,,Pusť mě." Měl pevný stisk.

,,Půjdeš s námi." Řekl Peter a nechtěl mě pustit.

,,Fajn."

Došla jsem do domu a ,,wow". Byl obří a úžasně sladěný. Všechno bylo laděno do bílo-zlaté. 

,,Proč tu mám být?"

,,Protože nám musíš říct, odkud jsi." Řekl Josh.

,,Jak mám vědět, že nejste zlí?"

,,Ne to rozhodně nejsme. Budeš nám muset věřit."

,,Dobře. Nejsem z tohoto světa. Přenesla mě sem kniha. Stačí?!" Koukali, jak vyvoraná myš.

,,Peter, Bello to je ona."

,,Myslíte ta holka z věštby? Tak to fakt nevím, jestli to jsem já."

,,Jak víš o věštbě?"

,,Řeklo mi to sedm trpaslíků."

,,Aha. To jsi měla říct hned."

,,Ehm.. jasně.. každému koho potkám budu vyprávět, že znám 7 trpaslíků. Nemáš něco s hlavou?"

,,Ne nemám. Pojď Peter půjdeme obhlédnout okolí. Bello hlídej ji." Přikývla.

,,Blbec jeden."

,,Není tak špatný. Hodně si toho prožil, to je celé. Moc nedůvěřuje lidem."

,,Co se mu stalo?"

,,Promiň nemůžu ti to říct. Kam jsi chtěla jít?"

,,Do království. Najít mojí kamarádku Sofii."

,,Aha. Myslím, že ti v království moc nepomůžou."

,,Proč ne? Princ by mi mohl pomoci."

,,Ten? Vždyť chtěl zab- no vlastně nic. Prostě to není dobrý nápad." Proč nedokončila tu větu. Chtěl někoho zab... ZABÍT?!"

,,On chtěl někoho zabít?"

,,Neměla jsem ti to říkat. Ano chtěl zabít svého bratra."

,,Takže ta nehoda, co se stala Julianovy nebyla nehoda?"

,,Přesně tak. Počkat, jak to víš?"

,,Sněhurka vyprávěla. Kam asi mohl jít?"

,,To nevím." Bylo na ní poznat, že lže.

,,V okolí je klid." 

Začala jsem si je více prohlížet. Josh měl krásně tvarovaný obličej a přes něj větší jizvu. Plné rty a hnědozelené oči. Hnědé vlasy mu 'vlály' do stran. Pak Peter byl starší než Josh. Měl nepatrné strniště u také plných rtů. Na první pohled působil jako drsňák, jenže pod povrchem byl jiný. A nakonec Bella. Mladá usměvavá dívka, která si užívá života.

,,Můžu už jít?"

,,Ne. Bude večer." Musí mít furt Josh něco proti?

,,Já se dokážu ubránit."

,,Nehodlám riskovat."

,,Fajn! Kam si mám lehnout?" Popravdě jsem byla ráda, že mě u nich nechají. Nevím proč, ale něco ve mě říkalo, že jim můžu věřit.

,,Dovedu tě tam." Řekl Josh.

Šli jsme nahoru a byly tam dvě postele. 

,,Budu spát na zemi."

,,Ne já budu. Ty se pořádně vyspi." Nehodlala jsem se s ním hádat.

,,Joshi? Můžu se tě na něco zeptat?" 

,,Hm?" Hleděla jsem mu do očí.

,,Víš něco o Julianovy?" Bylo vidět, že ho ta otázka zaskočila.

,,Proč to chceš vědět?" Snažil se, aby se mu neklepal hlas. Nepovedlo se.

,,Nevím. Je mi ho líto a chtěla bych mu pomoci."

,,On o ničí pomoc nestojí. Když se mu stala ta nehoda, tak se k němu lidé odvrátili zády."

,,Já bych to neudělala."

,,Udělala stejně jako všichni. Byl zohavený."

,,To, ale neznamená, že bych se k němu obrátila zády. Nevadí, jak vypadá. Záleží na tom co má uvnitř."

,,To je jedno pojďme spát. Dobrou."

,,Dobrou a sladké sny."

Další ráno jsem se vzbudila hodně brzo. Vzhůru byla jen Bella.

,,Dobré ráno Bello.

,,Dobré. Včera jsem vás slyšela."

,,Aha."

,,Nevím proč, ale věřím ti."

,,Mohla bych se k vám připojit?" Vyhrkla jsem.

,,Cože? To by bylo super. Konečně bych tu nebyla jediná holka."

,,Myslíš, že by mě vzali?"

,,Já to domluvím." Mrkla.

,,Dobře. Půjdu před dům na vzduch, pak se vrátím."

Pomalu jsem šla a Bella běžela nahoru. Ptáci zpívali teda, dokud někdo nezakřičel.

,,Cože?! Ne v žádném případě."

,,No tak. Ona nám neublíží. A taky vím, jak se na ní díváš."

,,Jak dívám?"

,,Jak na křehkou krásnou růži. Líbí se ti viď?"

,,Ne, nelíbí a stejně, i kdyby věděla, kdo jsem, tak by udělala to, co všichni."

Tak je tu další díl. :)