Pozvání na Magcon

Màu nền
Font chữ
Font size
Chiều cao dòng

Ležel sem bezvládně na zemi a vůbec sem nevnímal Huntera kterej na mě křičí a něco říká. ,,Co si udělal s Cameronem?!" pořád opakoval tuhle větu. ,,Trochu větší obvinění ne? Hele já nejsem ten kterej bere koks." jenom sem se ušklíbl. Zabručel a odešel. Hned co odešel zamnou přibjehl Jacob. ,,Zmrd jeden zasranej!" říkal si pro sebe a já sem to taky slyšel. ,,O kom mluvíš?" divně se na mě ušklebyl. ,,Promiň, Mark z naší třídy zase nalepil na učitelskou židli lepidlo a všichni si myslí že sem to byl já. Nepůjdeme už na bus?" v tom 'zmatku' si asi neuvědomil že jsme na autobusové zastávce.

Ve škole jsme se začali hodně bavit i s Brandonem a to si ze všech dělal prdel i s Markem. Třeba ti dva retardi dělali; zalepovali skříňky lepícíma páskama, plácali lepidno ostatním na židle, jednou nechali na záchodech puštěnou vodu takže ta voda přetekla na zem, lepili holkám na židle žvýkačky a spoustu lumpáren. ,,Brandone ty zmrde!" vylřikla ta blondýna. ,,Sorry Kláro ale já v tom prsty nemám!" naše parta kluků se začala hrozně smát. ,,Takže hoši, kdo to byl tentokrát?!" no joo zase ten učitel co si na sebe vylil kávu. Jo já vím byl jsem to já. Naši partu tvořil; Jacob, já, Brandon, Mark a Johnny. Dělali jsme to společně a tak sem se zapsal do školních vtipálků s nejvíce poznámkama i s klukama.

Ve škole jsem se dozvěděl aspoň jednu pozitivní novinku. ,,Ricku v sobotu jedu na Magcon nechceš jet s náma?" ,,Jo klidně." s úsměvem jsem odpověděl a šel do učebny 50 což je naše třída. Cestou sem nedával pozor a narazil jsem do jedné menší brunetky. ,,Oow promiň neviděl sem tě." říkal sem jí a zvedal její učebnice co sem jí omylem shodil. ,,Ehm v pohodě to se stává." odpověděla s úsměvem a odešla rychlím krokem. ,,Hej Brandone nevíš co je zač ta holka?" naklonil sem se j němu když jsme si sedly vedle sebe do lavice. ,,No já tu znám všechny. Ale ona je taky nová, jmenuje se Elizabeth Clark ale všichni ji říkají Ell . Je mezi málo oblíbenýma, je to trochu šprtka. Závodně tancuje, má zeleno modré oči, bydlí v centru Virginie a to je tak všechno co o ní vím. Proč se zrovna ptáš na ni?" no a teď sem musel z pravdou ven nebo sem si mohl vymyslet dost dobrou lež. ,,Noo... Trochu se mi líbí." jo je to pravda. ,,Ahá, víš co by tě potěšilo?" zeptal se mě hrozné potichu. ,,Ehm... ne?" nadzdvihl sem nechápavě obočí. ,,Sedí za tebou." rychle sem se otočil a měl pravdu seděla tam a doufám že náš rozhovor neslyšela. Cítil jsem jak jsem se začervenal. ,,Ahoj Ell." usmál jsem se a rychle jsem se otočil protože zrovna zvonilo.

,,Do prdele mi píšeme z chemie!" rozkřikl se omylem a hrozně nahlas Johny. ,,Mladý chlapče, nekřičte tady nejste doma." celá třída dostala záchvat smíchu a když se učitel nedíval tak sem Johnymu hodil papírek s tahákama a vzorečkama na danou látku. Jsem šprt takže sem to nepotřeboval.

- . -- . -- . -- . -- . -- . -- . -- . -- . -- . -- . -
Po miliony letech další kapitola. Je kratší a nudnější. Vůbec nemám čas pořád jenom škola, učení, a hlavně rodinné problémy. Moje nespavost trvá už 4 týdny a tak proč toho nevyužít?? Většinou se na wattpad dostanu kolem jedné hodiny ráno. No nic příští kapitola bude lepší.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro