakroutila hlavou a do široka se usmála. ,,Thalio, dost. Eduard Rosier je zavřený v Azkabanu a ty si teď našla svojí úžasnou ségru a tvůj kluk vyhrál Druhý úkol! Takže se pojď připravit na tu tvojí pařbu!"