,,Ne, neudělala."

,,A jak to víš?"

,,Včera večer jsem vás slyšela."

,,No a co? Nemusela to myslet vážně."

Dál už neposlouchám. Bolí to. Chápu, že mi nevěří, ale přece jsem nic neudělala, aby mi nevěřili. Když mě tu nechtějí, tak půjdu. Potichu jsem si vzala batoh a běžela pryč. Byla jsem hotová, a tak jsem vylezla na strom. Sice nevím, kam mám jít, ale nějak si poradím. Opřu se a usínám, když slyším hlasy.

,,Kam zmizela?" Poznávám hlas Joshe.

,,Stejně za to můžeš ty!" Bella křičí na Joshe.

,,Já?! A to jako proč?"

,,Třeba nás slyšela, nebo si jí něco řekl. Kvůli tobě jsem přišla o kamarádku." Je mi jí líto.

,,Fajn! Tak se rozdělíme. Bella půjde doprava, Peter doleva a já rovně."

Čekám, až odejdou a rozběhnu se za Bellou.

,,Bello!"

,,Charlott? Proč jsi odešla?" Neodpovím.

,,Slyšela jsi nás?" Cuknu.

,,Takže jo. Víš, jaký jsme o tebe měli strach? Josh úplně zuřil."

,,Jasně."

,,Opravdu. Prosím vrať se."

,,Nemůžu. Co bych jim řekla? Nebudou mi po tomhle věřit."

,,Tak tu aspoň zůstaň."

,,Dobře, ale jen kvůli tobě." Přikývne.

,,A co jim řekneš?"

,,Že jsem tě nenašla."

,,Ale co, když mě budou hledat?" Nepravděpodobný, ale stát se to může.

,,Nevím. Zkusím něco vymyslet."

,,Už běž. Budu tam na tom velkém stromě." Přikývne.

Rozběhne se a já začnu přemýšlet. Proč jsem na to kývla? Proč by zuřil? Vylezu na strom a konečně můžu usnout.

Slyším, jak někdo mluví.

,,Proč já jsem takovej..... Grr.!"

Počkat to je Peter?

,,Já jí to nedokážu říct. Jsem srab."

,,Peter?"

,,Charlott? Konečně jsme tě našli. Pojď musíš se vrátit."

,,Ne. Nejdřív mi řekneš co se stalo."

,,Já-já miluji Bellu."

,,To je úžasný!"

,,Jenže já jí to nedokážu říct."

,,Tak jí udělej večeři při svíčkách, kytky a pak jí to řekneš."

,,Co když mě odmítne?"

,,Neodmítne."

,,Moc děkuji. Tak pojď jdeme." Nesouhlasně jsem zakývala hlavou.

,,Nech mě tady."

,,Nemůžu."

,,Proč?"

,,Josh zuří."

,,Proč?"

,,Prostě pojď." Souhlasila jsem.

Šli jsme k domu, který jsem moc dobře znala. Nevím proč, ale těšila jsem se, že ho zase uvidím.

,,Joshi?"

,,Co!" Řekl naštvaně.

,,Pojď dolů."

,,Jestli to není důležitý, tak nejdu!" Co mu je?

,,Je to hodně důležitý." 

Naštvaně šel dolů. Když mě uviděl rozzářili se mu oči. Rychle mě obejmul, až mě málem udusil.

,,Ahoj." Pípla jsem.

,,Víš jaký jsem měl strach?"

,,Promiň." Zadívala jsem se do země.

,,Už to nedělej." Řekl a zvedl mi hlavu. Začala jsem se topit v jeho očích, jenže někdo přišel. 

,,Charlott? Já myslela, že jsem nechceš?"

,,Počkej. Ty jsi věděla, kde je?" Ajaj. Josh zase zuří.

,,Jo. Jak jsme jí poprvé hledali, tak na mě zavolala."

,,Proč jsi mi to neřekla!" To nevypadá dobře.

,,Já jsem jí řekla, ať to nikomu neříká. Dala mi slib." Rychle jsem se do toho vložila.

,,Ty jsi to taky věděl?" Ptal se Petera.

,,Ne."

Zuřil. Bouchnul do stolu. Strašně jsem se lekla. Vztekle odešel do pokoje.

,,Já za ním jdu. Petere?" Naznačovala jsem, ať jí to řekne. Mrknul a já odešla.

Když jsem otevřela dveře zděsila jsem se. Házel vázou, bouchal do stolu a nevím co všechno. Otočil se a já se zděsila. Vypadal jak vrah z hororu.

,,Bojíš se mě?" 

,,Ne. Vím, že jsi hodný. Nikomu by jsi neublížil, pokud by nešlo o sebeobranu."

Vypadal překvapeně. Nečekal mou odpověď. Jen co jsem to dořekla se uklidnil. Začali mu po tváři stékat slzy. Šla jsem k němu a obejmula jsem ho. Hladila jsem ho po vlasech a broukala si písničku Máš má ovečko dávno spát. Uklidnilo ho to. 

,,Děkuji."

,,Nemáš za co." Chtěla jsem odejít, když mi chytil zápěstí.