Měli jsme se setkat u Eiffelovky. S Hani jsme tam přišli později. Zamával jsem Mie. „Ahoj, děcka." usmála se. Byla tam s ní Nica, Venda, Mina, Sophie, Nicolas, Kei a...Charlie. Začervenal jsem se. Usmál se na mě. „Kam půjdeme?" zeptala se Venda. „Asi se normálně projít." oznámila Kei. Mia přikývla. „Asi by jsme se měli navzájem seznámit. Já jsem Mia, ale to všichni víte, tohle je Nicolas a jeho sestra Venda, tohle Mina, Sophie všichni znáte, Nica, tohle je Kei a její starší bratr Charlie, tohle je můj bratranec Liam a jeho nejlepší kamarádka, zároveň sestra Miny, Hani." představila všechny Mia.

„Ta Kei je hot." pošeptala mi Hani. „Její bratr více." ušklíbl jsem se. „Jdu za holkama." oznámila mi a vetřela se mezi holky. Nicolas se bavil se Sophie a Charlie s Miou. Pak se na mě podíval a zpomalil. „Ahoj, jsem Charlie." usmál se na mě a přišel blíže ke mně. Já se jen nervózně usmál. „Liam." On se zatvářil šokovaně. „Ty máš piercing v jazyku?!" „J-jo." „Kdo ti to dělal?"
„Jako vše, Nica." Nějak jsme se zapovídali. Je o dva a čtvrt roku starší. Všichni jsme si sedli na kraj u řeky. myslím si, že se Hani snaží balit holky. Sofie a Nicolas se k sobě celkem hodí. „Jsi roztomilý." zasmál se Charlie. „Díky." usmál jsem se.

Za Charliem si sednul Nicolas a za mnou si přisedla zase Hani. „Jak ti to jde, Li?" Já se na něj podíval a zase zpět na ni. „Dobře. Co ty?" „Vychází mi to." zašklebila se. „Dobře ty." plácnul jsem ji do zad. Naneštěstí to bylo moc a ona se posunula až na konec. Zachytila se mě. Rychle jsme stihli hodit mobily na hráz. Spadli jsme do vody. Hani je dobrá plavkyně, takže mi pomohla nad vodu. „Ty děvko." chytla mě za hlavu a potopila ji do vody. Já jsem ji ale stáhnul za mnou. Tohle vše samozřejmě myslíme ze srandy. Pak jsme zpět vyplavali nad vodu. Všichni se na nás vylekaně dívali. My jsme se jen začali smát. „Pojďte." podal nám s úsměvem ruce Nicolas a vytáhnul nás na hráz. „Sundejte si alespoň mikiny." přikázala nám Mi. „Tady máš." podala Kei Hani svou mikinu. „Díky." usmála se. Charlie si sundal mikinu a hodil mi ji. Já se na něj též usmál. Už bylo půl deváté, takže jsem už musel jít domů.

„Liame! Konečně jsi- proč jsi celý mokrý?" řekl táta. „Spadnul jsem s Hani do řeky, ale kamarádi nám půjčili mikiny." oznámil jsem mu.
„Mohl jsi mi zavolat a já bych vám něco hodil na oblečení." „No, to už je pozdě." „Jdi se převléci a pak příjdi na večeři. Musíme zavolat ještě Marcovi." Šel jsem se převléci alespoň do županu. Táta mi podal večeři.

„Ahoj, Marcu." usmál se na něj táta. „Ahoj, zlato. Ahoj, Liame." „U vás je tak patnáct hodin, ne?" zeptal jsem se. „Jo. Zoe šla na nějaký rozhovor a já jdu až za hodinu. Proč máš mokré vlasy, Li? Vždyť sis je umýval v sobotu." „Spadl jsem s Hani do řeky." ironicky jsem se usmál. „Jak typické. No doufám, že se budete mít dobře."
„Také, Marcu. Mi už půjdeme spát, takže ahoj. Miluji tě." „Ahojte." „Ahoj, tati." usmál jsem se.

„Liame, vím, že jdeš spát, ale nejdřív si vypij čaj. Nechci, aby jsi byl nemocný." „Dobře, díky. Emm, nemohl by jsi tu být teď se mnou? Nechci tu být sám." zadržel jsem ho za ruku. „Dobře, tak si udělám alespoň kakao." Ještě tak půl hodiny jsme tam seděli a pak jsme si šli lehnout.

„Danny, nemohl by jsi mi dát opsat úkol? Já jsem na to včera úplně zapomněl." přiběhl jsem k němu. „No dobře, ale rychle." „Díky." usmál jsem se. On mi úsměv oplatil. To se ještě nikdy nestalo, že by se na mě usmál. „Příjde Hani?" zeptal jsem se. „Nevím. Sice jí Mina uvařila čaj, ale nevím, jestli náhodou nebude nemocná."
otevřel si učebnici přírodopisu. „Aha. Dobře, tak já jdu." zamířil jsem do lavice. „Liame...jestli chceš...můžeš dnes sedět se mnou." protočil oči. Já se ušklíbl a sednul jsem si na Hanino místo.

„Dávej pozor!" pošeptal mi do ucha. Přikývl jsem. Když skončily všechny hodiny, tak jsem zamířil na oběd. Nečekaně šel Danny zase za svými kamarády. Uviděl jsem Miu, tak jsem za ní zamířil. „Čau, Mi." usmál jsem se. „Ahoj, Li. Chceš si sednout s námi? Mina říkala, že je Hani nemocná." Já přikývl a sednul jsem si. U stolu byly všechny holky, co znám. Byly s námi včera venku. Teda Kei tam nebyla, protože má domácí školu. „A ty nejsi nemocný?" zeptala se mě Mina. „Mám jen trochu rýmu, ale táta mi přikázal, že si mám dát čaj, takže v poho. Mimochodem, kdy mám Charliemu vrátit tu mikinu, když se s ním ani nemohu setkat?" zeptal jsem se Mii. „Můžeš ji donést a já mu ji vrátím. Je to můj vlastník. To stejný s Hani." usmála se Sophie. „Zítra to donesu."
„Já pak donesu tu mikinu, kterou Kei pujčila Hani." řekla Mina.

„Tati, nemohli by jsme zajet za Hani? Chtěl bych jí dovést čokoládu." řekl jsem tátovi, když jsem vešel do jeho studia. „Dobře, jen potřebuji kousek tohoto obrazu dodělat." otočil se na mě se štětcem v ruce. Já kývnul a vyšel jsem ze studia.

„Li, tak pojedeme?" zavolal na mě táta. „Jo. Potřebuji ještě koupit tu čokoládu." On protočil oči a vzal si klíčky od auta. Nastoupili jsme. Po cestě jsme se stavili do obchodu a já jí koupil její oblíbenou pistáciovou čokoládu. „Kde vlastně bydlí?" zeptal se táta. Já mu nadiktoval adresu. Dojeli jsme k zelenému domu. Vyšel jsem z auta a zazvonil jsem.

„Dobrý den, mohla by na chvíli za mnou přijít Hani?" řekl jsem, když otevřel její táta. „Dobře, hned ji zavolám." usmál se. Můj táta mezi tím vyšel z auta. Ve dveřích se objevila Hani v chlupaté dece. „Ahoj, Liame." unaveně mě obejmula. „Donesl jsem ti čokoládu." Ona se ode mě odtáhla a vzala si čokoládu. „Děkuji. Dobrý den." pozdravila mého tátu. On se na ni usmál. „Hani měla by jsis le- Nathanieli!" objevila se ve dveřích Hanina máma. Jen co viděla tátu, tak ho obejmula. „Ahoj, Alix." obejmul ji silněji. My s Hani jsme se na ně jen tak koukali. „Vypadáš dobře, Nathanieli." odtáhla se od něj. „Taky, X." „Jak to, že sis nechal narůst tak nádherné vlasy?" prohrábla tátovi jeho dlouhé vlasy. „Líbí se mi to takhle více." „Nechcete se svým synem jít dovnitř?" podívala se na mě. „Proč ne." usmál se.

Vešli jsme tedy k ním domů. S Hani jsme si sedli na pohovku. Paní Kantéová s tátou opodál. Její táta vešel do místnosti. „Ahoj, Nathanieli." pozdravil ho. „Ahoj, Maxi." Uslyšel jsem hrát housle. „To je jenom Mina." objasnila mi Hani. „Danny říkal, že jsi se dneska ve škole celkem snažil. To je od něj neobvyklé." „Vím." „Vy jste spolu seděli?" Já přikývl. „No, fakt by mě zajímalo co se s ním děje. Tati, nevíš, co je s Dannym? Dnes byl nějak moc hodný na Liama, jinak se s ním vždy hádá." otočila hlavu na jejího tátu. „Netuším. Potřebuji poslat několik emailů, takže jdu." vyšel z obýváku.

„Nathanieli, jsem ráda, že jsou i naše děti nejlepší kamarádi." usmála se Hanina máma. On se taky usmál. „To je Marcovo dítě?" ukázala na mě. „Jo, ale porodila ho Zoe." „Zoe je s Is, ne? " On přikývl. „Škoda, že jsme se musely s Isou rozejít. Isabel je skvělá." vzdychla. „Nemají náhodou dceru?"
„Ano, Miu." odpověděl.

Po takové hodině jsme se rozhodli už jít domů. Táta si vzal od paní Kantéové její nové číslo. Já se rozloučil s Hani. „Jak dlouho se znáte s Haninou mámou?" zeptal jsem se táty, když jsme nastoupili do auta. „Od šesté třídy, takže celkem dlouho." usmál se. Zamávali jsme jím a odjeli jsme.