V mžiku jako by se v jeho mozku vypnul přepínač a veškeré váhání se okamžitě rozplynulo jako obláček rozptylujícího se kouře.

Draco se jí chytil jako záchranného lana, které ho táhne z rozbouřených vod, a rukama se jí rozprostřel po bocích, když si ji přitáhl blíž, až se jejich těla přitiskla k sobě. Vydala ze sebe překvapený zvuk - vysoký tón, z něhož se mu zatočila hlava - ale přesto se k němu přitiskla a zasunula ruce hlouběji do jeho vlasů. Jejich rty se znovu setkaly, jenže tentokrát už to nebyl ten jemný, nejistý polibek jako předtím.

Tentokrát ji Draco líbal jako vyhladovělý muž, horečnatý ve své intenzitě, a ona mu odpověděla stejnou mincí. Stěží se ovládal, když jazykem dychtivě přejížděl po švu jejích rtů, než se ponořil do jejích úst a ochutnal slabý nádech červeného vína, který na jejím jazyku ještě zůstal. Grangerová tiše zabručela, což byl zvuk, který s jeho myslí dělal nebezpečné věci a pobízel ho, aby sklouzl rukama těsně nad křivkou jejího zadečku.

Chtěl se jí dotknout. Přimět ji, aby kňučela, dychtila a prosila ho, aby ji přivedl přes okraj.

Ale o to tady nešlo. Ještě ne. Tohle bylo... tohle bylo jen představení. Lest, o které bude tisk informovat s dostatečným šokem a hrůzou, aby vzbudil pozdvižení v celé kouzelnické komunitě.

A jestli se jí někdy bude smět dotknout - opravdu se jí dotknout, tak jak chtěl - olizovat ji a dráždit a škádlit, dokud nebude kvílet jeho jméno, hodlal si to vychutnat. Důkladně a v soukromí. Ne že by byl proti exhibicionismu jako takovému. Jen chtěl být jediným žijícím mužem, který ví, jak to zní, když Grangerová vydává takové zvuky. Alespoň na hodně dlouhou dobu.

Ale to už předbíhal.

Grangerová se proti němu posunula, její ruce sklouzly dolů a zaťaly se do látky jeho knoflíkové bundy. Přitáhla si ho blíž, prostor mezi jejich těly zůstal neexistující, zatímco mu broukala do rtů. Vibrace stačily, aby se mu zatočila hlava, a napodobil podobný zvuk, když jejich jazyky vířily v pomalém tempu.

Zaváhal, když pocítil nutkání přejet jí rukama po zadečku, nevěděl, jestli by tím nepřekročil nějakou hranici, kterou by neschvalovala. Měli prodat lež, jistě. Ale to mu nedávalo právo ji uprostřed Příčné ulici chlípně osahávat.

Grangerová lehce zalapala po dechu, když jí zuby přetáhl přes spodní ret, přitiskl se k ní dostatečně lehce, aby jí nezpůsobil bolest. Chvíli ji tam držel a přemýšlel, jestli to na ní zanechá nějakou stopu, než se jazykem ponořil zpátky do jejích úst a rukama sklouzl nahoru, aby se opřel o střed jejích zad.

"Malfoyi," zašeptala mezi polibky, hlas měla vysoký a zadýchaný, jako by vycházel od úplně jiného člověka.

"Draco-"

"Mmm-" hluboký polibek, při němž se jeho prst začal obtáčet kolem potulné kadeře, která jí spadla na linii páteře. "-Ano-" tiché zasténání, když se proti němu nestydatě otočila boky, "-Grangerová?"

"Myslím..." Sklouzla rukama dolů, chytila se jeho bicepsů a lehce je stiskla. "Myslím, že to stačí..."

"Hmm?" Draco ji sotva poslouchal. Soustředil se jen na to, jak nádherně voní. Jak jemné byly její rty přitisknuté na jeho. Nikdy v životě nebyl tak bolestně vzrušený, stan v kalhotách byl zjevným a poněkud ponižujícím důkazem této pravdy.

"Můžeme přestat," prakticky na něj vydechla, mírně se odstrčila a trochu se zapotácela, když konečně zpracoval její slova natolik, aby ji pustil. Upevnila se pevným sevřením jeho horní části paže a ramene, jeho ruka se přesunula k jejímu pasu, aby jí pomohla obnovit rovnováhu.

Oba se snažili popadnout dech, jak se kolem nich vznášel žár okamžiku, nespokojení s náhlým koncem. Draco ji pozorně sledoval a snažil se odhadnout její reakci. Ale když k němu konečně vzhlédla z místa, odkud začala pozorovat cihly pod nohama, zdálo se, že ji nedokáže přečíst. Oči měla doširoka otevřené a mírně se jí třpytily proti světlu, které zářilo přímo z restaurace. Rty měla trochu nateklé a Draco s potěšením rozeznal, že vypadá tak důkladně políbená, jak jen to jde.

Odkašlala si a uhladila si ruce po látce jeho knoflíkové bundy, než ustoupila a udělala mezi nimi trochu místa. Řasy se jí třepotaly, když se přes ně podívala nahoru, tváře lehce zbarvené něčím, co Draco považoval za přirozenou reakci na to, co právě udělali. Jistě, po takovém líbaní by byl rozrušený každý. I kdyby to mezi nimi nutně nemuselo být doopravdy. I kdyby k němu na oplátku necítila vůbec nic.

Potřeboval si tuhle skutečnost připomenout dřív, než začne příliš předbíhat.

Tohle není skutečné - opakoval si v duchu.

Grangerová o něj neměla zájem.

Tohle nebylo skutečné a on si ji nemohl nechat.

I když předpokládal, že není na škodu užít si jakýchkoli útržků, které mu nabídne, ať už jsou opravdové, nebo ne. Vzal by si, co by se mu dostalo.

"No," řekla a její hlas zněl o něco uštěpačněji než obvykle. Podruhé se pokusila pročistit si hrdlo, ale nezdálo se, že by to nějak zvlášť pomohlo. "To bylo..."

"Souhlasím," přikývl Draco a zhusta polkl, když přikývla.

"Ano, no..." začala si mezi zuby kousat spodní ret a Draco musel skousnout zavrčení, které mu uvízlo v hrdle. Chtěl ji znovu kousnout do rtu. Zanechat na ní stopu, aby všichni i její zatracená matka věděli, že to byl on, kdo ji líbal přímo uprostřed Příčné ulici. Že to byl on, kdo si vysloužil to malé kňourání a lapání po dechu, když se mu její kadeře omotaly kolem ukazováčku. "Já... asi jsem nečekala, že to bude tak... vášnivé."

"Požádala jsi mě, abych ti polibek oplatil, Grangerová," odtušil Draco, "kdybys chtěla rychlé políbení, měla jsi to upřesnit."

"Ne, ne, to neříkám." Grangerová znovu zrudla, tentokrát ještě hlubším odstínem rudé, a Draco odolal nutkání vzít její bradu do dlaní a palci jí jemně přejel po tvářích. "Nebyla jsem - bylo to dobré. Opravdu dobré. A určitě přesvědčivé."

Draco se zamračil. "Samozřejmě, že to bylo přesvědčivé. Myslela sis snad předtím, že jsem špatný herec?"

"Ne! Samozřejmě že ne. Já jen..."

"Chci říct upřímně," Draco vykulil oči, "strávil jsem zhruba dva roky ve společné domácnosti s Temným pánem." Při pouhé zmínce o Voldovi mu přeběhl mráz po zádech - Draco se zhrozil nad svým vnitřním monologem. Nedokázal si ani vzpomenout na jeho podělané jméno. "Očividně jsem se vycvičil v tom, abych dokázal věci dobře předstírat."

A jako by mu někdo vylil na páteř kbelík ledové vody, byl hned zpátky. Pořád se topil. Stále zkamenělý. Pořád tak blízko smrti, že ji prakticky cítil.

"Můj pane, prosím." Mladší verze jeho samého zírala do zářivě rudých očí, tak hadích, že ho na okamžik napadlo, jestli se nepromění přímo uprostřed jeho obývacího pokoje. Omotat se mu kolem krku v těsném sevření, až mu z plic vydusí každý kousek vzduchu. "Nikdy bych vás nezradil. Přísahám. Přísahám."

"Jsi slabý, mladý Malfoyi." Hnilobný dech - horký a zatuchlý - ho udeřil přímo do nosních dírek a on bojoval se všemi instinkty, aby se mu výraz tváře nezkřivil odporem. I když předpokládal, že by svůj výraz nedokázal změnit, ani kdyby se snažil. Byl naprosto strnulý. Zkameněl hrůzou tak niternou, že mu zkameněl každý sval. "Stejně jako tvůj bezpáteřní zbabělec a otec. Možná bych ti měl dát stejnou lekci."

Draco zahlédl svou matku, jak stojí u vzdálené stěny, obrys jejích světlých vlasů jasný v místnosti plné inkoustové tmy. I koutkem oka poznal, že se třese. Nechápal, jak se jí podařilo udržet se na nohou, když se jí tak prudce třásla kolena. Ale Narcissa Malfoyová byla vždycky silná žena. Sledovat, jak jejího jediného syna vyslýchá Temný pán, by rozhodně nebyl okamžik, kdy by se rozhodla zlomit.

Tiše jí přál, aby se do toho nemíchala. Aby se soustředila na ochranu sebe sama, kdyby se věci zvrtly. Kdyby se jeho hradby nepodařilo udržet.

"Prosím, můj pane," Draco cítil, jak mu z tváře odtéká krev. "Jsem loajální. Jsem, já..."

Přes tenké, popraskané rty Temného pána se protlačil krutý, výsměšný smích a Draco byl v mžiku sražen k zemi, vítr z něj vyrazil jedním rázem. Záda, která mu praskla o tvrdý, nelítostný mramor, začala pulzovat jako nikdy předtím a on zalapal po dechu, když se nad ním Temný pán přehnal v šedočerném rouchu potřísněném krví.

"Kdyby Severus nedokázal splnit úkol místo tebe, zjistil bys, že jsem zcela neschopný odpustit tvé selhání."

Dracovi zachrastily plíce. "Můj pane," zachroptěl a pokusil se převalit na bok. "Prosím..."

Do vzduchu se zvedla bílá, pokroucená hůlka, hrot mu zamířil na hruď a se syčivým příkazem prolétla jeho nervovou soustavou kletba, která ho zevnitř zapálila.

"Crucio,"

Netrvalo dlouho a začal si přát smrt. Po nekonečné, neomezené temnotě. Hranice mezi zdravým rozumem a šílenstvím se ztenčila a roztrhala a prázdnota nicoty se před ním rozprostřela a přivítala ho s otevřenou náručí. Pokusil se k ní plavat uprostřed kaluže ledové vody, lapal po dechu z posledních sil, ale ta mu ulpěla na rukou a nohou jako pasta a bránila mu uniknout zdrcující agónii.

"Crucio," propálilo se mu hlavou. Jeho tělem. Každým posledním prstem na noze i na rukou. Bylo to jako nic, co kdy předtím cítil, a pak...

Pak už to bylo nic.

Bylo to pryč, ten okamžik pominul a sklouzl do podoby vzpomínky.

A nějak - nějak byl stále naživu.

Část jeho duše při tom uvědomění zvadla.

Jeho matka se z místa u zdi s vytřeštěnýma očima dívala na jeho bezvládné tělo a po tvářích jí stékaly tiché slzy.

Draco si odkašlal, odstrčil tu vzpomínku do pozadí a místo toho se soustředil na kudrnatou čarodějku před sebou. Výraz Grangerové se od chvíle, kdy se ponořil do svých myšlenek, změnil, její obočí se uprostřed trochu svraštilo a v koutcích úst jí zaškubalo.

"Promiň," zamumlal a natáhl ruku, aby si pohladil zátylek. "Promiň, to bylo nevhodné, já jen..."

"To je v pořádku," přerušila ho Grangerová falešným úsměvem, pokrčila rameny a odvrátila pohled k jeho hrudi. Ještě chvíli si kousala spodní ret, než naklonila hlavu směrem k nejbližšímu bodu přemístění a nabídla mu ruku se sugestivním povytažením obočí.
Draco ji přijal, zaháknul její loket za svůj a přitáhl si ji k sobě. Možná to bylo trochu blíž, než by kvůli zdání měli stát, ale nezdálo se, že by s tím Grangerová měla problém. Ani on proti tomu rozhodně nic nenamítal.

Ve skutečnosti mu její blízkost vrátila trochu života a vyplnila místa v jeho hrudi, kde se vytvořil led, něčím, co mu připadalo jako teplý, tekutý samet.

"Víš," řekl Draco, když zvolna kráčeli k místu, "nerad to přiznávám, ale vlastně jsem docela rád, že jsi tu restauraci vybrala, aniž by ses se mnou poradila."

Grangerová se na něj podívala s nadějným výrazem, který mu způsobil, že se mu něco sevřelo v hrudi. Přeskočil rytmus. Rychlost. Musel sníst něco divného. "Takže ti chutnalo?"

"Chutnalo," přikývl a lehce jí stiskl paži. "Gratuluju, Grangerová. V tomhle vztahu máš oficiálně hlavní slovo."

Lehce se zasmála, a teprve když následovalo ticho, uvědomil si, že se dostali do bodu. Dracovi v mžiku vyschl jazyk jako smirkový papír. Jeho mysl se zatemnila, hrdlo mu zhoustlo a ucpalo se, a když se na ni opatrně a uzavřeně podíval, zjistil, že mu pohled oplácí, stejně tichý a zamyšlený.

V hlavě mu zajiskřila jiskra nápadu, která pak vyšuměla a odumřela téměř stejně rychle, jako se objevila. Měl ji na rozloučenou políbit? Bylo to vůbec dovoleno? Jistě, před chvílí se líbali, jako by na tom závisel jejich život, ale tohle bylo jiné. Už tu nebyly žádné kamery. Ulice byla opuštěná, až na pár opozdilců, kteří proklouzávali sem a tam ze stínů, mířili si po svých a dvojice si téměř nevšímali.

Ale Grangerová stála stále tak blízko něj. Skoro jako by byla uvězněná na jeho oběžné dráze, i když on už se jí skoro nedržel za ruku. Kdyby chtěla, mohla by ustoupit, a přece...

"Dnešní noc byla..." skousla si vnitřní stranu rtu, "příjemná, Malfoyi. Děkuji ti, že jsi s tím souhlasil. Opravdu."

"Příjemná?" Draco povytáhl obočí a usmál se. "To je opravdu všechno, co za své služby dostanu? Dokonce ani milé? Nebo co takhle trochu příjemné?"

"Nevím, jestli bych to všechno řekla." Grangerová se usmála a pohled na ní mu stačil vyrazit dech z plic. Byla naprosto úchvatná a on ji za to chtěl proklít.
"Pořád jsi byl stejný hlupák jako obvykle."

"Jistě, jenže teď už víš, že jsem pitomec, který se umí muchlovat jako bůh."

Grangerová si odfrkla. Vlastně zachrčela a Draco si nemohl pomoct, ale smál se spolu s ní, když se zdvojnásobila a objala si rukama střed těla. Merline, nemohl si vzpomenout, kdy se naposledy takhle smál. Jako by to nebyla povinnost nebo zdvořilá odpověď na vtip, který mu nepřipadal nijak zvlášť zábavný. Svůj falešný smích už před lety zdokonalil, protože ho byl nucen používat až otravně často na společenských akcích, které plánovala jeho matka. Ale tohle... tohle nebylo ani zdaleka stejné. A její smích...

No, bylo se na co dívat. To, jak jí zrůžověla tváře, mu zvedlo žaludek a oči se jí v koutcích zaleskly, když si přitiskla dlaň na střed hrudi. A když se jí konečně podařilo popadnout dech natolik, aby mohla promluvit, Draca už bolely tváře od úsměvu. Zavrtěl hlavou nad naprostou nemožností toho všeho a odřel špičku bot o dlažební kostku.

On a Grangerová. Smáli se. Spolu, a ne na úkor toho druhého. Určitě to byla nějaká halucinace, protože si nedokázal vzpomenout, kdy se cítil tak úžasně lehce.

"Ano," zasmála se a otřela si slzy z koutků očí, "jsi hlupák, který se umí muchlovat jako bůh, Malfoyi. Spokojený?"

Draco přikývl a prohrábl si rukou vlasy. "Těžko. Ale asi ti to dám. Někdo by řekl, že je to docela přesné hodnocení."

"Poměrně přesné?" vykulila oči, "Prosím tě."

"Fajn. Takže se dohodneme, že nebudeme souhlasit?" Draco k ní natáhl ruku a ona ji po krátkém zaváhání přijala.

Nepřekvapivě měla Grangerová docela pevný stisk ruky.

"Souhlasím s tím, že se neshodneme."

"Skvělé," mrkl Draco a zalitoval, že ztratil teplo na své dlani, když její ruka sklouzla pryč. "Moc se mi ulevilo, že je ta záležitost vyřešená. Ještě něco?"

"Víš, co máš zítra ráno čekat?" Začala si třít ruce nahoru a dolů po pažích, stále přikrytých jeho kabátem. "Chci říct, že jsi... připravený?"

"Na to, že mě slovně vykuchá celá kouzelnická komunita? Úplně. Opravdu nejsem v takových věcech nováček, Grangerová."

Polkla a nepříjemně si pohrávala s manžetou jeho rukávu, zatímco její pohled ulpěl na špičkách jeho lesklých černých botech. "Aha, ehm... správně. Ano, předpokládám, že bys nebyl..."

Rozhostilo se mezi nimi husté, tíživé ticho a teprve když vyslovil její jméno, zdálo se, že se znovu soustředí, několikrát zamrkala, než se její oči znovu usadily na jeho tváři.

"No, už je pozdě," řekla a nabídla slabý, přátelský úsměv. Nebyly za ním téměř žádné náznaky jasu a on přemýšlel, kam se jí zatoulaly myšlenky, než si najednou sundala kabát z ramen. Podala mu ho zpátky, opatrně, aby se při předávání nedotkla jeho ruky, a když se ho zbavila, založila si ruce na hrudi. Draco si ho znovu oblékl a nemohl si nevšimnout, že je stále trochu cítit jejím parfémem.

Do hajzlu. Opravdu se ho snažila zničit.

Tu bundu bylo třeba spálit. Okamžitě, než si to rozmyslí a udělá něco naprosto ponižujícího.

"Ještě jednou díky, Malfoyi," řekla, "že jsi to udělal."

Pokrčil rameny. "Myslel jsem, že odteď jsem Draco."

Grangerové zaškubal pravý koutek rtů. Jen stěží.

"Jasně," řekla, rychle k němu přistoupila a vyšvihla se na špičky, aby mu vlepila cudný polibek na tvář. Její ruka přitom spočinula na jeho předloktí a on zůstal stát jako přimražený, když znovu ustoupila a udělala mezi nimi místo. "Draco."

Díval se, jak se otočila a odchází, a přes rameno se na něj ohlédla, až když překročila hranici přemístění.

"Uvidíme se v práci," zavolala, než v rychlém záblesku kouzla zmizela, a nechala ho tupě zírat na místo, které před chvílí zabírala, jako by v temnotě uličky stále mohl vystopovat její obrysy.
_____________________________________

"-SMRTI-"

"HROZNÁ OSTUDA..."

"-ZASLOUŽÍŠ SI SHNÍT V AZKABANU SE SVÝM ODPORNÝM OTCEM..."

Draco si povzdechl a mávl hůlkou, aby seslal další umlčovací kouzlo, zatímco desítky výrů vřískaly v mučivé symfonii.

"-OPOVAŽ SE VZTÁHNOUT RUKU NA HERMIONU GRANGEROVOU, TY ODPORNÝ, BEZCENNÝ KUS..."

"-SMRŤÁKU..."

"- DOUFÁM, ŽE SE VZPAMATUJE A SKONCUJE S TEBOU..."

Draco se při tom usmál a souhlasil s anonymním vyjevencem, že i on by byl rád, kdyby ho Grangerová dorazila. Měl sice pocit, že to není přesně to, co navrhovali, ale budiž.

"NEZASLOUŽÍ SI DÝCHAT V JEJÍ PŘÍTOMNOSTI..."

Zvuk hlasů přerušilo ostré zaklepání na dveře a Draco vzhlédl od pracovního stolu a sledoval, jak dovnitř bez jakéhokoli pozvání vpadl Blaise Zabini. Sjel Draca tvrdým pohledem, když ho zaplavila vlna zvuků, a okamžitě vytáhl hůlku, aby spálil všechny Huláky do posledního, než stihnou vypustit další řev.

Nad oběma muži se rozhostilo sladké, požehnané ticho a Blaise podrážděně vydechl, když si zkřížil ruce na hrudi.

"Takže," řekl a postavil se těsně před Dracův stůl. "Grangerová."

Draco povytáhl obočí a jeho výraz byl pečlivě prázdný. Pravdou bylo, že úplně zapomněl své dva nejlepší přátele o této dohodě informovat. Ale kdo by mu to mohl mít za zlé? Měl toho hodně na srdci. Konkrétně na to, jak Grangerová chutnala, a na pocit jejích rukou, které se mu zahákly za krk. Vklouzly mu do vlasů. Draco si odkašlal a opřel se, aby překřížil jedno koleno přes druhé. "A co ona?"

"Pícháš ji."

Draco si rozpačitě odkašlal do lokte. Řekl Grangerové, že má v plném úmyslu říct svým přátelům pravdu. A taky to chtěl udělat. Opravdu chtěl. Ale místo popření mu z úst vyšlo jen: "To je pravda."

"Jak dlouho?"

Sakra. Co měl zase říct? Grangerová mu dala seznam faktů, které si měl zapamatovat o počátcích jejich "vztahu", ale najednou si nedokázal vzpomenout ani na jeden, aby si zachránil život.

A tak místo toho pronesl: "Tohle je stěží vhodný rozhovor, který by se měl vést v práci, Blaisi."

"Já tady nepracuju."

Draco sklopil oči a povzdechl si. "Samozřejmě. Ale já pracuju a nepotřebuju dávat Potterovi ještě větší důvod k tomu, aby mě vyhodil, než už má. Celé ráno jsem čekal, že sem vtrhne a bude chtít zpátky můj odznak."

"Myslíš, že bude tak naštvaný?"

Draco na něj upřel pohled. "Ano, Blaisi. Myslím, že Potter bude možná trochu naštvaný, až zjistí, že jsem mu přímo před nosem píchal jeho nejlepší kamarádku..." Jak dlouho? Do prdele, opravdu si měl její seznam přečíst pozorněji. "už několik týdnů."

Blaiseovi se zkřivily rty šibalským úsměvem. "Takže jsi s ní souložil ve své kanceláři, že?"

"No, ne," snažil se ze všech sil ignorovat ruměnec, který se mu začal vkrádat do zátylku, "to je řečnický obrat. To by mě nenapadlo..."

Další ostré zaklepání na dveře jeho kanceláře a tentokrát měl Draco ještě méně šancí na odpověď. Dveře se rozletěly a odhalily zadýchaného Theodora Notta, který vypadal, jako by právě uběhl krvavý maraton, aby se dostal do jeho kanceláře. Dupnul do malé kanceláře, ušetřil rychlý pohled na malé hromádky popela rozeseté po místnosti a rychle spěchal, aby se postavil vedle Blaise, který si ho s kritickým výrazem prohlížel nahoru a dolů.

"Theo," řekl Draco, když se jeho přítel sesunul na jednu ze židlí u stolu, "čemu vděčíme za tuhle radost?"

"Ne," odpověděl Blaise.

"Jsi pěkný hajzl, víš to?" "Chci říct, zbláznil ses dočista?" Theo se místo vysvětlení zeptal.

Draco zamrkal a rozhodl se, že nemá náladu hrát si na hlupáka. "Nejsem si jistý, jestli vůbec tuším, o čem mluvíš..."

"Grangerová!" Theo prakticky vybuchl a Draco byl rád, že použil na kancelář umlčovací kouzla. "Ty šukáš Hermionu Grangerovou a nenapadlo tě to říct ani jednomu z nás dřív, než se ta zpráva dostala do toho zatraceného Věštce?"

Draco pokrčil rameny a pohlédl dolů, aby si prohlédl nehty. "Nevěděl jsem, že pořád čteš Věštce. Myslel jsem, že jsi říkal, že na něj není nikdy spolehnutí..."

"Toho, co jsem řekl, si nevšímej!" "Myslíš, že se někdo opravdu obtěžoval přečíst si ten článek z dnešního rána?" vyhrkl Theo.

Draco se zamračil. "No, ano, předpokládám, že ano..."

"Ne, ty hlupáku," mávl Theo hůlkou a zpod bundy se mu vyhrnulo ranní vydání Věštce. "Nemusím ho číst, aby si ověřili správnost. Důkazy jsou přímo tam."

Theova ruka udeřila do desky stolu a přišpendlila titulní stránku Věštce rovnou na plochu stolu. A tam, přímo pod Theovými roztaženými prsty, byla fotografie, kterou reportér pořídil předešlé noci.

Draco zatahal za roh novin a vysmekl je zpod Theovy dlaně. Při bližším pohledu zjistil, že je to opravdu dobrá fotka. Každý reportér by nejspíš obětoval levou ruku, aby ji mohl pořídit.

Jeho ruce spočinuly těsně nad křivkou jejího zadku, když si ji přitáhl blíž a jeho rty prakticky pohltily její, když mu nedbale rozcuchala vlasy. Bylo to... přinejmenším usvědčující. Nedalo se to popřít ani vysvětlit, a přesně o to Grangerové šlo. Draco se usmál a představil si její spokojený výraz, když jí ráno noviny dorazily do bytu.

Draco ho odložil a pak se podíval na své přátele. "Nevidím v tom problém."

"Problém," odtušil Theo a protáhl si ruku, aby si protřel spánky. "že sis ze všech lidí vybral právě tu čarodějku, která by dost možná mohla nejvíc poškodit tvou sotva napravenou pověst, kdyby se to nějak zvrtlo. A bez urážky, Draco, ale stane se to."

Rty se mu zkřivily do hluboké vrásky a Blaise jen dál mlčky přihlížel. "Jsi si tak jistý?"

"Jsem si jistý." Theo zavrtěl hlavou: "Poslyš, kamaráde. Neříkám to proto, abych tě od toho odrazoval. Opravdu neříkám. Já jen... podívej," povzdechl si, "znám tě už od plenek. A od té doby, co tě znám, vím, že nakonec uděláš nebo řekneš něco, co Grangerovou vyvede z míry. Chci říct, co si budeme namlouvat. Jsi to ty."

Draco se ze všech sil snažil neurážet, ale upřímně, jak jinak měl člověk reagovat?

"A až to uděláš," pokračoval Theo vážným tónem, "nebude váhat a sejme tě."

"Sundat mě?" Draco s úšklebkem papouškoval: "Prosím tě, Notte. Kolik škody by mohla napáchat? Veřejnost už tak má o mé osobě dost negativní mínění."

"Nebuď tak naivní, Draco," oslnil ho Theo, "ještě je tu spousta věcí, které můžeš ztratit."
**********
Tak a je to tady, začíná se nám to rozjíždět.

Vaše Darky 🤍