Další krasobruslařská část. Funfact: Liam chodí do školy v Orleans, takže to nemá do školy vůbec blízko. Doufám, že se kapitola bude líbit. Budu ráda za komentáře.
---------------------------------------------------------

Sophie🩷: Ahojky.
Liam❣️: Čauky, co potřebuješ?
Sophie🩷: Máma říkala, že tě a tvé táty mám pozvat na večeři.
Liam❣️: Dnes?
Sophie🩷: Jo. V sedm u nás.
Liam❣️: Dobře, budeme tam.

„Tati, Sophie mi teď napsala, že teta Marinette nás dnes zve na večeři." došel jsem do obýváku. Charlie byl tento víkend pryč, takže jsem byl doma. „Dobře." přikývl táta M. „V kolik hodin tam máme být?" vešel táta N. „V sedm." otočil jsem se na něj.

„Ahoj." pozdravila nás Soph, když otevřela dveře. Pustila nás dovnitř. „Vítejte, Liame, Marcu, Nathe." usmála se na nás teta. „Pojďte se posadit." Zamířili jsme do jídelny. „Ahoj, Carle." pozdravil jsem svého vlastníka. „Hmm." kývl na mě. Pak přišel i strejda Adrian. Daniel byl někde venku s jeho kamarády.

„Důvod, proč jsem vás sem dnes pozvala je, že bych chtěla Liama na neurčito do mé skupiny modelů." vysvětlila teta. „To by šlo, že?" podíval se na mě táta M. „Mám hodně zakázek, ale na módní přehlídky by to asi šlo. Na dlouhodobé smlouvy to nevidím." odpověděl jsem. „To tě naučil Charlie?" s úšklebkem zvedl strejda obočí. „Jo." přikývl jsem. „Ale vy spolu dlouhodobou smlouvu máte." zasmál se táta N. „Bohužel." pokýval jsem hlavou.

„Liame, za týden tě čeká další soutež, takže trénuj." vzal mě táta M za rameno. Já přikývl. Jestli tam postoupím, tak mě pak bude čekat dost těžká soutěž. Celý týden jsem musel strašně trénovat, takže jsem chodil po škole běhat a samozřejmě každý den na kluziště a někdy i na workouty.

„Tak pojď." kývl na mě táta M. Soutěž se dnes večer bude konat v Orleans. Skočil jsem do auta a zavřel jsem dveře. Táta N se posadil vedle druhého táty. Na cestu jsem si pouštěl písně z mích sestav, abych se do ních více vžil.

Ida😊: Ahoj, jedeš už?
Liam😎: Musím. Potřebuji se ještě procvičit.
Ida😊: Budu se na tebe dívat.❤️
Liam😎: Aww.<3

„Liame!" zamával na mě Ida. Já mu vběhl do náruče. „Rád bych tu byl s tebou." vzdychl. „Příští rok už určitě. Nebudu totiž soutěžit v Paříži. Tedy jen, pokud vyhraji." usmál jsem se. „Fandím ti. Jsi nejlepší krasobruslař. To dáš!" vzal mě kolem ramen. „Díky."

Táta mi zapletl vlasy. Musel jsem se psychicky silně připravit. „Liame, rychle ti potřebuji dodělat oční stíny, takže se narovnej." zvedl mi táta M hlavu. Přemýšlel jsem. I když je mi šestnáct, tak jsem stále dítě. „Věděl jsi vůbec, jak těžké je ti vybrat odstín k tak světlým očím? Zajímalo by mě přece jen, jak je možné, že máš tak strašně světlé oči." zamyslel se. „Nevím." podíval jsem se na něj.

„Teď bude bruslit krátký program Liam Kurtzberg Anciel." uslyšel jsem, když jsem už stál na ledě. Začal jsem. Líbilo se mi být středem pozornosti. Jako malé dítě na mě byla pozornost vržena jen od tátů, když mě ve škole děti a učitelé šikanovali. V jedné části jsem se z neznámého důvodu sekl, takže jsem škobrtnul bruslí, ale nespadl jsem. Konec jsem zakončil riskantním skokem, o kterém ani táta M nevěděl. Nadšený potlesk kolem mě mě naplňoval. Já se jen šťastně usmíval.

„Liame, byl jsi dobrý, ale proč jsi udělal ten skok? Mohl jsi spadnout a nedostat tak dobré bodování." zamračil se na mě. „Tak promiň." protočil jsem oči. Zamířili jsme k bodovací lavičce. Jelikož jsem šel druhý, tak jsem se vyhoupl na první místo. „Dobrá práce." usmál se. „Dobrá práce to bude, až vyhraji." otočil jsem na něj pohled.

Posadil jsem se vedle Mii. „Všichni jsou dobří." upřeně se dívala na chlapce, který teď bruslil. „Jo." sklopil jsem pohled. „Neboj, byl jsi dobrý." pohladila mě po ramenu. „Nejsem si zase tak jistý." opřel jsem se o kolena.

Do zítřka s táty a tetami, samozřejmě i s Miou, zůstáváme v Orleans. Bruslil jsem i proti krasobruslaři z Unussiq, z klubu, ve kterém pracuje Cate. Borec byl dobrý. V hotelovém pokoji jsem se rozcvičoval. Nejlepší je si držet jednu nohu podél těla ve vzduchu. Nejlepší na protažení. „Lii, pořádně." pomohl mi táta M narovnat nohu.

„Liame!" zamával na mě Ida. „Ahoj." ušklíbl jsem se. „Včera jsi byl dobrý. Dneska budeš určitě také." usmál se. „Díky." Zamířil jsem zpět za táty.

„Liame, hlavně chladnou hlavu." vzal mě táta M za ramena. Já přikývl. Ještě jsem se protáhl. Sundal jsem si mikinu a čekal jsem, až skončí chlapec přede mnou. Když se vrátil z ledu, tak jsem chvíli počkal a vybruslil jsem doprostřed kluziště. „To dám." nadechl jsem se.

Skoky jsem zabil. V jedné části jsem klopýtl, takže jsem se dotkl rukou ledu. Bylo to zklamání. Nějak jsem to dobruslil. Konec jsem zakončil ladnými pohyby. Potlesk byl slyšet. „Posral jsem to.” dal jsem si hlavu do rukou. „V pohodě, Liame.” obejmul mě táta. „Ale udělal jsem chybu.” „To nevadí. Já jích také hodně za svou kariéru udělal.” usmál se na mě. Bodování nebylo zase tak hezké, ale nebylo nejhorší.

„A vítězem je Liam Kurtzberg Anciel.” uslyšel jsem. S radostí jsem vyskočil na stupínek. S ostatními účastníky jsme se po konci obejmuli. Byli, alespoň část, zlatí. Mia samozřejmě také vyhrála. Vůbec nevím, jak je to možné, že oba máme takové štěstí.

„To je nefér, že oba vyhráli. Určitě jejích rodiče porotce podplatili.” uslyšel jsem od jednoho kluka. Ostatní krasobruslaři a krasobrulařky, se kterýma se bavil, se zasmáli. „Jako vážně si myslíte, že je potřebovali podplácet?” otočil jsem se na ně se založenýma rukama. „I guess so.” zvedl obočí. „Se mýlíš, mladíku.” ušklíbl jsem se. „Liame, klid.” vzala mě ze zadu za rameno Mia. „Já jsem v klidu.” zvedl jsem k ní oči. „Máme už jet domů. Budeš zůstávat u tátů, nebo pojedeš k Charliemu?” Já se nad tím zamyslel. „Rád bych k Charliemu, ale zůstanu přez noc doma.” Ona na to přikývla a zamířila za tetou Zoe, která ji obejmula. „Buzerant.” zasmál se potichu ten borec a ostatní s ním. Já jen protočil oči a šel za táty.

„Byl jsi dobrý.” řekla mi Nina, když jsme se ráno pozdravili ve škole. „Díky.” unaveně jsem se na ni podíval. „Náročné, co?” Já přikývl. Školní týden utekl naštěstí rychle. Konečně byl zase čás jet za Charliem.

„Liame.” mávl na mě z parkoviště. „Ahoj.” obejmul jsem ho. „Aww, pojď.” pohladil mě po zádech. Sedli jsme si do auta a zapli jsme si pásy. „To jsi stále unavený z minulého víkendu?” zeptal se mě. „Jo.” vzdychl jsem.

„Běž si lehnout, zlato.” podíval se na mě, když zamknul dveře bytu. „Vždyť je teprve pět.” „Já vím. Jestli se ti nechce, tak navrhni, co chceš dělat.” Já se tedy zamyslel. „Nevím. Jen se tulit.” odpověděl jsem po chvíli. „No dobře.” usmál se a vzal mě do náruče. Donesl mě do pokoje a položil mě na postel. „Tak maximálně hodinku.” přitáhl si mě k němu. „Chyběl jsi mi.” pošeptal jsem mu. „Ty mně také.” sladce mě políbil. Obejmul mě ze zadu kolem hrudi. Po chvíli jsem už usnul.