Musela jsem něco dělat jinak bych asi znovu vytočila jeho číslo a zrušila to. Takže jsem se radši zaměstnala.

V kuchyni jsem si udělala takovou svou základnu pro boj s vztekem. Začala jsem připravovat těsto na  různé druhy cukrový.

Všechnu tu přebytečnou energii jsem vložila do hnětení těsta a válení ho na takovou ideální placku.

Zvláštní bylo ,že i když jsem začala s rohlíčky nic nepřehlušilo tu jejich vůni.
Stále mě obklopovala. Ta příjemná vůně vanilky, která stále vysela ve vzduchu.

Nakonec jsem udělala pětadvacet druhů cukroví a než se zeptáte. Trvalo mi to několik dní, které jsem si ani neuvědomila jak dobře jsem se u toho bavila.
Miluju pečení cukroví.

Uklidit po sobě nebylo zrovna jednoduché ale nakonec se mi to povedlo. Jediná věc díky které bych měla z cukroví ještě větší radost by byla kdybych ho nemusela jako každý rok sníst úplně sama.

Taková je totiž moje štědrovečerní tradice. Cukroví co mi zbylo a nesnědla jsem ho jím až do půlnoci. Kdybych to tu nechala tak se to do příštího roku zkazí a to by byla neskutečná škoda.

Takové umělecké dílo dá spoustu práce a ještě ke všemu chutná úplně dokonale.