Prvně jsem chtěla říct rezolutně ne ale když já jsem v tomhle ohledu trochu slaboch. Už dlouho jsem s nikým netančila a navíc kdo by odolal nabídce strávit hned několik minut v té lákavé náruči.

Pokrčila jsem rameny a přijala nabízenou ruku.,, Ale neberte to jako nabídku příměří, protože to to určitě není."řekla jsem přísně než jsem se nechala odtáhnout na parket.

Položila jsem druhou ruku na jeho rameno a otřásla se když mi on tu svojí položil na kříž. Mám z jeho rukou zvláštní pocit. Takový, jako bych v tom okamžiku mohla dokázat cokoliv. Mohla bych skolit draka nebo zařídit světový mír.

Cítila jsem jak se mi ruce stále ještě na jeho rukou rozklepaly. Něco takového jsem za celý můj dlouhý život nezažila. Vždy byl někdo kdo mi dával najevo,že na něco nemám. Jako bych byla míň než všichni ostatní.

,,Francesca Serafína Wint," řekl tiše kousek od mé tváře a mě přejel mráz po zádech.,, Vaše jméno je téměř synonymem pro tajemství."

Nepatrně jsem zbledla a dech se mi zadrhl v hrdle. To není možné aby to věděl, vždyť mě nezná. Tedy mi se neznámé, vždyť neznám ani jeho jméno. Tohle se mi pomalu přestává líbit a jediný důvod proč už jsem od něj neutekla je ten,že se nedokážu přinutit vytrhnout se z jeho náruče.

,, Nerozumím."řekla jsem neutrálně a snažila se tvářit nechápavě.

,, Vaše firma je ve světě medicíny  velkým pojmem. Už od prváku jsem sledoval hlavní  postavu celé korporace. Tajemnou mladou slečnu jenž časem nestárne."řekl klidně jako by to bylo úplně normální. ,, Nikdo tomu očividně nevěnuje pozornost, protože  jsou výraznější úspěchy firmy a málo koho zajímá kdo za tím vším je. Já ale chtěl zjistit jádro celé záhady a nakonec jsem došel až ke knize ze středověku, která obsahovala přesně tohle jméno. Jak dlouho už žijete?"

,,Je to rodinné jméno. Jsem už několikátá toho jména."řekla jsem klidně i když jsem se tak vůbec necítila. Bylo zvláštní,že na to přišel sám od sebe. ,,Naše firma se dědí ve věku devatenácti let."

Pobaveně se pousmál a přitáhl si mě blíž na svoje tělo. Vyrazil mi tím dech a zanechal zvláštní pachuť v duši.

,, Nelži mi."zašeptal mi do ucha a já zamrzla. V ten okamžik jako by se všechno zastavilo a já neměla cestu z té pasti. Všechny smysly se mi zostřily.

Barevná světýlka byla ostřejší. Vůně jeho kolínské smíchané s vůní skořice jenž sem přicházela od punče byla jako bych stála hned u ní. Vnímala jsem každý tón skladby na kterou mě prováděl po parketě a nejvýrazněji jsem cítila jeho svaly pod rukou. Svět se v ten okamžik zastavil.

,,O co ti jde?"zeptala jsem se neklidně a trochu pevněji ho sevřela.

,,Chtěl bych znát pravdu."řekl jemně a pohladil mě po tváři. ,, Vyprávěj mi svůj příběh."

,,To nemůžu."zašeptala jsem slabě a nejistě uhnula pohledem. Občas jsem něco prozradila ale nikdo kromě mě nezná celý příběh.

,, Prosím..." Zašeptal naoplátku a jemně mi pozvedl pohled za bradu. Přiměl mě se mu podívat do očí. ,, Prosím.....vyprávěj.."