Byl jsem už natěšený. Kolem čtvrté hodiny jsem už vcházel do parku. Za fontánou jsem uviděl sedět červenou postavu. „Beruško?” řekl jsem s červemi tvářemi. „Co? Ne, to jsem já Marc. To ti Marinette neřekla?” sundal si kapuci. Já se naštval. Podíval jsem se směrem k Marinettinému balkónu. Marinette se na nás dívala.

       Otočil jsem se zpět na Marca. „Děláte si ze mě jen srandu? Takhle si zahrávat s mými city?” „Né, to vůbec. Jen jsem myslel, že by jsme mohli udělat komiks...spolu, kdyby jsi chtěl.” podíval se na mě smutně. „My? Dělat komiks společně? Nikdy!” zařval jsem a ze zlosti jsem vytrhl několik stránek z jeho sešitu a hodil ho na zem. On si k němu hned klekl a začal je sbírat. „Ubožáku.” řekl jsem přez zuby, když jsem odcházel.

       Po cestě mě chytily výčitky, tak jsem se rozhodl jít za někým, kdo mi jediný pomůže. „Alix, máš tu kamaráda.” řekl pan Kubdel a pustil mě dál. „Nathanieli! Co tu děláš?” zeptala se mě vyjeveně má kamarádka. Zavedla mě do jedné z místností. Já se posadil. „Tak, copak se děje?”

        „Pamatuješ na toho kluka s černými vlasy?” Ona jen přikývla. „Tak Marinette a on mě podfoukli. Dali my sešit s názvem Deník Berušky, tak jsem doufal, že když se sejdeme s Beruškou, tak všechno skončí happy-endem. Ale místo toho to napsal on. Pak jsem mu vytrhl několik stránek ze sešitu. Dělají si ze mě srandu tak, jako ostatní.” řekl jsem jí. „Marinette si nikdy z nikoho srandu nedělá. Měl jsi ho to nechat vysvětlit a tak jsi mu jen zničil jeho dílo.”

      Najednou vtrhla do místnosti Beruška a Kocour. „Nathanieli. Potřebujeme tě-” řekla beruška, ale mezi tím klopýtla a spadla. Oba jsme se na ně s Alix udiveně podívali. Pak nám ukázala video s zakumovaným Marce. Já jsem se za sebe styděl. Říkal, že Beruška a Kocour mají vydat jemu mě a Marinette. „Potřebujeme tvou pomoc.” usmála se na mě Beruška. „Já půjdu s vámi!” řekla nadšeně Alix. Má ráda drama. „Tak to ne. Je to moc nebezpečné.” „Když tak přemýšlím, tak já tu taky zůstanu.” řekl Kocour. Alix se ušklíbla. „Baf!” udělala na Kocoura. On se lekl a spadl i s Beruškou na zem. „Mou pomoc potřebovat budete. A navíc, Nathaniel je můj přítel. Já ho neopustím.” usmála se na mě. Já jí úsměv oplatil.