Počet slov: 1000
Rok 1970

Uplynul týden. Lily a Severus leželi vedle sebe na trávě mezi kmeny stromů před řekou, jejíž hladina byla zalitá sluncem. Na dívku i chlapce dopadal od řeky jemný vánek a koruny stromů nad nimi vytvářely jakousi malou oázu chladného zeleného stínu.

"Severusi?". zeptala se Lily náhle chlapce.

"Ano?", otázal se s úsměvem.

"Pověz mi ještě něco o Bradavicích, prosím."

Severus přemýšlel, co ještě nezmínil.

"No, ke studiu v Bradavicích potřebujeme hůlku. Ale budeme s ní moci nejprve kouzlit jen ve škole, ne doma nebo o prázdninách. Ale až budeme starší, tak budeme moci kouzlit i doma. Jinak je to zakázané. A když bude nějaký kouzelník porušovat kouzelnické zákony, ale opravdu hodně moc, může skončit v Azkabanu. To je kouzelnické vězení, které hlídají mozkomoři. To jsou hodně děsivá stvoření.. Mohou z tebe vysát všechno štěstí a radost. Ale to jsem odbočil. Kouzlit jako student doma jednoduše není povoleno a ministerstvo tě může potrestat, když kouzlíš mimo školu, posílají ti dopisy."

"Já ale přece kouzlím mimo školu!", vyhrkla Lily překvapeně a zděšeně zároveň.

"My můžeme. Nemáme ještě hůlky. Malým dětem, které zatím nevědí, co dělají, se to promíjí. Až ti ale bude jedenáct," kývl Severus důležitě hlavou, "a začneš chodit do školy, budeš si muset dávat pozor."

Následovala krátká chvíle ticha. Lily sebrala větvičku, která se válela ne zemi a chvíli jí mávala ve vzduchu před sebou. Představovala si, že je to hůlka a tryskají z ní barevně jiskřičky. Pak ji ale odhodila, naklonila se k Severusovi a zeptala se: "Je to pravda, že ano? Neděláš si ze mě legraci? Petunie říkala, že mi lžeš. Říká, že žádné Bradavice neexistují. Je to ale pravda, viď?", dopověděla dívka a bylo na ní vidět, že o tom už přemýšlí delší dobu.

"Pro nás Bradavice existujï.", ujistil dívku sebejistě Severus. "Pro ni ne, my ale ten dopis dostaneme, ty a já."

"Skutečně?", šeptla radostně Lily.

"Určitě.", přikývnul Severus sebejistě.

"A opravdu ho přinese sova?", zeptala se Lily.

"Obvykle ho nosí sovy.", potvrdil Severus. "Ty jsi ale z mudlovské rodiny, takže k vám bude muset zajít někdo ze školy a všechno tvým rodičům vysvětlit."

"A je v tom nějaký rozdíl, že jsem z mudlovské rodiny?", zeptala se Lily. Dělalo jí to už delší dobu starost.

"Ne.", odpověděl Severus tiše po chvilce zaváhání. "Žadný rozdíl v tom není."

"To je dobře", oddechla si dívka a objevil se jí na tváři radostný úsměv.

Nastalo ticho. Severus si nabral zamyšleně do dlaně lístí a začal ho trhat na kousky. Asi si ani neuvědomoval co dělá.

"Jak to vypadá u vás doma?", zeptala si po chvíli ticha opatrně Lily.

"Dobře.", zabručel Severus.

"A už se nehádají?"

"Ale ano, hádají.". povzdechnul smutně si chlapec.

Lily se rozhodla změnit téma, poznala, že o tom Severus nechce mluvit.

"Povíš mi ještě něco o mozkomorech?"

"Proč tě tak zajímají?", usmál se podiveně Severus.

"Kdybych kouzlila mimo školu.."

"Za něco takového by na tebe mozkomory neposlali! A ty se do Azkabanu určitě nedostaneš, na to jsi moc -" Severus se začervenal a rozcupoval několik dalších listů.

V tom se za nimi ozvalo tiché zašustění. Lily a Severus se otočili.

"Petty!", vyhrkla radostně Lily, když spatřila svou sestru. Severus její nadšení ale nesdílel a rozzlobeně vyskočil.

"A kdo teď šmíruje?", křikl zlostně na Petunii. "Co chceš?"

Petunie na něj zírala vystrašená tím, že byla přistihnuta. Snažila se najít nějakou odpověď, kterou by to Severusovi oplatila. Prohlédla si chlapce od hlavy až dolu a všimla jeho výstředního oblečení.

"Aspoň mám normální oblečení a ne nějakou starodávnou blůzu po babičce.", odeskla zlostně.

V tom větev nad Petuniinou hlavou praskla a udeřila Petunii do ramene tak silně, až se zapotácela, zacouvala pár kroků, spadla a rozplakala se. Lily vyjekla.

"Petty!"

Petunie se už ale zvedla a utíkala pryč. Lily zlostně pohlédla na Severuse.

"To jsi udělal ty?"

"Ne.", zatvářil se chlapec vzdorovitě a vystrašeně zároveň.

"Ale ano!", couvala před ním. "Udělal jsi to ty! Ublížil jsi jí!"

"To není pravda!", vyhrknul hlasitě Severus.

Lily na něj ale vrhla rozhořčený pohled, otočila se, utíkala za sestrou a Severuse nechala u zlomené větve stát samotného.

"Petty!", vykřikla na svou sestru Lily hned co jí doběhla.

Petunie na ní vyčerpaně a zlostně pohlédla.

"Jsi v pořádku?", zeptala se jí Lily.

"Co myslíš?", štěkla po ní přišlrceným hlasem Petunie. "Neměla by ses s tím psychopatem bavit! Vidíš co mi udělal?", řekla a mnula si naražené rameno.

"Víš co, Petty?", usmála se Lily povzbudivě na sestru. "Teď už budu jenom s tebou."

"A nebudeš dělat žádné ty vaše triky?"

"Nebudu."

"Slibuješ?", nadzvednula obočí Petunie.

"Slibuju."

Sestry došly domů a Lily byla ráda, že se s Petunií usmířila. Měla ráda ji i Severuse, ale Petunie byla přeci její sestra. A Severus byl občas až trochu moc zlomyslný. Možná by bylo lepší se s ním chvíli nestýkat, přemýšlela Lily.

Severus mezitím šel také domů. Byl nešťastný a zmatený. Vždy, když se s Lily tak dobře bavil, musela se do toho přimotat ta její otravná sestra. Jen závidí, protože také neumí kouzlit, uvažoval Severus a nechal průchod svým pocitům tím, že naštvaně nakopl prázdnou plechovku, co se povalovala po ulici. Hned, co došel domů a vešel vstupními dveřmi dovnitř, uslyšel hádající se rodiče. Severus si jen povzdychnul a zavřel se do svého pokoje. Byl už zvyklý. Chvíli si ještě četl, poté zhasnul lampičku, lehl si do postele a chystal se spát. Vždy před spaním ale přemýšlel.

Ovšem dnes mu na mysl nepřicházelo nic jiného než Lily. Ostatně bylo to tak už delší dobu. Ty její krásné ohnivé vlasy a milý citlivý obličej dodávaly Severusovi alespoň špetku naděje na lepší budoucnost. V mudlovské škole žádné přátele neměl, všem spolužákům připadal divný, hlavně kvůli svému oblečení. Bál se, že v Bradavicích tomu bude podobně a spolužáci ho nebudou mít rádi zase z jiných důvodů. Ale i kdyby ho tam všichni nesnášeli, vždy bude mít u sebe Lily. Snad mu odpustí tu zlomenou větev. Severus ze zamyšleně převalil na druhý bok. Musí za ní zítra zajít. Ano, zítra za ní zajde a omluví se jí. S touto pozitivní myšlenkou Severus usnul.