Melanie sejde posledních pár schodů a ocitne se ve vstupní síní. Kousek dál spatří Adriana v hloučku jeho mrzimorských kamarádů. Vydá se k nim. Mrzimorští si jí všimnou a vytratí se dříve, než k nim stačí čarodějka dojít. Melanie se zastaví pár kroků před Adrianem. Než se ho zeptá, proč s ní potřeboval tak urgentně mluvit, zavítá čarodějka na chvilku mezi chlapcovy myšlenky. Chce být připravená. Vypadá to, že se chce Adrian omluvit.

„Co se děje?" zeptá se Melanie nakonec, když uzná, že delší mlčení by už bylo nejspíš podezřelé.

„Mrzí mě to."

Melanie sice ví, o čem Adrian mluví, ale naoko zmateně zamrká. „Cože?"

Chlapec nasucho polkne. Potom se k dívce mírně nakloní a vezme ji za ruku. „Mrzí mě, že jsme se rozešli."

„To mě taky," přizná Melanie a zadívá se na jejich spojené ruce. Odolává nutkání svou ruku z chlapcova sevření vytrhnout.

„Nechceš to zkusit znovu?"

Melanie překvapeně vykulí oči. Cože? Vážně jí Adrian právě nabídl, že spolu můžou zase začít chodit? Po tom, co se s ní sám rozešel?

„T-to myslíš vážně?"

Chlapec přikývne. „Jo."

Melanie nevěřícně zavrtí hlavou. „To nejde, Adriane." Přece si doopravdy nemyslí, že by se k němu teď vrátila.

„Proč ne? Pojďme to vrátit."

„Já to ale nechci vrátit." Melanie vytrhne ruku z Adrianova sevření a ustoupí o krok dozadu. „Promiň."

„No tak, Melanie. Mě to fakt mrzí." Čaroděj udělá krok směrem k dívce a opět ji vezme za ruku.

Tentokrát Melanie už na nic nečeká a rovnou svou ruku z chlapcova sevření vytrhne.

„Ne," pronese plavovláska rozhodně. „Řekla jsem, že nic vracet nechci."

„Je v tom někdo jiný?" zajímá se Adrian. 

V dívčině mysli se na okamžik objeví obličej Remuse Lupina, hned vzápětí je ale pryč. 

„Ne. Není v tom nikdo jiný."

„Tak proč to nemůžeme zkusit znovu?"

„Protože prostě ne, Adriane."

Melanie se otočí na patě a vydá se zpět do nebelvírské věže. 

„Počkej! Mel!"

Čarodějka se ale nezastaví. Svoje stanovisko Adrianovi řekla. Konverzace skončila. 

„No tak! Zastav!"

Mladý mrzimor dívku dožene a chytí ji za ruku. 

„Já tě pořád miluju." Hned na to si Adrian dívku přitáhne k sobě a rychle ji políbí.

Melanie je tak překvapená, že nejprve vůbec nijak nereaguje a nechá Adriana, aby ji líbal.

Myslel jsem, že už spolu nejsou. Cizí chlapecké myšlenky vtáhnou dívku zpět do reality. Melanii zarazí podivný bolestivý osten, který je v mysli cizího chlapce cítit. Jako by mu vadilo, že se spolu Adrian a Melanie líbají.

Čarodějka se vytrhne z Adrianova sevření a vlepí mu facku. Už spolu přece nejsou. Nemůže ji líbat, jak se mu zachce. Potom se beze slova otočí a vydá se pryč. Přitom se rozhlíží kolem sebe ve snaze najít původce myšlenek, které před chvílí zaslechla. Setká se s pohledem Remuse Lupina, který akorát prochází kolem. Byl to on? Dívka se zaměří se na chlapcovy myšlenky. Spatří v nich záblesk právě proběhlého polibku doprovázený dalším bolestivým ostnem, hned vzápětí ale vše zmizí.

V loňském školním roce se Melanii podařilo z myšlenek Remuse Lupina přijít na to, že se mu líbí. Nikdy se ale neodvážil dívku v tomto směru oslovit. Mohl za to strach z dívčiny reakce a taky chlapcovo tajemství, které se mu dařilo před ostatními velice dobře tajit. Před někým, jako je Melanie, své vlčí tajemství ale Remus Lupin neutajil. Možná, kdyby věděl, že Melanie o jeho malém chlupatém problému ví, bylo by to jiné. Třeba by se konečně osmělil. Teď už mu v tom ani nebránil Adrian.

Melanie se rychle zamyslí a potom změní směr. Vydá se za Remusem. Má pocit, že mu musí právě proběhlou scénu s Adrianem vysvětlit. Přeci jen právě viděl jí a Adriana, jak se líbají téměř uprostřed vstupní síně. Melanie neví, jaký přesně to má důvod, ale chce, aby Remus věděl, že s Adrianem už nic nemá a ani nechce mít. Chce, aby věděl, že Adrian už není její přítel. Ani neví, proč jí na tom tak záleží. Prostě chce, aby to věděl. Má pocit, že si to mladý nebelvír zaslouží vědět.

***

„Kdo ti vykouzlil na tváři ten úsměv?" U Merlina, jsem tak ráda, že se po dlouhé době zase usmívá. Vypadá to, že se přes ten rozchod konečně přenesla.

Melanie se otočí na svou kamarádku, se kterou se právě potkala před vchodem do nebelvírské věže.

„Nikdo."

„Vážně?" Lily Evansová pozdvihne obočí. Mě neoblafneš, Melanie.

Melanie si povzdechne. Někdy jí přijde, jako by Lily také uměla číst lidem kolem sebe myšlenky, i když samozřejmě ví, že tomu tak není. Rusovláska je jen mimořádně všímavá. 

„Adrian se ke mně chce vrátit."

„Proto se usmíváš?" Lily se snaží nedat najevo zklamání, i tak ho ale Melanie cítí, nejen z dívčiných slov.

„Ne, proto ne." Rusovlásce se viditelně uleví. „Neplánovala jsem se k němu vrátit už předtím."

„Před čím?" zajímá se Lily.

Melanie si znovu povzdechne. Chvíli mlčí, ale nakonec rusovlásce vysvětlí, co se před chvílí mezi ní a Adrianem stalo. Řekne i to, jak je viděl Remus Lupin a jak za ním potom vyběhla, aby mu vysvětlila, že mezi ní a Adrianem už nic není, tedy alespoň z její strany. Plavovláska zaváhá, ale nakonec své kamarádce sdělí i svou domněnku, že se Remusovi líbí. Lily se nad poslední obdrženou informací jen podivně usměje.

„Ty něco víš?"

Lily jen pokrčí rameny a ještě rozšíří svůj úsměv. To už je samo o sobě dostatečný důkaz. Dívčiny myšlenky vše jen potvrdí. Rusovlásce hlavou proběhne vzpomínka na její nedávný rozhovor s Remusem, kde přišla řeč i na Melanii. Opravdu se Remusovi líbí. Nahlas to ale Lily své kamarádce nepotvrdí.

Místo toho položí plavovlásce zásadní otázku. „A tobě se líbí?"

„Remus?"

Rusovláska protočí očima. „Ne, myslela jsem asi Filche. Jasně že Remus."

„No..." Melanie se zamyslí. Líbí se jí Remus?

„No?" snaží se Lily dostat z plavovlásky odpověď.

Melanie si nervózně zkousne ret. Proč měla dneska tu potřebu se před Remusem ospravedlnit? Bylo to snad proto, že se jí chlapec líbí?

„Asi jo," přizná nakonec čarodějka rozpačitě a po tváři se jí rozlije ruměnec.

Druhá čarodějka se úplně rozzáří a hned začne plánovat, jak dát dvojici dohromady. Její plány ale přeruší James Potter a Sirius Black, kteří zrovna vyjdou z nebelvírské společenské místnosti. Lily zmlkne a nechá chlapce projít, nezapomene si ale vyměnit několik zamilovaných pohledů s Jamesem. Většina lidí nechápe, jak mohla Lily tak najednou vzít Jamese na milost, Melanie ale ví, že to tak najednou nebylo. Pravděpodobně věděla o tom, že se James Lily líbí dříve, než si to připustila ona sama. Někdy je vrozený nitrozpyt docela fajn. Ale jsou chvíle, kdy by ho dívka nejradši neměla. Ne vždycky totiž chcete vědět, co si lidé kolem vás myslí.

„Tak ho pozvi do Prasinek," pokračuje Lily ve spřádání plánů poté, co James se Siriusem zmizí z doslechu.

„Já nevím," váhá plavovláska. „Není to blbý?"

„Není, pozvi ho."

„Když já fakt nevím, Lily," povzdechne si Melanie. „Remus má určité důvody, proč mě zatím neoslovil. Nechci na něj tlačit. Když bude chtít, tak mě někam pozve sám."

Jo, a nebo kolem sebe budete dál chodit jako doteď a nestane se vůbec nic.

Rusovlásčiny myšlenky donutí Melanii se nad celou situací ještě jednou zamyslet. Nechce sice na Remuse tlačit, ale na druhou stranu ví, že se Remusovi líbí. A on se jí přece líbí taky. Třeba potřebuje mladý nebelvír jenom vědět, že se jí taky líbí, aby si konečně troufl dát jí najevo svou náklonost. Možná je právě pozvání chlapce do Prasinek tím spouštěčem, který oba potřebují.

„No tak, Mel. Remusovi se líbíš. On se ti taky líbí. Tak kde je problém?"

„Asi nikde. Tak já to zkusím."