Pozvání Remuse Lupina do Prasinek nakonec není tak snadné, jak by se mohlo zdát. Melanie sice ví, že se Remusovi líbí, a tuší, že by její pozvání pravděpodobně neodmítl, i tak jí ale trvá pár týdnů, než se k pozvání odhodlá. Nakonec k tomu dojde jen pár dní před plánovaným výletem do Prasinek. Melanii se podaří odchytit Remuse při odchodu z knihovny. Podle dívčina očekávání chlapec souhlasí. Snaží se nedávat to tolik najevo, ale jeho myšlenky ho prozrazují - dívčino pozvání ho velmi potěšilo. Konečně ví, že o něj má dívka nejspíš taky zájem.

První prosincovou sobotu se tak Lucy s Remusem vydají společně do Prasinek. Oba jsou zpočátku dost nervózní, ale nakonec se jim společný den docela vydaří. Melanie si celý den po boku staršího nebelvíra užívá, ale nemůže si nevšimnout, že je Remus každou chvíli myšlenkami jinde. 

„Na co pořád myslíš?" nevydrží to už Melanie.

„Na nic," snaží se Remus zatloukat, ale Melanie moc dobře ví, že zrovna nic to není. Přemýšlí nad nimi - nad ním a Melanií. Líbí se mu v dívčině společnosti a na jednu stranu by s ní chtěl být, ale na tu druhou to nepovažuje za nejlepší nápad. Přeci jen se mezi ně plete jeden vlkodlak.

Měla by mu dívka říct, že jeho tajemství zná? Určitě by to vůči němu bylo fér. Ale asi mu zároveň bude muset vysvětlit, jak na to přišla. A Melanie si není úplně jistá, jestli chce někomu dalšímu svěřit svoje tajemství.

„Na co myslíš?"

Melanie se zamrkáním procitne ze svého zamyšlení. Podívá se Remusovým směrem a setká se s jeho pohledem. V tu chvíli se rozhodne.

„Musím ti něco říct."

Remus zmateně zamrká. Podivně vážný tón dívčina hlasu ho zarazí. 

„Dobře," souhlasí trochu zaraženě.

Melanie se rozhlédne kolem sebe. V této části Prasinek moc lidí zrovna není, i tak ale bude jistější, když půjdou někam více do ústranní.

„Pojďme někam, kde nikdo nebude."

Melanie vezme zaraženého Remuse za ruku a začne ho táhnout směrem ven z Prasinek. Zastaví se až před Chroptící chýší. Sem moc lidí nechodí. Remus se rozpačitě podrbe na hlavě. Vůbec neví, co má od Melanie očekávat. Co mu chce říct tak tajného, že to nikdo jiný nesmí vědět? A proč ho kvůli tomu odvedla zrovna k Chroptící chýši?

„Takže..." začne chlapec po chvíli rozpačitého ticha. „Co jsi mi chtěla říct?"

Melanie si nervózně skousne spodní ret, potom stočí zrak z Chroptící chýše, na kterou se doposud dívala, ke svému společníkovi a konečně chlapci sdělí, proč ho sem přivedla.

„Vím to."

Remus zmateně zamrká a nechápavě zkrabatí čelo. „Cože?"

„Vím o tvém tajemství."

Chlapcovou tváří na malou chvilku proběhne záblesk poznání, hned vzápětí se na jeho obličeji ale opět usadí maska zmatenosti. „Jaké tajemství? Nechápu, na co narážíš."

Leckoho by svou maskou Remus určitě oklamal, Melanii ale ne. Chlapcova mysl jí totiž nabídne dostatečný důkaz o tom, že chlapec ví moc dobře, o čem dívka mluví. 

„Vím, že každý měsíc nejezdíš za nemocnou matkou."

„A kam jinam bych asi jezdil, Melanie? Myslíš si, že by mě ředitel nechal odjíždět z Bradavic jen tak?"

„To si nemyslím."

„Tak vidíš. Jezdím-"

„Ty ale nikam nejezdíš, Remusi!" přeruší Melanie svého společníka, trochu prudčeji než původně zamýšlela. „Mně nemusíš lhát. Vím, že jsi vlkodlak."

Remus, který právě chystal, že něco řekne, zůstane s otevřenou pusou zírat na dívku před sebou. Melanie slyší zmatek, který zavládne v jeho myšlenkách. Na chvíli se mezi dvojicí rozhostí naprosté ticho.

Nakonec začne zmatek v chlapcových myšlenkách pomalu mizet, až v jeho mysli převládne pocit úlevy. Ulevilo se mu, že dívka jeho tajemství zná a on to před ní dál už nebude muset tajit. Úlevu ale posléze nahradí obavy. 

Co když jí to bude vadit? Co když se kvůli tomu se mnou nebude chtít být? Ach Melanie, můžu po tobě vůbec chtít, abys se mnou byla, když to teď víš?

„Samozřejmě že se na tebe nevykašlu jenom kvůli tomu, že jsi vlkodlak. Jak tě to mohlo napadnout?"

Svou chybu si Melanie uvědomí až poté, co na ni zůstane Remus překvapeně zírat.

„Tys to neřekl nahlas, že ne?"

Ona mi snad opravdu čte myšlenky!

Hned vzápětí začnou chlapcovu mysl zaplňovat různé okamžiky, při kterých měl pocit, jako by Melanie četla lidem kolem sebe myšlenky. Plavovláska mezi nimi spatří i nebelvírskou oslavu po prvním letošním famfrpálovém zápase, který Nebelvír vyhrál. Tak přece jen ji Lily nestihla odvést včas.

„Ne," přizná Remus. „Takže takhle jsi na to všechno přišla?" Hned vzápětí si mladý nebelvír poklepe na spánek.

Melanie zaváhá. Má říct chlapci pravdu? Že jeho tajemství zjistila hned v prvním ročníku díky tomu, že si to přečetla v jeho hlavě? Co když s ní po tom ale nebude chtít zůstat? Sama neví, jestli by mohla být s někým, kdo by jí mohl nepřetržitě číst myšlenky. Nebo si má něco vymyslet? Určitě by to ještě mohla nějak zachránit. Ostatně známky má dost dobré na to, aby na chlapcovo tajemství mohla přijít i jinak. Jak ale vysvětlí to, že mu před okamžikem odpověděla na myšlenky?

Plavovláska nakonec pokývá hlavou. „Ano. Přišla jsem na to už během prvního ročníku. Nechtěla jsem ti to ale říkat, protože..."

„Protože bys mi musela říct, jak jsi na to přišla."

Melanie opět pokývá hlavou na znamení souhlasu.

„Takže opravdu umíš číst myšlenky?"

„Ano," přizná plavovláska. Bojí se chlapcovy reakce, ale Remus sdělení přijme, jako by se nic nedělo. Tušil to. Dívce se ohromně uleví. Teď už mezi nimi nejsou žádné tajnosti. Navíc je to fér. Ona zná Remusovo tajemství, on zná na oplátku to její.

„Vadí ti to?" zeptá se nebelvírka opatrně. Možná to Remus čekal, takže ho to nepřekvapilo, ale to neznamená, že mu to nebude vadit.

***

Melanie se ani nenaděje a jsou tu vánoční prázdniny. 

„Tak veselé Vánoce," popřeje dívka svému společníkovi a na rozloučenou ho obejme.

„Veselé Vánoce," odvětí Remus Lupin a oplatí dívce objetí.

Zpráva o tom, že James Potter už není jediný z Pobertů, který s někým chodí, se roznesla Bradavicemi velice rychle. Na rozdíl od Jamese a Lily to ale Remus s Melanie nedávají tak okatě najevo. I tak si ale toho, kolik spolu od výletu do Prasinek tráví času, nejde nevšimnout.

„Melanie!" Čarodějka trhne hlavou směrem, odkud slyšela zaznít své jméno a spatří svého mladšího brášku, jak se prodírá všemi lidmi na nádraží a snaží se k ní dostat.

„Uvidíme se u Jamese," rozloučí se dívka s Remusem a vydá se svému bratrovi naproti.

James Potter se totiž rozhodl pozvat Melanii na část vánočních prázdnin k Potterovým. Lily a ostatní Pobertové tam prý budou taky. Melanie chlapcovo pozvání samozřejmě přijala. Alespoň se uvidí s Remusem ještě předtím, než se vrátí do Bradavic. 

„Chyběla jsi mi!" 

Plavovláska sotva stačí odložit kufr, když jí do náručí skočí s nadšeným křikem a širokým úsměvem její mladší bratr.

„Ty mě taky," přizná plavovláska, postaví chlapce zpět na zem a rozcuchá mu vlasy.

„Hej!" ohradí se klučina a začne si svoje kadeře připlácávat zpět k hlavě.

„Kde jsi nechal tátu?" zeptá se Melanie a rozhlédne se po nástupišti 9 a 3/4.

„Támhle." Dívka se podívá směrem, kterým její bratr ukazuje, a opravdu spatří svého otce. S úsměvem se k němu vydá. Konečně jsou vánoční prázdniny a ona může být se svou rodinou. Tak moc se na ně těšila!