Návrat do školy po vánočních prázdninách znamená i návrat ke studijním povinnostem, a že jich je docela dost. OVCE se totiž blíží nezávratnou rychlostí. Melanie se často učí s Remusem a Lily v knihovně. Někdy se k nim dokonce přidají i ostatní Pobertové, ale moc často to není, protože na Siriuse je v knihovně moc ticho. A hlavně se tam nesmí mluvit nahlas, což je pro něj taky docela problém.

Nejde si nevšimnout Marlene, která do knihovny také čas od času chodí. Zajímavé je, že je to vždy ve chvíli, kdy je v knihovně i Sirius. Když tam Sirius není, tak se Marlene nikdy moc dlouho nezdrží. Navíc vždy vypadá celkem zklamaně, když na staršího z bratrů Blackových v knihovně nenarazí. Melanie ví moc dobře, odkud vítr vane. Myšlenky Marlene jsou v tomto ohledu více než jasné. Sirius se jí líbí a doufá, že si jí všimne. Proto chodí do knihovny ve stejné dny jako on. 

Netrvá dlouho a Sirius si toho všimne. Potěší ho to. Melanie čeká, že si chlapec začne Marlene více všímat, nebo ji někam pozve, ale nakonec se k dívčinu zklamání nestane ani jedno. Ráda by dvojici nějak pomohla, ale není si úplně jistá, jestli by to zafungovalo. Marlene by určitě neměla nic proti. Horší je to se Siriusem. Možná by ho mohla Marlene někam pozvat. S Remusem to přece fungovalo. Třeba to bude fungovat i u Siriuse a změní názor.

„Nechci vás rušit, ale potřebuju s tebou mluvit Lily." 

Lily Evansová sedící v jednom křesle s Jamesem Potterem zvedne zrak k nově příchozí dívce. 

„Holčičí pohotovost," vysvětlí Melanie dříve, než se stačí rusovláska zeptat.

Lily zmateně zamrká, ale hned vzápětí přikývne. „Dobře. Tak jdeme."

Melanie se vydá do dívčích ložnic. Rusovláska se mezitím zvedne z křesla a dá Jamesovi rychlou pusu. „Za chvíli jsem zpátky." Potom už se bez dalšího zdržování vydá rovnou za Melanií.

„Tak co se děje?" zeptá se Lily své kamarádky poté, co za ní dorazí do ložnice a zavře dveře.

„Všimla sis, že Marlene začala docela často chodit do knihovny?"

Rusovláska váhavě přikývne. Ano. Toho si opravdu všimla. Co na tom ale chce Melanie řešit.

„A všimla sis od kdy?" pokračuje Melanie v dotazování.

Lily se zamyslí a pokrčí rameny. „Nevím. Začala někdy po Vánocích. Proč?"

„Přesně tak," odsouhlasí plavovláska. „A všimla sis, že tam s námi není pokaždé?"

Lily opět váhavě přikývne. Všimla si toho, ale kam tím vším Melanie míří?

„Stejně jako James a Sirius," vysvětlí Melanie své kamarádce. 

„To je pravda, ti s námi také nechodí pořád. Stejně ale nechápu, kam tím..."

Lily se z ničeho nic odmlčí. Konečně jí začne docházet, kam plavovláska celou dobu míří.

„No jasně," rozzáří se najednou. „Takže chceš zahájit misi Marlius?"

Tentokrát se zatváří zmateně Melanie.

„Jakože Marlene a Sirius. Marlius. Chápeš?" vysvětlí rusovláska své společnici.

Plavovláska vyprskne smíchy. 

„Co je?"

„Nic, nic. Jenom mě pobavil ten tvůj název."

„Co je špatného na misi Marlius?" podiví se Lily.

„Vlastně nic. Co teda uděláme? Napadlo mě, že bychom mohly Marlene nějak naťuknout, aby Siriuse někam pozvala."

Lily dívčin návrh s mírným pokýváním hlavou zváží. Potom se jí ústa roztáhnou do širokého úsměvu. „Co třeba do Prasinek, bude přece Valentýn."

Melanie nemůže s dívčiným návrhem nesouhlasit. Ještě toho večera, začnou obě děvčata svou spolužačku povzbuzovat, aby sebrala odvahu a pozvala Siriuse Blacka do Prasinek. Marlene se zpočátku na plán svých kamarádek moc netváří, ale nakonec přece jen sebere odvahu a Siriuse pozve. A Sirius na dívčino pozvání kývne. 

***

Valentýnský výlet do Prasinek tak nakonec skupina nebelvírských pojme jako takové skupinové rande - Sirius s Marlene, James s Lily a Melanie s Remusem. Petr se rozhodne zůstat v Bradavicích. Melanie sice neví, co má chlapec v plánu dělat, ale nemá z něj poslední dobou moc dobrý pocit. Možná jim jenom nechce dělat křena. Možná je v tom ale něco víc. Každopádně chlapcovy myšlenky nejsou v tomto ohledu zrovna moc sdílné. 

Po návratu z Prasinek zamíří nebelvírská šestice s veselou náladou do nebelvírské věže. Melanii ale hned ve vstupní síni zastaví Bathsheda Babblingová, profesorka starodávných run. Potřebuje si s dívkou promluvit o jedné z jejích prací. Melanie tedy pošle ostatní napřed a poté, co s profesorkou vše vyřeší, se vydá za nimi.

Hlavu má ještě pořád plnou dnešního výletu do Prasinek, takže ani nezaregistruje přítomnost další osoby ve své blízkosti. Chlapce si všimne až ve chvíli, kdy ji zatáhne do jedné z nepoužívaných učeben.

„Colloportus," pronese mladý mrzimor a mávne svou hůlkou směrem ke dveřím, které se s cvaknutím zamknou.

„Co blbneš, Adriane?"

„Co máš s Lupinem?" vybafne chlapec.

Plavovláska pozdvihne obočí. „Co tobě je do toho?"

„Tak co s ním máš?!" zvýší Adrian hlas.

„Do toho ti nic není, Adriane." Melanie se otočí ke dveřím a kouzlem je odemkne. Nechce se s Adrianem bavit. Než však stihne vzít za kliku, dveře se opět s cvaknutím zamknou.

Plavovláska se s frustrovaným povzdechem otočí zpět na Adriana. „Co po mě chceš, Adriane?"

„Chci vědět, co máš s Lupinem."

„Naposledy ti říkám, že ti do toho nic není."

„Chodíte spolu?" dotírá dál mladý mrzimor.

„Adriane..."

„Tak chodíte spolu?!" Adrian opět zvýší hlas.

„To ti může být jedno, ne? My dva už spolu přece nejsme." Melanie se opět otočí ke dveřím a kouzlem je odemkne. Chlapec je ale hned vzápětí znovu uzamkne. 

Melanie se na něj prudce otočí. „Co po mě sakra chceš?!" Tentokrát už zvýší hlas i ona. Adrian ji začíná pěkně štvát.

„Chci, aby ses s ním rozešla."

Melanie zaraženě zamrká. Potom nevěřícně zavrtí hlavou a uchechtne se. „To nemyslíš vážně, že ne?"

„Myslím." Na chlapcově tváří není ani stopa po úsměvu. „Rozejdeš se s ním a přestanete se vídat."

Melanie se rozesměje. „Ty mi nemáš co rozkazovat. Alohomora!"

„Colloportus!"

Plavovláska naštvaně praští rukou do dveří. „To je všechno, na co se zmůžeš?! Jak dlouho mě tady chceš držet?"

„Dokud si nepřiznáš, že se ke mně chceš vrátit."

Melanie se nevěřícně uchechtne. „Ale já se k tobě nechci vrátit!"

„No tak, Mel. Dej mi ještě šanci." Adrian přejde k dívce a vezme ji za ruku.

Plavovláska se uchechtne a zavrtí hlavou. „Po tom, co tady předvádíš? Na to zapomeň, Adriane."

Hned nato vytrhne ruku z chlapcova sevření a vydá se ke dveřím. 

„Tak počkej přece!" křikne za ní Adrian. „Vždyť to můžeme zkusit znovu. Jestli jde o Lupina, tak to ti odpustím."

Melanie se zarazí s rukou na klice. Potom se s povytaženým obočím otočí zpět na Adriana. Cože to právě řekl?

„Cože?"

„Že jsem ochotný ti to odpustit. Jestli se s ním teď přestaneš tahat, tak můžeme za vším udělat tlustou čáru."

„Odpustit? Ty mě?"

„Ano," přitaká Adrian. 

„Co přesně mi chceš odpouštět?"

„To, že se taháš s tím nebelvírem."

Melanie nevěří svým uším. Adrian se s ní na začátku školního roku rozešel, protože potkal někoho jiného. Když začala ona chodit s Remusem, už dávno s Adrianem nebyli spolu. A teď se Adrian tváří, jako by ho snad podvedla, nebo co.

Melanie naprázdno otevře pusu. Chtěla by teď říct takových věcí, ale vůbec neví, kde začít. Nakonec se jen posměvačně zachechtá. „Ty seš fakt ubožák." 

„Přestaň se mi vysmívat," procedí mrzimor skrz zaťaté zuby.

„Nebo co?" zeptá se Melanie s úšklebkem. Je tak naštvaná, že si ani nevšimne, co má chlapec v plánu. Když se na něj znovu podívá, míří na ni Adrian svojí hůlkou.

Čarodějka se rychle probere jeho myšlenkami, aby zjistila, co přesně má v plánu. Vypadá to, že jí chce uřknout. Melanie zaváhá a pevně sevře v prstech svoji hůlku. Má jeho plánovanou kletbu jen odrazit, nebo zaútočit sama, dříve než on?

Nakonec zkusí chlapcovo kouzlo jen odrazit. Nechce kvůli němu zbytečné problémy. Úvahami nad tím, co udělá, ale ztratí dívka nějaký čas a ten jí teď chybí. Nestihne kletbu vykrýt úplně. Adrianovo kouzlo jí sice nijak neublíží, ale jeho síla ji donutí o pár kroků couvnout, až narazí do jedné z lavic a hůlka jí vypadne z ruky. 

Melanie ji chce hned sebrat, ale zabrání jí v tom Adrian, který dívku vezme za ruku a natlačí ji na zeď.

„Co-"

Melanie se chce Adriana zeptat, co dělá, ale mladý mrzimor její slova umlčí hrubým polibkem. Chlapcovo jednání dívku tak překvapí, že chvíli není schopná žádné reakce. Potom k ní dolehnou chlapcovy myšlenky. A Melanie konečně spatří, co má chlapec v plánu. Chce jí dokázat, že se plete a chce s ním být. Protože on chce. 

Melanie má ale na situaci odlišný názor. Už nechce mít s Adrianem nic společného. Takže když se od ní chlapec odtrhne, vlepí mu facku. Adrian o krok ustoupí. Melanii se tak naskytne možnost vydat se pro svou hůlku. Stihne ale sotva jeden krok, když ji Adrian opět chytne za ruku a tvrdě natlačí na zeď. Pokusí se ji znovu hrubě políbit, ale tentokrát už se Melanie nenechá překvapit a odstrčí ho od sebe. Adrian udělá pár kroků dozadu, aby znovu našel rovnováhu. Hned poté ale nakročí zpět k dívce. Nevzdá se takhle snadno. Musí jí dokázat, že k sobě prostě patří. 

Melanie se rozeběhne do míst, kdy leží její hůlka. Tentokrát to stihne. Sevře hůlku mezi prsty a namíří přímo na Adriana.

„Přestaň! Nepřibližuj se ke mně."

„Nebo co?" ušklíbne se Adrian. „Uřkneš mě?"

„Jestli mě nenecháš jít, tak ano."

Adrian se zachechtá. „Ale no tak. Tomu přece sama nevěříš, Mel. Přestaň dělat blbosti. Neříkej, že se ti ta pusa nelíbila." Chlapec udělá další krok směrem k dívce.

„Nechoď ke mně!"

Adrian si ale počíná, jako by dívku neslyšel a udělá další krok. „Mně se třeba líbila." A líbily by se mi i jiné věci. Melanie v chlapcově mysli opět spatří obrázky, které viděla před chvílí. Přeběhne jí mráz po zádech. Rozhodně nechce, aby se něco z toho, na co Adrian myslí, stalo.

„Impedimenta!" vykřikne Melanie, aby chlapce zastavila. Neodhadne ale sílu kouzla, takže vyslaná formule Adriana nezastaví, ale přímo odhodí dozadu. Dopadne dost nešikovně na nejbližší lavici a bezvládně se sesune k zemi. Vypadá to, že je zraněný.

Melanii se roztřese ruka s hůlkou, div že jí proutek opět nevypadne. Tohle tak úplně nechtěla. Chtěla Adriana jen zastavit, ne zranit. Co má teď dělat? Má mu pomoct? Nebo má radši zmizet?