Čím víc by Melanie chtěla, aby čas zpomalil, tím rychleji utíká. Poměrně teplý duben přejde v ještě teplejší květen a nastane den posledního famrfpálového zápasu nebelvírského mužstva, tentokrát proti Mrzimoru. Melanie sedí na nebelvírské tribuně vedle Remuse. Z druhé strany sedí vedle plavovlásky Lily Evansová.

Od onoho nočního rozhovoru, ve kterém spolu řešily údajné Znamení zla na levé paži Severuse Snapea, se spolu dívky o této záležitosti již nebavily. Rusovláska této informaci odmítala věřit a Melanie si teď navíc nebyla už vůbec jistá tím, jestli situaci pochopila správně. Možná opravdu jen zbytečně plaší a nic se vlastně neděje.

„Do toho, Jamesi!" vykřikne rusovláska, když se těsně kolem tribuny prožene na koštěti James Potter pronásledovaný mrzimorským chytačem, oba v honbě za zlatonkou. A právě tento malý zlatý míček skončí nakonec v ruce nebelvírského chytače.

V nebelvírské věži se samozřejmě hned po vyhraném zápase rozpoutají bouřlivé oslavy. A stejně jako po minulých zápasech, trvají i tentokrát dlouho do noci, což do společenské místnosti hned několikrát přiláká profesorku McGonagallovou. I ona má ale pro oslavu svých studentů pochopení. Famfrpálový pohár se přece nevyhrává každý den.

„Dáš si ještě?" Sirius Black nabídne již mírně přiopilé Melanii lahev kopřivového vína. 

Plavovláska pokrčí rameny a po lahvi sáhne. Proč ne? Dá si dva loky a nabídne lahev Remusovi, který sedí vedle ní. Ten víno přijme a také se napije. I on je už mírně přiopilý. Poté předá lahev zpět Melanii, při tom se k ní nakloní.

„Nechceš se jít projít?" pronese Remus tak tiše, aby ho slyšela jen plavovláska. Melanie si od něj převezme víno a kývne.

„Tak pojď."

Remus se zvedne a nabídne Melanii ruku. Plavovláska chlapcovu ruku přijme a nechá se vytáhnout na nohy. Poté se dvojice vydá ven z nebelvírské společenské místnosti. Melanie ještě cestou vtiskne někomu do ruky lahev s vínem.

„Kolik vás ještě půjde?" zaláteří vyčítavě Buclatá dáma, která je nucená se odklopit, aby mohli Remus s Melanií projít ven. „Ráda bych se vyspala."

Dvojice se rychlým krokem vydá na konec chodby. Když zajdou za roh, podívá se Melanie na Remuse. Střetnou se pohledy. V tu chvíli oba vyprsknou smíchy. Melanie se po chvíli zapitvoří a napodobí hlas Buclaté dámy, což dvojici rozesměje ještě víc.

„Kam půjdeme?" zeptá se čarodějka svého společníka, když se konečně oba dostatečně vysmějí. 

Remus pokrčí rameny. „Kam bys chtěla jít?"

Tentokrát pokrčí rameny Melanie. „Nevím. Klidně můžeme zůstat tady." Na důkaz toho, že svá slova myslí vážně, přejde plavovláska ke zdi a zády se o ni opře.

Remus pár kroky dojde až k dívce a opře se o zeď vedle ní. Potom se usměje. „To nevím, jestli je dobrý nápad."

„Proč?" Melanie zmateně nakrčí čelo.

Odpovědi se dívce dostane hned vzápětí, aniž by musel Remus něco říct. K dívčiným uším totiž dolehne kočičí zamňoukání. Melanie střelí pohledem k místu, odkud zvuk vychází. Setká se s pohledem rudých očí paní Norrisové.

„Do háje," zakleje Melanie. Přítomnost paní Norrisové totiž znamená, že tu během chvilky bude Filch. A jelikož je už dost po večerce, asi by Melanie s Remusem nedostali zrovna pochvalu.

„Co budeme-" Melanie stočí pohled zpět na Remuse a chce se ho zeptat, co budou dělat. Než to ale stačí udělat, popadne ji chlapec pevně za ruku a začne ji tahat chodbou pryč.

Proběhnou několika chodbami. Běží dokonce i po schodech. Melanie hned po třetí zatáčce ztratí přehled o tom, kde vlastně jsou, takže jen slepě následuje Remuse a doufá, že nikde nenarazí na Filche. Paní Norrisová prchající dvojici chvíli následuje, ale nakonec se někam vytratí. Remus s Melanií se zastaví. Plavovláska se předkloní, opře ruce o kolena a snaží se vydýchat předchozí sportovní zážitek. 

„Myslíš... Myslíš, že... jsme jí... utekli?" lapá Melanie po dechu.

„Snad jo," doufá Remus. I on se snaží vydýchat předchozí běh. 

Hlasité zamňoukání ale chlapcova slova vyvrátí.

„Poběž!" vykřikne Remus a znovu se rozeběhne. Melanie poslechne, i když už sotva zvládá střídat nohy.

„Já... už... nemůžu..." dostane ze sebe plavovláska, když vyběhnou další schody a rozeběhnou se novou chodbou. Na důkaz svých slov se zastaví a opře se jednou rukou o zeď. Druhou rukou si sevře bok, ve kterém ji nepříjemně píchá. Mňoukání paní Norrisové se neustále přibližuje, což znamená, že se vydala po schodech za nimi. 

„Co tam máš, můj poklade?"

Melanie vrhne vyděšený pohled Remusovým směrem. Paní Norrisová je jedna věc. Ale Filch?

Remus se rozhlédne kolem. Kousek dál spatří dveře. Čapne proto Melanii za ruku a i přes její protesty ji odtáhne až ke dveřím. Kouzlem je odemkne. Následně oba vlezou dovnitř.

Remus potichu zaklapne dveře a rozhlédne se po místnosti. Vypadá to na nějakou učebnu. Vzhledem k vrstvě prachu zřejmě dost dlouho nevyužívanou.

Melanie dojde k jedné z lavic a vyčerpaně klesne na židli.

„Budeš špinavá," okomentuje chlapec dívčino počínání.

Melanie jen pokrčí rameny. „To je jedno. Hlavně že sedím."

Chlapec se usměje. Potom přejde ke dveřím a přitiskne k nim ucho. Chvíli mlčky naslouchá. Tu dobu využije Melanie k tomu, aby konečně rozdýchala předchozí běh.

„Slyšíš něco?" zeptá se plavovláska, když se jí konečně podaří sportovní výkon vydýchat. 

Remus se odtrhne ode dveří a zavrtí hlavou. „Ne. Vypadá to, že jsou pryč."

„Výborně," oddechne si Melanie. Potom se zvedne na nohy a vydá se ke dveřím. „Takže můžeme zpátky?"

„Počkej chvíli." Remus otevře dveře a nakoukne do chodby. Po Filchovi ani paní Norrisové není nikde ani stopy. Vrátí se tedy zpět k Melanii. „Nikde nikdo," oznámí.

Melanie přikývne. „Dobře, tak jdeme." Už sahá po klice, když ji zarazí Remusovy myšlenky.

„Děje se něco?"

„Ehm..." Remus se zarazí. Okamžitě začne přemýšlet nad něčím jiným. Už je ale stejně pozdě, protože Melanie moc dobře ví, na co před chvílí myslel.

„Máš... Ehm... Špína." Podaří se nakonec chlapci rozpačitě vykoktat. Mávne přitom rukou směrem k dívčině sukni. Melanie se na ni podívá. Opravdu je špinavá. To ten prach. 

„Ehm... Jasně." Melanie je teď taky trochu v rozpacích. Čekala něco jiného. Mlčky si opráší špínu ze sukně. „Už je to dobré?" zeptá se nakonec Remuse a otočí se k němu zády, aby mohl zkontrolovat, zda je zadní část její sukně už čistá.

„Jo," přitaká Remus. Znovu se mu hlavou mihne stejná myšlenka jako před chvílí, ale hned ji zase zapudí. „Tak pojďme."

Melanie udělá krok stranou, aby zabránila chlapci v přístupu ke dveřím.

„Co děláš, Mel?"

Čarodějka nakloní hlavu na stranu a zamyšleně se na chlapce zadívá. „Proč to neuděláš?"

„Cože?" Remus zmateně nakrčí čelo.

„Proč to neuděláš?" zopakuje Melanie otázku. Společně s tím zvedne ruku a dotkne se chlapcova spánku. „Možná na něco zapomínáš."

Remus pochopí na co dívka naráží a zrudne. „Já jsem jenom... Když nebudeš chtít, tak-" Zarazí ho dívčin prst, který se přesune na jeho rty a naznačí mu tak, že nemá už nic říkat.

„Ale já chci," ujistí Remuse Melanie. Potom se natáhne a vtiskne mu letmý polibek. Snaží se ho postrčit k tomu, co chce čaroděj udělat, ale nenachází k tomu dost odvahy. A to se jí taky podaří.

Remus se usměje a udělá krok dopředu. Melanie musí o krok couvnout, narazí zády na dveře, které se s klapnutím zavřou. Chvíli na sebe oba mlčky zírají, roste mezi nimi zvláštní napětí. Nakonec Remus sebere odvahu a konečně Melanii políbí.

***

Dva týdny poté, co Nebelvír vyhrál famfrpálový pohár a Melanie s Remusem se v noci vytratili ze společenské místnosti, začínají všemi sedmáky obávané Ohavně Vyčerpávající Celočarodějné Exameny, známější spíše jako OVCE. Melanie se během roku pečlivě připravovala. Někdy sama, ale většinou s Lily a Remusem. Ve vzácných případech se k nim přidával i zbytek Pobertů.

I přes celoroční přípravu ale zůstává Melanie poměrně dost nervózní. Nepomáhá jí ani vědomí toho, že když nebude něco vědět, může se pokusit pomocí svého daru získat potřebné informace od Remuse nebo Lily. Nebo od někoho z havraspárských. Tak to ostatně dělala celých sedm let. Proto také měla doposud tak dobré známky.

„Co chcete dělat po škole?"

„Ehm...No..." Melanie se zamyslí. Otázka na její plány po škole nepatří zrovna mezi ty, které očekávala na praktické zkoušce z obrany proti černé magii. Když se jí teď ale jeden ze zkoušejících zeptal, musí mu odpovědět. 

Už dříve se samozřejmě zamýšlela nad tím, co chce dělat po škole, přesto ale stále nemá tak úplně jasno. Zvažovala práci na ministerstvu kouzel. Ústředí pro výmaz paměti by pro ni bylo vzhledem k jejím schopnostem ideální. Stejně tak by se mohla uplatnit i mezi bystrozory - každého zločince by poznala podle jeho myšlenek. I když její znalosti lektvarů možná nejsou na takové úrovni, aby o takovou práci mohla žádat. Na druhou stranu by Melanii docela bavilo i učit, třeba zrovna obranu proti černé magii tady v Bradavicích. Profesor Wright přece letos končí.

„Ráda bych se více věnovala obraně proti černé magii," odpoví nakonec Melanie na otázku týkající se jejích plánu po škole.

Zkoušející pokývá hlavou a udělá si nějakou poznámku do svých papírů. „Máte na mysli něco konkrétního?"

Melanie pokrčí rameny. „Napadlo mě, že bych mohla učit."