„Tak co? Líbí se ti?” vyzvídal Matěj a nasadil u toho naprosto postižený zvědavý výraz. Modré oči mu lezly z důlků, rty se mu křivily do přehnaného úsměvu a vlhké zrzavé vlasy mu trčely na všechny strany.

Patrik ho pořádně šťouchl loktem.

„Au!” sykl Matěj.

„Promiň, ale koledoval sis o to. A to už dost dlouho.”

„Ale notak! Já se tady snažím, div se nepřetrhnu a žádný vděk?”

„Co může být tak těžkého na vychvalování?”

„Náhodou! Spoustu věcí! Vymyslet něco pěkného o Káje je snadné! Jenže o tobě už je to pěkný oříšek!”

„Ahaaaa. To mě nenapadlo, že jsem tak hrozný.”

Teď zase loktem šťouchl Matěj do Petra, který se neovladatelně chechtal a vypadalo to, že se brzo udusí. „Ty se nemáš co smát!” vynadal mu. Jenže to nepomohlo, protože se Petr chlámal dál (ano, vážně jsem teď použila tohle naprosto příšerné slovo).

Matěj se zvednul ze země, na které seděl a došel ke Káje, která se právě bavila s Ráchel. „Ahoj, Kájo, věděla jsi, že je Patrik naprosto geniální vynálezce?”

Hnědovlasá dívka se ho chtěla zeptat, proč jí to zrovna teď říká, ale pak slušně odpověděla: „Ne, nevěděla.”

Jelikož ji Matěj už otravoval několikrát předtím, tak už s ním vážně nechtěla mluvit a tak se otočila zpět k Ráchel a pokračovala v rozhovoru.

„Hm... Dobře ty. Jednou z tebe bude velmi úspěšný dohazovač,” přotočil oči vsloup Patrik, jakmile se k nim Matěj zase vrátil.

„No tak už nevím, co bys po mě chtěl,” rozhodil rukama Matěj.

„Co takhle to nechat být?”

„Tak fajn! Když chceš zůstat navždy sám...”

Už se schylovalo ke rvačce, když se ozval Petr: „Ehm... Koukejte.” Oba jeho kamarádi sledovali jeho prst, který ukazoval na Káju.

Před ní se objevil nějaký divný blonďatý kluk s hnědýma očima a až podezřele dlouhými špičáky. Na sobě měl černý rolák, ve kterém mu určitě muselo být vedro.

„Tak jsi přiletěl!” radovala se Kája a objala ho. Blonďák vypadal, jako by si užíval vůní jejího krku.

To bylo hodně divné a podezřelé.

Když Káju ten záhadný kluk jemně políbil, Matěj na ně zíral s otevřenou pusou a pak řekl: „Splet jsem se.”

„Hm... A prej že s nikým nechodí,” smál se Petr.

Matěj zmateně a poníženě vykoktal několik slov: „Ale... ale... ale... vždyť se předvčerejšky rozešla s Dušanem...” a přitom nepřestal koukat na Káju a jejího kluka.

Ta se k nim po chvíli otočila, zašeptala něco tomu blonďákovi a přišla k nim.

„Co to máš za výraz?” zeptala se Matěje.

Matěj dělal, že o ničem neví: „A jaký?”

„Já nevím, divný.”

Když Matějův pohled skouzl z Káji na jejího kluka a pak na Patrika, začalo to hnědovlásce docházet.

„To neustálé vychvalování... Ty podezřelé pohledy... To tvoje ukazování srdce z prstů...- to už mi mělo dojít.” Potom vydala zvuk, který zněl asi jako „grrrr”, pořádně napřáhla ruku a vlepila Matějovi pořádnou facku.

Ten se okamžitě chytil za tvář a tím si vlastně dal druhou facku, ale mnohem jemnější.

Kája byla celkem překvapena svou silou, ale nedala to na sobě znát. Tázavě se podívala na Patrika.

Ten zvedl ruce na úroveň hlavy a vylekaně řekl: „Já to po něm nechtěl!”

Kája se obrátila zpět k Matějovi a rázně mu přikázala: „A příště se nepleť do cizích záležitostí!”

Aby toho nebylo málo, svižně se otočila a pohrdlivě pohodila vlasy. Pak se vrátila za svým klukem.

„Myslím, že ti jasně ukázala, že bys toho měl nechat,” posmíval se mu Petr.

Patrik s ním souhlasil. Ale jenom v duchu. Teď nechtěl nic říkat.

Bylo mu jasné, že Elizabeth pro něj prostě musí být ta pravá. A jestli není, tak doopravdy skončí sám.

Aspoň v něčem v něčem se Matěj nemýlil.