Tyhle gesta od Charlieho jsou prostě...ahhhhh. No, sami to zjistít. Zajímal by mě pak váš názor. Celkem romantická kapitola, lol. A ano, vydávám to o čtvrt na čtyři ráno.😅 Doufám, že se kapitola bude líbit. Budu ráda za komentáře.
---------------------------------------------------------

Ráno jsem se vzbudil jako první. Nechtěl jsem Charlieho budit, tak jsem zamířil do koupelny. Pak jsem si nachystal rychle do batohu cvičební úbor a láhev s vodou. Ani jsem nesnídal. Vyšel jsem z bytu. Neměl jsem ani tak moc času.

„Čus, holky." vešel jsem do studia. „Ahoj, Liame." otočila se na mě Nicole. Položil jsem si batoh na lavičku a převlékl jsem se do cvičebního úboru. Zamířil jsem za holkama. „Už máte sestavu?" zeptal jsem se jích. Mia zakývala hlavou na nesouhlas. S Han jsme si prohodili pohledy. „Trochu jsme s Hani přemýšleli a napadlo nás toto." pustil jsem jím písničku. Bylo to Watch me work. „Máte už i vymyšlenou sestavu? Alespoň decentně." zvedla ke mně oči Mia. Já přikývl. „Pusťte to a my vám to zatančíme." řekl jsem.

Sestavu jsem nakonec vedl já, protože Hani byla ještě celkem hodně rozespalá. „Dobrá práce." podotkla Mina. „Díky." usmál jsem se. Nějak jsme to nakonec změnili. Při této sestavě jsme si s Han nakonec hrazdy také vybrali. Do jedenácti dopoledne jsme trénovali. Pak jsme se na to už vykašlali. „No nic, tak zase příště." vzala si Sophie tašku.

„Liame." zamával na mě Charlie. Holky se na sebe podívaly. „Wow." prohlédl jsem si jeho auto. „No, je to zděděné po tátovi. Časem si koupím i jiné. Chtěl bych jednou Ferrari." dodal. „Pojedeme?" zvedl obočí. Já přikývl. „Ahoj, holky." zamával jsem jím ještě. Charlie mi otevřel dveře. „Díky." políbil jsem ho na tvář a nastoupil jsem si dovnitř. Char už má nějakou dobu řidičák, ale zatím auto neměl. „Takhle bych tě aji mohl vozit ze školy." zapl si pás. „Uvidíme." usmál jsem se.

Oběd dělal Charlie, protože kdybych se o to pokusil já, tak by to nemuselo dobře dopadnout. „Tady máš." s úsměvem mi podal talíř těstovin se sírovou omáčkou. „Díky." vzal jsem si vidličku. Char se ušklíbl a posadil se vedle mě. Já se dal do jídla. „Ty jsi ještě nejedl?" spravil mi pramínek vlasů, který mi padal do očí. „Emm, ne." začervenal jsem se. Vzal jsem si gumičku a upravil jsem si vlasy.

„Jo, to bych ti asi mohl ještě říct. Kamarádi mi navrhli, že bych mohl jít s nimi zase ven." podíval se na mě. „Oh, chápu." sklopil jsem pohled. „No, jestli chceš, můžeš jít se mnou." To už jsem se na něj i usmál a přikývl jsem.

„Co si mám vzít na sebe?" zeptal jsem se ho. „Co chceš. Většina lidí nosí normálně mikiny." navrhl mi. „Okay." našel jsem si jednu. „Není to moje?" zvedl obočí. „Nevím." s úšklebkem jsem se mu podíval do očí. „V pohodě. Klidně si ji půjč." „Díky."

Char zaparkoval. Pak jsme vystoupili a rozhlédli jsme se. „Charlie!" zamával na něj jeden kluk. Přišli jsme k jeho kamarádům. „Lidi, toto je Liam. Můj přítel. Většina jste o něm už určitě slyšela." dal mi Char ruku na rameno. Všichni si mě prohlédli. Já se jen nervózně podíval na Charlieho. Nic neřekli. Šlo vidět, že jsem se jím nelíbil.

„Charlie, já si nemyslím, že to byl nejlepší nápad, abych sem chodil s tebou." chytil jsem ho za ruku. „Bude to v pohodě." ujistil mě. „No dobře." povzdechl jsem si. „Charlie, pojď." zavolala na něj jedná dívka." on zrychlil krok. Já se na to vysral a šel jsem si svou rychlostí.

Liam♦️: Bro, jak se máte?
Nicolas♠️: Ahoj, dobře. Ryuu je zlatý.
Liam♦️: Aww, to jsem rád.
Nicolas♠️: Co se děje?
Liam♦️: Nic.
Nicolas♠️: Ale notak.
Liam♦️: Jsem v pohodě.
Nicolas♠️: No dobře. Kdyžtak nám kdykoliv napiš.
Liam♦️: Popravdě...
Nicolas♠️: Ano?
Liam♦️: Jsme s Charlieho kamarády venku a já se tu cítím necomfortně.
Nicolas♠️: To je mi líto. Chceš nějak pomoci?
Liam♦️: Kde jste teď?
Nicolas♠️: V nákupáku. Ryuu potřeboval novou mikynu.😅
Liam♦️: V severním?
Nicolas♠️: Jo.
Liam♦️: Tam, za chvíli, jsme také.
Nicolas♠️: Vážně?
Liam♦️: Jj, můžeme se setkat?
Nicolas♠️: Jo, rádi tě uvidíme. Jsme teď u jednoho zlatnictví.
Liam♦️: Kk😊

„Nicolasy!" zámával jsem na něj a doběhl jsem k ním. „Ahoj, Liame." obejmul mě Ryuu. „Čau, bráško." pohladil mě po vlasech Nico. Koutkem oka jsem se podíval na Charlieho a jeho kamarády. Char protočil oči a usmál se. „Ahoj, Nicolasy." pozdravil ho. „Čau, Charlie. Long time no see you, bro." ušklíbl se Nic. „Toto je můj přítel Ryuu." „Ahoj." podal mu Char ruku, když jsem do něj bouchnul loktem. „Rád tě poznávám." pousmál se Ryuu. Nicolas vzal svého přítele kolem ramen.

„Charlie, pojď už." zavolala na něj jedna z jeho kamarádek. Nemám rád tyto namyšlené typy borek. Jsou to krávy, které ti chtějí přebrat přítele. „Jo, hned." otočil na ni hlavu. „Jdeš, Liame?" vzal mě za ruku. „Já...cítím se nesvůj mezi tvými přáteli. Nemohli bychom se pak někde sejít?" zeptal jsem se ho. „Emm." podíval se na své přátele. „Dobře." vzdychl. „Tak mi pak zavolej. Nebo jdi k autu a napiš mi." políbil mě. „Dobře." obejmul jsem ho. Když jsem otevřel oči, tak se jeho kámoši tvářili znechuceně, tedy kromě jednoho kluka. Ten se na nás usmíval.

Vím, že Nico a Ryuu měli za chvíli odcházet, takže jsem tam s nimi ani tak dlouho nebyl. Chvíli jsem tam aji chodil sám, akorát jsem si rozpustil vlasy. Charlie mi dal vědět, kde jsou, abych mohl jít za nimi. „Zlato.” zamával na mě. Přišel jsem k němu. Nakonec jsme tam byli celkem dlouho. Já trávil čas tím, že jsem poslouchal hudbu ve sluchátkách.

„Charlie, už jsem unavený.” opřel jsem si o něj hlavu. „Dobře.” pohladil mě po vlasech. „My už půjdeme. Tak ahoj.” zvedl se. Já ho následoval. Došli jsme zpět k jeho autu. Po cestě domů jsem už pomalu usínal. „Liame, vydrž to ještě.” pohladil mě po tváři.

Konečně jsme dojeli k bytu. Já ze sebe shodil jeho mikynu a dal ji do skříně. Sundal jsem si i oblečení a jen jsem si převlékl spodní prádlo. Nedokázal jsem si ani obléci pyžamo. Charlie si dal dokonce i to pyžamo. Šťastný to muž. Vlezl jsem si do postele. Charliemu začal zvonit mobil. „Hned příjdu.” vzal ho a vyšel z pokoje.

Charlie:

Zvedl jsem to. „Ano?” „Charlie, proč jsi musel odejít tak brzo?” řekla otráveně Taira. „Liam už byl unavený, tak jsme jeli, protože jsem ho potřeboval odvést do bytu.” odpověděl jsem. „To vždy děláš, co chce? To je trapné. Proč jsi vlastně s ním? Máš na víc.” Tohle mě překvapilo. „Popravdě, on dělá vždy, co chci já. A mimochodem, jak jako, že mám na víc? Co je podle tebe víc než on? Liam je supermodel. Teď je i pařížským vítězem zlata v krasobruslení. Je toho mnohem více. Je vážně nádherný, skvělý a milý.” zasnil jsem se. „Emm, jak to, že máš kluka a né holku? Změnil tě, Charlie.” „Podle tebe mě změnil on? Kdybych ho jako nikdy nepotkal, tak si myslíš, že bych nebyl i na kluky? Girl, není to můj první kluk.” zvedl jsem obočí.

„Ale i tak by sis měl najít holku. Třeba...mě. Jsem volná.” Poznal jsem, že se ušklíbla. „Hej, nechci. Mám přítele, který mě má rád a já jeho. Jen kvůli názorům přátel se s ním nerozejdu.” přidal jsem na hlase. „Charlie?” obejmul mě kolem pasu Liam. Já se nad tím pousmál. „Jak chceš, já tě varovala. Budeš toho litovat!” „Když myslíš. Je to moje volba a nebudu poslouchat své homofobní přátele. Mám přítele a vy s tím nic neuděláte. Je to nejlepší a nejhezčí kluk na světě. Jestli na mě máš crush, tak mě to mrzí, ale nevýjde ti to.” „Budeš toho litovat.”
„Tak to chci vidět.” s úšklebkem na tváři jsem zavěsil.

„Aww.” zabořil do mé hrudi Lii hlavu. „Miluji tě.” usmál jsem se. On vykulil oči. „Taky tě miluji.” široce se usmál. Vzal jsem ho za bradu a políbil jsem ho. „Pojď si lehnout.” vzal jsem ho kolem ramen a spolu jsme zamířili do pokoje.

„Vážně mě miluješ?” podíval se mi do očí. Já se zarazil. „Ano.” pousmál jsem se. „Díky.” „Máš tak nádherné oči.” řekl jsem mu. Liam má strašně světle zelené oči. Jade odstín. „Nemám na víc.” „Vážně? Podle mě máš.” obejmul mě. „Nemám. Jsi ten nejhezčí a nejmilejší kluk na světě. Ty máš na víc. Jsi tak talentovaný.” políbil jsem ho na krk. „Nemyslím si.” usmál se. „Ale jsi.” přitáhl jsem si ho k sobě. Po chvilce jsme usnuli.