Možná bych měla říct, že si sundám růžové brýle a bude se na svět dívat realisticky ale to by byly strašný kecy.
Tu procházku po městě s Mordredem po lýtka ve sněhu jsem si docela užívala. Měli jsme mnoho společných témat napříč staletími.
Bylo to jako procházet se s přítelem,kterého znáte celý život jen s tím rozdílem,že jeho nejspíš nemáte chuť po každé třetí větě podříznout.

S ním nic nebylo tak růžové jak se může na první pohled zdát. Bylo to takové mezi námi vždycky ale stejně se z něj asi stal jediný mužský, kterého si dobrovolně nechávám ve svém životě. No dobrovolně je možná trochu silné slovo, spíš jsem asi ještě nepřišla na způsob jak se ho zbavit.

,, Nezdá se ti trochu neslušné být myšlenkami úplně mimo když s tebou někdo mluví?"zeptal se mě dobíravě a pobaveně se na mě šklebil.

,, Cože? Ty jsi na mě mluvil?"zeptala jsem se překvapeně a ve vteřině jsem zastavila nebo jsem to alespoň zkusila. Jenže pod sněhem se skrývala opravdu kvalitní ledovka a mě na ní podklouzla noha.
Už jsem se úplně viděla jak ležím na zemi a nejspíš si ještě nějak blbě hnu s nohou abych mohla strávit zbytek vánoc s nechodící sádrou. Takové tele jako já s dokonalým talentem na ničení sebe sama je k tomu doslova předurčeno.

Zavřela jsem oči abych to alespoň neviděla ale čekalo mé překvapení. Místo na studenou zem jsem narazila na jeho pevnou hruď. Překvapeně jsem otevřela oči a upřela je do těch jeho.
Položila jsem si na něj ruce abych alespoň trochu zvětšila tu mezeru mezi námi ale on mě držel opravdu pevně.
,, Opatrně ty nemehlo, jestli se zmrzačíš tak se mi přece nemůžeš nijak pomstít."řekl provokativně a navzdory tomu,že už jsem stála pevně na zemi mně ještě nepustil.

,, Díky...asi."řekla jsem nejistě a dvěma kroky vzad jsem měla v plánu se od něj dostat co nejdál. Což by byl asi skvělý plán kdybych ho neprováděla já. Zamotali se mi nohy a já se opět malé poroučela k zemi.
Ty ruce ze kterých jsem se snažila vymanit byly opět zpátky a drželi mě ještě pevněji. Přitáhl si mě těsně na sebe zatímco jeho hruď se otřásala neutuchajícím smíchem a v očích mu hrálo nekončí pobavení.

,,Co ty bys dělala kdybych tam nebyl já abych tě tahal s každého průšvihu? Navzdory tomu co si o mě myslíš, jen jsem ti pomáhal vidět co jsou ty chlapy skutečně zač." Poznamenal mezi záchvaty smíchu a i když se očividně snažil být vážný vůbec mu to nešlo. Nevěřila jsem mu ,že to dělal pro  mé dobro.

,, Vlastně bych si asi otevřela flašku šampusu pokud bys mě přestal tímhle způsobem zachraňovat."řekla jsem tvrdě a zabodla svůj pohled do jeho hrudi aby se nemusela dívat do jeho očí. Oni totiž některá ta slova nebyla tak úplně pravda. No, vlastně většina.

Nedokážu si ani moc představit jak by můj život vypadal bez něj. Je takovou nedílnou součástí mého života a já bych bez něj asi byla někým úplně jiným než jsem teď. Minimálně bych měla o dost horší smysl pro humor i pro odplatu.
To on mi ukázal kouzlo zlomyslnosti a škodolibosti.
Bez něj by byl můj život vlastně neskutečná nuda.

,,Ty jsi strašný lhář, Wintová."řekl dobíravě a blískl po mě svým okouzlujícím úsměvem.
Tenhle dokonalý úsměv dostával do kolen zástupy princezen, královen, císařoven i komtes. Každá z nich mu ležela u nohou a slibovala svá bohatství. Byl i o dost lepší než samotný Casanova.
A i já musím přiznat, že byla neskutečná zábava sledovat jak se o něj ty naivní dívčiny perou.