Došli jsme k Eiffelovce. Už z dálky jsem viděl Měniče. „Dám ti Kocoura teď, když změníš na zpět starostu a až pak dostaneš Nathaniela.” zavolala na něj Beruška. On se zamyslel. „Chci teď Kocoura i Nathaniela.” Beruška se zamyslela. „Dobře.” Já se na ni vystrašeně podíval. „Ale já se nechci změnit.” „Neboj.” položila mi Beruška ruku na rameno a strčila mě s kocourem do výtahu.

       Když jsme vyjeli až nahoru, tak se Kocourovi povedlo kocaklismovat Měničovu vlaštovku. Marc by teď byl placka, kdyby ho Kocour v čas nechytil. Přijeli jsme se starostou zpět pod Eiffelovku. Když jsem se podíval na Marca, tak jsem se zastyděl. Beruška se na nás podívala.

     „Nathanieli, Marcu teď už víte, že to bylo jen nedorozumění. Podle mě by se vám spolu dobře pracovalo.” Já se zamyslel. Má pravdu. Jeho psaní je vážně úžasné. Podal jsem Marcovi ruku a usmál jsem se. On mi úsměv oplatil a i svou ruku dal na tu mou. Beruška s Kocourem už odešli. Alix mě a Marcovi skočila kolem ramen. „Tak jdeme.” usmála se.

     Marc mi na sebe dál kontakt. Je fakt roztomilý. Doufám, že ten komiks dopadne dobře.