Apolena byla již delší dobu vystavená tlaku svého okolí. Přestala studovat, nastěhovala se do pronajatého bytu, začala pracovat. Spolu s tím se začaly objevovat čím dál častěji narážky, že by to chtělo nějakého toho prcka. Tak tedy jo...

Jednoho hnusného, sychravého, skoro mrazivého listopadového dne jela na větší nákup. A když už byla v nákupní zóně (v době koronavirové pandemie), rozhodla se uskutečnit svůj mateřský plán. Je nutné na něčem tu péči o nesamostatnou, otravnou, malou bytost vyzkoušet. Navštívila tedy zverimex.

Procházela mezi regály a namířila si to rovnou k drobným hlodavcům. Tato kategorie se jí zdála nejvíc blbu vzdorná. Nejprve koukala na bílé myšky, ale záhy si uvědomila, že soužití s bílou myší není ideální nápad pro někoho, kdo si nemůže hrdě nárokovat titul abstinent. Mimoděk se otřásla při představě, jak se vrátí domů podroušená, místo jedné bílé myšky jich uvidí hned několik a bude mít pocit, že má vážný problém.

Hned nad bílými myškami uviděla křečíky. Bylo to malé, chundelaté a vlastně docela roztomilé. Všichni chrněli, i když bylo časné odpoledne. V tom se s nimi Apolena shodla. A tak se to stalo. Mezi šedou a zlatou změtí objevila prapodivné kukaččí vejce. Byl to nejmenší křečík ze všech, černo-bíle flekatý a koukal jako tele po špatné ráně. A bylo hotovo. Když se zeptala prodavačky na pohlaví a věk, byla nadšená. Křečík je kluk a narodil se 31. října. Trefa. Sameček a bude slavit přirozeniny (čti narozeniny) na výročí prvního pádu Lorda Voldemorta. To nemá chybu...

Křeček Apoleny musí být vychován jako vzorný Potterhead. Dostal jméno Krevetka (pravidelní čtenáři našich sérií vědí po kom...) a moudrý klobouk ho neomylně zařadil do Zmijozelu. Dostal tedy zeleno-šedou klec se zelenými mističkami a spaním v patře, jako to má jeho panička v bytě. A jelo se domů. Mohla jenom doufat, že maličký Krevetka nebude v autě trpět kinetózou jako jeho panička.

Čtenářce Kafeteam, mamince Apoleny, bylo sděleno, že maličký Krevetka je Apoleny miminko. Z Kafeteam se tak stala babička a Bella L'Étranger je hrdou tetou. Je to už druhá Bella, která má synovce malého Krevetu... Kafeteam mezitím odjela domů, protože jí bylo jasné, že Apolena bude veškerou pozornost nyní věnovat jen a pouze svému miminku.

Apolena nejdřív složila nákup, potom připravila klec a chystala se na první kolo domestikace toho roztomilého uzlíčku. Vyndala Krevetku opatrně z krabičky a...

„Ty malej demente!" zavřeštěla a jala se toho blbečka vymotat ze svých po zadek dlouhých vlasů, kam jí vyběhl po ruce. Když ho konečně vymotala a ujistila se, že se to pako na jejích vlasech nedokázalo oběsit, prožila už druhou slabou srdeční příhodu za půl minuty. Ten pitomec dokázal z její ruky skočit. Vzal to rovnou šipkou do klece a po hlavě na podestu s domečkem. Apolena to sledovala s hrůzou v očích. Už ho viděla s rozbitou hlavičkou, utopeného v misce s vodou. (Pak si vynadala do idiotů a hysterických matek.)

Po návratu domů Kafeteam neopomněla poslat Apoleně několik zpráv, ve kterých se s ní podělila o své chovatelské zkušenosti a rady. Zhruba takhle vypadala ve zkrácené verzi jejich diskuze:

Apolena: Protože je to hrozný pako, byl pojmenován Kreveta.

Kafeteam: To mu nedělej, a nebo jak chceš. Bavíte se dobře?

Apolena: Jo, já píšu a Kreveta chrápe Navíc to není křeček ale tryskomyš.

Kafeteam: Tak to je krásný. No jestli má tetu Bellu, tak to může být i Draco...

Apolena: Ne, bude to Kreveta, protože když jsem toho pitomce tahala z krabičky, ani jsem se neomrkla a vymotávala jsem si ho z vlasů, kam mi vyběhl po ruce. A do klece to pak, blbec malá,

vzal šipkou (málem se netrefil) a dal si rovnou hlavou o tu podestu, takže je to praštěná Kreveta.

Kafeteam: No alespoň víš, že je živý. Ale klícku má moc pěknou.

Apolena: Peleší se nahoře, i když se neobtěžoval použít lávku, lezl tam po stěně a já už ho viděla

utopenýho v misce.

Kafeteam: Tak to je šikula, až Tě probudí divné zvuky, tak bude kousat dráty klece. Ale neboj,

nestane se mu nic a nepřekouše to. To je vyzkoušený...

Apolena: Já bych netvrdila, že se mu nic nestane, když mě vzbudí...

Kafeteam: Vážně? Nějak tomu nevěřím.

Apolena: Pěkně mě naprdnul... tak já mu koupím drahý srdíčka, ten malej hajzlík se vzbudí a začne

se ládovat kornflejkama?

Kafeteam: Nojo, co naděláš. Třeba si je dá později. A nebo zjistíš, že mu to nechutná...

Apolena: Tak to ho přetrhnu jako hada. Je zajímavý, jak se ho s Bellou obě zastáváte!!!

Kafeteam: Lvíče klídek, všechno bude v pohodě.

Apolena: Já jsem naprosto v pohodě...

Kafeteam: Tak to je super, hlavně že nejsi sama doma. A někdy taky bude pískat ze spaní, občas to

dělají, když se jim něco zdá.

Apolena: A poznám podle tónu jestli, je to noční můra nebo mokrý sen? Abych věděla, kdy ho

radši budit a kdy ho nechat to dokoukat...

Kafeteam: Tak dalece jsem to nezkoumala, ale myslím, že to časem zjistíš sama.

V mezičase nezapomněla o novém členovi rodiny informovat tetičku Bellu. V hovoru vylíčila, jak se jí to vlastně stalo a hovor končil požadavkem na první fotku. Zdálo se to být snadné... Po třicátém pokusu, kdy mobil zachytil tak akorát černobílou šmouhu v běhu, to Apolena skoro vzdala.

Ale přeci jenom našla kuráž pokračovat. Zaujala pozornost toho hajzlíka cvakáním o mřížku klece a rychle fotila, co šlo, aby mohla Belle slíbené fotky poslat. Tvůrčí diskuze na messengeru se tak rozrostla o miminodebatu:

Bella: Fufí....to je ale rozkošné, s těma korálkovýma očičkama.

Apolena: Že jo! Já když ho viděla... no, byla jsem na měkko a když se narodil ve výročí Voldyho

pádu... no, byla to láska na první pohled (viď, ty malej demente... - řečeno nahlas směrem

ke křečkovi)

Bella: Romantika...

Apolena: Kašlu na romatiku - sex, chlast a metal!

Bella: Pracuju na tom Bellamort na Silvestra. Chceš na to kouknout? (posílá přílohu)

Apolena: Jdu na to - jen zkontroluju Krevetě životní funkce, je nějak podezřele potichu...

(o pár tvůrčích poznámek později)

Apolena: Já se z toho Krevetky fakt poseru... Tak já mu koupím kurva drahý keksíky ve tvaru

srdíček, ten hajzl se vzbudí a začne baštit obyčejný kornflejky?

Bella: Počkej, ještě mu budou srdíčka dobrý...

Apolena: Ale ty měl za odměnu, ne jako poslední možnost....

Bella: Hele, tak třeba na ně nemá chuť... Není na to zvyklej, neví co to je. Je to mimi, tak cpe, co

zná.

Apolena: Je to Krevetka, takže se mě naprosto záměrně a cílevědomě snaží nasrat!

Bella: Chudinka malej.

Apolena: Je zajímavý, jak ho s mamkou obě svorně bráníte!!!

Bella: Nebuď na něj zlá... je to malý žvížátko.

Apolena: Malej Krevetka... a mám pocit, že na Krevetu začíná slyšet.

No, postupně se Apolena se svým miminkem sblížila a teď naprosto nechápe, proč o sobě psala ve třetí osobě...