,, Takže doktor?"řekla jsem bez špetky nadšení. Často jsem se jako neviditelná nudila a sledovala je při práci. Viděla jsem jak se jejich postupy měnili z řezničiny na něco podobného umění a sama mám jednu firmu na výzkum lékařských průlomů ale nic z toho nezmění mou nedůvěru v ně.
Léčit je občas jen malý krůček od kouzlení, při tom jakymi způsoby občas zachraňují životy.

,,Z vašeho tónu hlasu hádám,že nejste jedna z těch šílených ženštin co se ze všeho nejvíc snaží uhnat nějakého doktora."řekl potěšeně což jsem úplně nechápala.,,Z toho důvodu pro mě bude radost ošetřit vám to zápěstí, protože neriskuji."

Protočila jsem oči ale počkala jsem až mě ošetří. Chci si dnes upéct nějaké cukroví a k tomu potřebuji aby mi z ruky nevystřelila bolest až do ramene pokaždé když pohnu prsty.

,, Myslím, že by vám to šlo rychleji bez těch zbytečných keců."řekla jsem kousavě když konečně přestal s ošetřováním. Slezla jsem z ledu a pod jeho nevěřícným pohledem se přezula. Vždy vše dělala sama, není princeznou co by potřebovala chlapa aby jí zavázal střevíček.

,, Působivé, slečno..."zbytek věty nechal volný. Asi očekával,že do té pomyslné mezery ráda doplním jméno. Takové blbosti nedělám. Není to účinné.

,,Nemám v úmyslu se vám představovat. To by totiž značilo,že mám v úmyslu s vámi ještě někdy mluvit."řekla jsem chladně a rozešla se k sobě. Trávit Vánoce ve městě už roky není můj styl.

Chodím se sem bavit, dřív i někoho poznat ale teď už toužím jen po svém klidu.

,,Stejně budu doufat, jste nejzajímavější žena jakou jsem dnes poznal."křikl na mě ještě než jsem byla z doslechu. O pravdivosti jeho slov jsem nepochybovala. Nikdo není takový jako já. Což je možná moje největší vada. Nejsem jako ostatní.