Tahle kapitola je na mě trochu moc. 😅 Ráda za komentáře.
---------------------------------------------------------

Mia:

Nica šla dnes k nám. „Proč si nemůže Li už někoho najít?" stěžovala jsem si jí mezi tí, co mi lakovala nehty. „Však ty taky nikoho nemáš.” usmála se. „Vím.” „Celkem si rozumí s Charliem, ne?" „To jo. Hej! Mohli by jsme je pokusit dát dohromady." usmála jsem se. Ona přikývla. „No vidíš, máš to." oddělala mi lak od nehtů. Začal mi zvonit mobil. „Ahoj Sophie. Copak?" zeptala jsem se. „Bude u nás na Helloween párty. Pozvěte vaše kamarády." „Dobře."

Mia🌊: U Sophie bude na Helloween párty. Doufá, že příjdeš.
Liam🔥: Jistě že.

Mia🪼: Čauky, u Soph bude Helloween párty a chce, aby jsi přišla.
Han🐢: Omg, příjdu<3

„Hodně lidí příjde." usmála jsem se na Nic. „To je fajn." oplatila mi úsměv Nic a začala si hrát s mými vlasy. „Copak, Nic?" zeptala jsem se jí. „Nic, Mi." přiblížila se blíže ke mně. Vzájemně jsme se sobě koukaly do očí. Když už jsme byly vážně blízko sebe, tak se otevřeli dveře a vešla máma. Hned jsme od sebe odskočily. Máma se tvářila dost překvapeně. „Ehm, omlouvám se, jen jsem chtěla říct, že volala máma a řekla, že s Marcem přijedou za tři dny." „Emm, dobře." řekla jsem rozpačitě. Máma pak zase odešla.

Nice cinkl mobil. „Máma píše, že na mě čeká před domem." podívala se zpět na mě. Zašklebila jsem se na ni. Ona se začala smát. Obejmula jsem ji. „Jdeme." vzala mě za ruce. Běžely jsme dolů. Máma si povídala s Nici mámou Julecou. „Ahoj, mami. Můžeme jet?" s úsměvem k ní přišla. Ona přikývla. Rozloučila jsem se s ní a ona odjela.

Liam:

„Li, za půl hodiny pojedu vyzvednout tátu na letiště, takže něco ukliď." přikázal mi táta. Já jen protočil oči a šel umýt nádobí. Po nějaké době táta odjel. Šel jsem ještě vysát, protože by to zbylo zase na ně.

Liam🔥: Tvoje máma jede pro tvou mámu, nebo je vyzvedává můj táta?
Mia🌊: Domluvila se se strejdou, že mámu dnes doveze on
Liam🔥: Dobře, děkuji.

Už jsem čekal více než dvě hodiny. Párkrát jsem už i sjel z pohovky. Sice to trochu bolí, ale není to žádná věda. Uslyšel jsem klíče v zámku. Bylo asi půl desáté večer. Vyskočil jsem z pohovky a běžel ke dveřím. „Ahoj, Liame." pozdravil mě s úsměvem táta. Já oba táty obejmul. „O, ty jsi umyl nádobí a vysál. To se často neděje." řekl táta M s úšklebkem.

Koukali jsme se na Zaklínače. Táta M seděl na pohovce a na klíně mu seděl v obětí druhý táta. Já seděl na druhé straně pohovky, protože jsem si alespoň mohl natáhnout nohy. Táta N má tento seriál dost rád.

Když to skončilo, tak jsem hned zalezl do koupelny. Když jsem od tama vyšel, již i s umytými vlasmi, tak jsem uslyšel nějaké zvuky z ložnice rodičů. Pomalu jsem se přiblížil ke dveřím a nakoukl klíčovou dírkou. Hned jsem ale oko odtrhl a běžel do pokoje. Viděl jsem něco, co bych asi úplně vidět neměl. No, moc se jím nedivím. Celkem dlouho se neviděli.

Šli jsme se s Miou po škole projít. Uviděl jsem jednoho muže, který se na nás furt díval. Mia si ho také všimla. „Potřebujete něco?" zeptala se ho. „Né, nic. Jen že ten chlapec vypadá trochu, jako můj syn a vy, jako moje dcera, kromě těch očí. Už jsem je neviděl tak třicet čtyři let." vzdychnul. My jsme se s Miou na sebe podívali. „Isabela a Marc Anciel?" zeptala se. On vykulil oči. „Ano, jak to víte?"
„Isabela je má máma a jeho otec je Marc." usmála se. „Takže jsem váš dědeček?!" zíral na nás. „Emm, pravděpodobně." přidal jsem se do konverzace. „Nechcete si na chvíli sednout a popovídat si?" zeptal se nás. „Proč ne." řekla Mia.

Sedli jsme si tedy na jednu lavičku. „Takže, jakou práci mají Isabel s Marcem?" zeptal se nás. „Máma pracuje jako psycholožka a strejda je spisovatel." „Aha, zajímavé práce. Co Naoka? Jak se má?" „Babička? Dobře, asi." řekl jsem. „Jak se vlastně jmenujete?" „Mia a on je Liam." „Kdo je tvůj otec a kdo je tvá máma?" podíval se nejdříve na Miu a pak na mě. „No, ono je to těžší." odpověděla nervózně Mia. Ani se jí nedivím. Co když je to homofob? „Takže?" pokračoval. „Já nemám otce a on nemá mámu." podívala se na mě. „Aha. Od kdy?" zeptal se rýpavě. „Emm-" ani to Mia nedořekla a mě začal zvonit mobil.

„Ano, tati?" zvedl jsem to. „Kdy příjdeš domů? Marc by si potřeboval s tebou promluvit." „Emm, do půl hodiny jsem tam." položil jsem to. Podíval jsem se zpět na něho. Vypadal dost zmateně. „Kdo to byl?" zeptal se. „Táta." řekl jsem dost nervózně. „Marc?" zvedl obočí. Já se podíval na Miu s tím, aby mi z toho pomohla. Ona mi naznačila to, že bych neměl říkat to, že mám dva otce „J-jo."
„Dobře." „My už bychom měli jít. Rádi jsme vás poznali." zvedla se Mia. „Já taky. Tady je mé číslo, kdyby jste se chtěli někdy sejít." podal Miy papírek. Ona přikývla.

„O čem sis chtěl promluvit?" sednul jsem si na pohovku. Táta se podíval na druhého tátu. „Chtěl jsem s tebou probrát tvé trestné záznamy." Já vykulil oči. „Jako fakt?!" „Li, jen chceme, aby jsi nešel do výchovného ústavu." řekl druhý táta. „Jak řekl táta." Já mezi nimi tikal očima. „Však jsem už tak dva měsíce nic neudělal." obhajoval jsem se. „To neříkáme, ale nechceme, aby to už pokračovalo a tím myslím i sprejování." „Vím, pokouším se o to." „To je dobře, ale už to nedělej. Pak mám z toho problémy." řekl táta M. Já už to nevydržel.

„Ok. Mimochodem, dnes jsme s Miou potkali tvého otce. Měl by jsi být rád, že jsem mu neřekl, že jsi gay a máš manžela. Takže mě teď nech." vyskočil jsem z pohovky. Oni dva se na sebe podívali. „Ty jsi potkal mého otce?" Já přikývl. Vypadal dost vyjeveně. „Proč furt musíš narážet na to, že jsem gay a že mám manžela, i když je to taky tvůj táta?" zvýšil na mě hlas. „Protože jsi." „Ty si myslíš že to mám jednoduché? Byl jsem za to dost tvrdě šikanován a bit. Měl jsem problém najít si vůbec práci jen kvůli tomu, jak vypadám. Isabela se kvůli mě spoustu krát poprala. Hodně lidí mnou opovrhuje a ty jsi, jak vidím, jedním z nich, takže toho nech a buď vděčný, že už jsem dávno nespáchal nežití, jak jsem měl v plánu." zařval na mě. Já ztichnul. Táta se na něj vystrašeně podíval. „Jdi si vzít večeři a jdi do pokoje. Nech mě dnes už napokoji. " řekl mi s kamenným hlasem. Mě začali pomalu po tváři stékat slzy. Vzal jsem si večeři a běžel jsem do pokoje.

Slyšel jsem tátu, jak volá s někým. Myslím, že mluvil s tetou Isabel. Měl dost rozrušený hlas. Pak jsem uslyšel, že mluví s tátou a pravděpodobně u toho brečel. Nevím, proč se s ním musím stále hádat. Myslel jsem, že to už mezi námi bude v pohodě.

Liam🔥: Řekla jsi o něm mámě?
Mia🌊: Ne, ale volala se strejdou a poznala jsem z toho, že mluví o něm.
Liam🔥: Já jsem zase na tátu křičel.
Mia🌊: Zase? To nesmíš!
Liam🔥: Vím.
Mia🌊: Co jsi mu řekl?
Liam🔥: Že může být rád, že jsem jeho otci neřekl, že je gay a má manžela.
Mia🌊: Omluv se mu!
Liam🔥: On ale říkal, že ho mám už dnes nechat na pokoji.
Mia🌊: A divíš se mu?
Liam🔥: Vůbec.