Lapeš po dechu.
Přímo před tebou stojí šelma cenící bílé jehly. Běsní a ani po tak dlouhém běhu nepopadá dech, narozdíl od tebe.

Na popelavém svalnatém těle se rýsuje kožená zbroj a svítivě zelené oči tě propalují až do morku kostí. Cítíš své emoce jakoby se staly listím, které se ti začalo shromažďovat na tvé hlavě.
A to listí tvou mysl tíží.
Ničí ji pomale, ale jistě.

Netušil si, že les má tolik strážců?

Král lesa si nás vybral.

Byly nás stovky, ale jeden po druhém jsme odešli. Naši druhové padli v boji jako legendy, a legendy neumírají.

A my se rozhodli pro chytrý tah.
Vzdali jsme se své duše a svého brnění, abychom mohli dále vykonávat poslání strážců.

Zahodili jsme štít a začali les chránit po svém.
Svými jehlami, které teď vidíš před svým vystrašeným obličejem.

Žasni.

Protože za pár vteřin poznáš s jakou paradou se jako strážci vrátíme Domů!