Představ si den.

Tomuto okamžiku vládnu já, dcera Prvorozeného.

Slunce svítí vysoko na nebesích v celé své kráse.

Jeho sluneční paprsky Země i její obyvatelé potřebují.

Ale pak je tu můj bratr.

Jediné co nás rozděluje je poslání a barva srsti. Ta má je béžová až zlatavá jako samo slunce. Ta jeho černá až modrá s bílými kadeřemi v barvě měsíční.

Měsíc a slunce.

Den a noc.

Sestra a bratr.

Válka.

A je to tu.

Titáni se hněvají.

Zneuctili jsme jejich moc a oni se probudili. Po několika tisících let opět povstali z popela svého spánku.

Hněv a porušení pravidel nám hráli proti kartám.

Nemohli jsme se obhájit.

Chránili jsme oba titány vlastními životy.

Ale teď nás sežehly paprsky.

Na prach nás spálili a roznesly do všech koutů galaxie.

Slunce i měsíc právě ožili.

Převzali si otěže do svých rukou, ale přesto ví, že udělali chybu.

Neumí ovládat svá těla, neznají obyvatele Země.

A proto truchlí.

Špatné rozhodnutí ubližuje všem, ale my už se nemůžeme vrátit.

Nebo ano?

Pověz mi poutníku, jak se máme vrátit domů?