Čas co mi zbýval do té velké šaškárny mi utekl až příliš rychle. Ani jsem se pořádně neotočila už jsem se pomalu měla chystat.

Zatraceně, kdyby se mi tam chtělo jak se mi nechce už bych teď nejspíš stepovala před vchodem. Tenhle snobský banket mi byl čert dlužnej. Člověk se zbaví královských plesů a schytá tohle. No prostě hrůza.

Jenže teď už  jsem neměla na výběr. Vyndala jsem ze skříně tu nejlepší variantou pro dnešní mučení. Černé kalhoty, které dokonale zvýrazňovaly krásu mých křivek. Pokud se za mnou v těch kalhotech někdo neotočí tak bude slepý nebo na kluky. Jsem v nich totiž neodolatelná.

Doplnila jsem to ještě tmavě modrou blůzkou s vyšívanou galaxií z korálků. Střih mi odhaloval jedno rameno a výstřih nebyl ani moc ani málo. Na krk jsem si připnula onyxový náhrdelník jehož do nejmenšího detailu propracované stříbrné prvky vzbuzovaly dojem nadpozemskosti. Jako by se mi po krku plazili již dávno vyhynulé květiny z pekel. Položila jsem na něj dlaň a usmála se na sebe do zrcadla, rodiná památka stará několik staletí. Přidala jsem si k tomu ještě dlouhé náušnice a náramek, nemůžu přece trhat sadu.

Vyčesala jsem si vlasy nahoru a pustila se do líčení. Nechci to přehánět ale nebyla bych to já kdybych ze sebe neudělala temného anděla. Jako každý tvrdí,že s těmi blond vlasy bych mohla vypadat jako nebeský andílek ale kdo by o to stál.

Když nad tím tak přemýšlím, mohla bych se obarvit. Opravdu ke mě ta světlá barva moc nejde.

Obula jsem si černé kožené lodičky na klínku a oblékla si černý kabát s chlupatou kapucí. Musím vypadat jako ledová princezna ale to je vlastně pravda. Mohla bych se o tom hádat ale je to zbytečná námaha.

Zhluboka jsem se nadechla a připravovala se na ten nejhorší večer dnešních Vánoc. Bude to samý falešný úsměv, povrchní kecy a lezení do prdele každému u koho to má cenu. Což vlastně znamená,že budu mít celý večer u sebe zástup patolízalů. Fuj..

Nevěřila jsem, že je to možné ale teď mám ještě větší nechuť tam jít.  Kéž by existovala nějaká možnost jak se z toho vyvléknout.

Zavřela jsem na sekundu oči a pak se rázně rozešla z domu. Musím jinak bych tu zůstala stát a to by po té vší práci bylo nefér hlavně pro ty obětavé duše co tu akci organizují.
Tohle nepohodlí je malá daň za ty dobré věci co dělají moje firmy pro tento svět.
Tak ať to mám co nejdříve za sebou.