/5.9. 1993/

„Posaďte se, děti moje, posaďte se," ozval se hlas profesorky Sybily Trelawneyové, kterou si Thalia bedlivě prohlédla. Přidala jí velmi zvláštní a zajímalo ji, do jaké koleje asi chodila. Na první pohled jí zaujaly její dlouhé, kudrnaté a husté hnědé vlasy, které ovšem na světle házely trochu zrzavé odlesky. Také její osobnost doplňovaly její velké brýle, jež její žíhané oči dělaly mnohonásobně větší.

Ovšem ani její hábit nehodnotila jako nějak tradiční nebo alespoň normální. Na nohou měla obuté nepadnoucí papuče, barevné punčocháče, stejně zvláštní sukni a lemovanou halenku zelené barvy. Na rukou měla snad deset náramků, náhrdelník jí také nechyběl a v uších měla náušnice s pavím pérem.

„Vítejte na hodině jasnovidectví," pousmála se a usadila se do křesla u konferenčního stolku. Tohle se Thalii na hodinách Jasnovidectví začínalo líbit, protože tohle byla jediná hodina, kdy se nesedělo v dřevěných židlích, ale pohodlných křeslech. „Jsem profesorka Trelawneyová a pravděpodobně jste mě ještě nikdy neviděli. Zjistila jsem totiž, že scházím-li příliš často do toho mumraje, který panuje v hlavních prostorách školy, zamlžuje se tím mé vnitřní oko."

Polly a Thalia si trochu nechápavě vyměnily pohledy. Profesorka Trelawneyová si vybraným gestem upravila svoji sukni a pokračovala: „Vy jste se tedy rozhodli studovat jasnovidectví, nejobtížnější disciplínu všech kouzelných umění. Musím vás ovšem hned na samém začátku varovat, že pokud vám chybí dar vidění, je jen velice málo věcí, které vás budu schopna naučit. Učebnice vám v tomto směru poskytnou jen velice omezenou pomoc."

Thalia pohlédla k nedalekému stolu, kde seděl její bratranec, Harry a Hermiona a sledovala, jak se na hnědovlásku s ofinou ušklibovali.

„Mnoho čarodějek a kouzelníků má sice talent, pokud jde o hlasité třesky, zápachy a náhlá zmizení, nejsou však schopni z budoucnosti poodhalit roušku tajemství," pokračovala profesorka Trelawneyová a její obrovské třpytivé oči začínali hledat nějakou osobu. „Tento dar byl dán jen několika málo jedincům. Pověz, chlapče drahá," obrátila se znenadání k Nevillovi, který překvapením div nespadl z křesla, „je tvoje babička v pořádku?"

„Řekl bych, že ano," vypravil ze sebe stydlivý černovlasý chlapec.

„Na tvém místě bych si tím nebyla tak jistá, drahoušku," poznamenala profesorka a Lia ji se zájmem pozorovala. Zajímalo ji, zda se jedná o nějakou z těch podvodnic, co bývá na tržnicích.

„V tomto školním roce budeme probírat základní metody jasnovidectví. Nejdřív ze všeho se budeme věnovat čtení z čajových lístků a poté přejdeme k věštění z ruky. Mimochodem, zlatíčko," vypálila nečekaně na Parvati Patilovou, „dávej si pozor na rudovlasého mládence!"

Všech došlo, že Trewlaneyová mluví o Ronovi, který strnul. Hnědovláska vyprskla smíchy, protože představa Parvati a Rona jí skutečně pobavila. Jenže najednou se žena rozběhla směrem k ní samotné a nahla se k ní blíže, než bylo Thalii příjemné.

,,Moje drahá," šeptla a hleděla Lie do jejích modrých očí. ,,Rozmysli si, komu dáš svoje srdce! Budeš mít hodně přešlapů!"

To ji vyděsilo. Skutečně se cítila zděšená a nevěděla, co si o tom má myslet. Celá třída se na ni obrátila, vznikl ten nepříjemný šum, rozléhající se učebně. Díky bohu se slova znovu ujala profesorka, čímž tento šum ztlumila.

„Ve druhém pololetí," pokračovala profesorka Trelawneyová, „nás čekají křišťálové koule – pokud do té doby zvládneme ohňová znamení. V únoru bude bohužel výuka přerušena ošklivou epidemií chřipky. Já sama při ní přijdu o hlas. A někdy kolem Velikonoc nás jeden z vás opustí navždy."

Sybila Trelawneyová se obrátila ke své další studentce. „Mohla bych tě požádat, drahoušku," tentokrát viděla budoucnost Levandule Brownové, „abys mi podala tamhletu největší stříbrnou čajovou konvici?"

„Děkuji ti, drahoušku. Mimochodem, ta věc, které se tak bojíš – dojde k ní v pátek šestnáctého října," pousmála se žena a Levandule se zachvěla.

,,Teď vás prosím, abyste se rozdělili do dvojic. Každý si z poličky vezme čajový šálek, přijde ke mně a já mu ho naplním. Potom se posadíte a čaj vypijete. Vypijete ho do dna, takže z něj zůstanou jen vylouhované lístky. Těmi pak levou rukou zatočíte v šálku třikrát kolem dokola, šálek převrátíte a položíte na podšálek. Počkáte, dokud z něj nevyteče poslední kapka čaje, a dáte jej svému partnerovi, který v něm bude číst. Obrazce budete vykládat podle pokynů na stranách pět a šest v Odhalování věcí budoucích. Já budu procházet mezi vámi, pomáhat vám a radit. A ještě něco, drahoušku –" popadla Nevilla za ruku, právě když se chystal vstát, „až rozbiješ ten první šálek, buď tak laskav a vyber si šálek s modrým vzorem. Na těch růžových totiž nesmírně lpím."

Polly a Thalia tedy uposlechly profesorku a připravily to, co potřebovaly pro věštění. Profesorka procházela mezi studenty a pověděla jim: ,,Na stole máte slovníky. Až se objeví znamení, podívejte se do slovníku a zjistěte, jaká bude vaše budoucnost."

,,Merline, to jsou kecy," odfrkla si blondýnka a hnědovláska se snažila zachovat chladnou hlavu.

,,Jsem stejného názoru," souhlasila s ní. ,,Ale musíme to přežít, takže.. vyměníme si ty šálky?"

,,Klidně," nakrčila ramena. ,,Stejně jsou to kecy."

,,Fajn, takže já tam mám strom," povzdechla si Thalia, zatím co Polly prohledávala knihu. ,,A něco jako plamen."

,,Aha," vyhrkla s pozdviženým obočím Williamsová. ,,Strom znamená rodina. A plamen nepokoje."

,,To není úplně přívětivé," utrousila trochu zaraženě a Polly jí chytla za ruku.

,,Není to reálné, Lio," snažila se jí přesvědčit. ,,Žádné rodinné problémy mít určitě nebudeš!"

,,Co tam máš ty?" změnila téma Thalia a převzala slovník.

Blondýnka se s nezájmem podívala do šálu a přimhouřila víčka. ,,Já nevím, Lio," odpověděla líně. ,,Podle mě je to něco jako plot."

,,Plot?" podivila se Lia a hledala v knize. ,,To by znamenalo nesvobodu a pocit, že si svázaná."

,,Skvělý," ušklíbla se Polly. ,,Koukám, že obě máme skvělé vyhlídky na život."

***

Takže tu máme hodinu věštění, tak snad se líbila ❤️ Budu moc ráda za vaše názory ❤️

☕️Sharie