Počet slov: 1044
Rok 1970/1971

Ráno se Severus hned po snídani vydal za Lily. Věděl, v jaké ulici bydlí, nevěděl ovšem v jakém domě. Zkoumal tedy důkladně všechny domy a nápisy se jmény na nich. Někde v polovině ulice ho našel. Středně veliký a na první pohled útulný domek se Severusovi moc líbil a o to víc, když v něm bydlela Lily. Pomalu přišel k brance, otevřel ji, došel ke dveřím a nesměle zaťukal. Po chvilce mu otevřela Lily. Severus ji nesměle sjel pohledem. Její ohnivé vlasy a zelené oči zářící jak dva smaragdy posazené v dokonalém obličeji ho znervóznily. Naživo byla Lily Evansová ještě krásnější než v jeho hlavě. V tu chvíli jako by se ta všechna nebojácnost, co v sobě měl kamsi vypařila a užuž uvažoval, že by se na něco vymluvil a odešel.

"Ahoj, Severusi.", pozdravila ho Lily bez emocí. Ještě se na něj trochu zlobila.

"Ahoj.", polknul nesměle Severus. "Můžu dál?"

"Můžeš.", svolila po krátkém zaváhání Lily.

Severus vešel do domu a ucítil v něm něco, co u sebe doma moc nepociťoval. Byla to vůně domova. Teplo a vůně navařeného jídla. Hned se mi dům Evansových zalíbil.

"Máte to tu moc pěkné.", pověděl upřímně.

Lily se jemně usmála.

"Jsi na mě pořád naštvaná?", zeptal se Severus opatrně.

"Trochu.", připustila Lily.

"Přišel jsem se ti omluvit.". šeptnul nesměle.

Lily na něj překvapeně pohlédla, ale nic neřekla.

"Tak... já už půjdu.", pověděl Severus.

"Nechoď.", zarazila ho v zápětí Lily. "Pojď za mnou.", řekla, chytla ho za ruku a táhla nahoru po schodech.

Severus se objevil v útulně zařízeném pokojíku. Lily vytáhla z police blok a sedla si na koberec.

"Takhle nějak si představuji Bradavice.", ukázala Severusovi nesměle obrázek v bloku.

"To si kreslila ty?", otázal se Severus, přestože odpověď byla jasná.

Lily kývla. "Ano, já. Baví mě kreslit."

"Je to moc pěkné.", vydechnul Severus. "Máš ještě nějaké další obrázky?"

"Mám.", usmála se Lily potěšena jeho zájmem. "Ale půjčila jsem teď sešit Petunii. Bude u ní v pokoji, přinesu ho."

Lily odcupitala do vedlejšího pokoje a Severus si mezitím s posvátnou úctou prohlížel Lilyn pokoj. Měla malou knihovničku, stůl, pohodlnou pohovku a na okně měla polozeně fotografie, ale ty mudlovské, co se nehýbaly. Severus k nim přistoupil, aby si je mohl lépe prohlédnout. Na jedné byla Lily, Petunie a jejich rodiče vyfoceni před vysokou pyramidou, zřejmě na dovolené. Na druhé byla jen Lily. Smála se do objektivu a její bílé zuby zářily jako perličky. Severus se nevědomky usmál.

"Seve?" Severus se otočil.

"Já.. jen jsem si to tu prohlížel.", řeknul a vzápětí zrudnul.

"Vidím, že tu máš mudlovské fotografie.", dodal. "Ty kouzelnické se totiž hýbou.", poznamenal důležitě.

"To je skvělé.", vykulila oči Lily.

Chvíli si se Severusem znovu povídali o kouzelnickém světě a k večeru už Severus odešel domů. Na obrázky dočista zapomněli.

❌❌❌

O půl roku později

Byl leden. Měsíc, jako každý jiný, ovšem pro Lily ne. Slavila v lednu totiž narozeniny a její kamarád Severus také. Jelikož Severus Lily pověděl, že ke dni svých jedenáctých narozenin dostane každý kouzelník obálku s dopisem z Bradavic, Lily se už nemohla dočkat těch svých. Slavila narozeniny 30. ledna, zatímco Severus devátého.

V den Severusových jedenáctých narozenin skutečně u Snapeových přistála sova s dopisem. Severus ho ukázal matce, která právě připravovala oběd a ta jen kývla, že během tohoto měsíce obstarají některé knihy a vybavení.

"A nemohli bychom to obstarat až v únoru?", zajímal se Severus nenápadně.

"Proč v únoru?", nechápala matka.

"Moje kamarádka.", špitl Severus a trochu zrudnul. "Slaví jedenáctiny až třicátého a já bych chtěl ty věci obstarat s ní. Koneckonců ona je z mudlovské rodiny a asi by to sama nezvládla."

"Tak dobře.", povzdychnula si Eileen Snapeová, položila před Severuse oběd a jemu se radostně rozzářila očka.

Hned po jídle se vydal za Lily, aby jí pověděl tu radostnou zprávu. Vesele zaklepal na dveře domku Evansových. Ale úsměv mu ztuhl na rtech, když neotevřela Lily, ale její sestra Petunie.

"Co- co chceš?", vypískla místo pozdravu.

"Nejdu za tebou.", pověděl jí chladně Severus. "Jdu za Lily.", dodal a zatvářil se důležitě.

"Co jí chceš?", optala se Petunie nedůvěřivě.

"To není tvoje věc."

"V tom případě tě nepustím dovnitř!", vyhrkla Petunie a už chtěla zavřít dveře, ale Severus dal mezi ně nohu, strčil Petunii a vyběhl nahoru po schodech do Lilyna pokoje. Stál udýchaný ve dveřích, Lily seděla u stolku a měřila si ho překvapeným pohledem. Netušila, že přijde. Popravdě se sama právě chystala za ním jít.

"Ahoj, Lily.", pozdravil jí Severus.

"Ahoj, Seve.", řekla Lily a tajemně se usmála. "Zavři oči."

Severus zavřel oči, uslyšel Lily, jak k němu jde a jemně se usmál, když mu do rukou Lily položila jakousi věc.

"Otevři."

Severus otevřel oči a pohlédl na předmět ve svých dlaních. Byl to zarámovaný obrázek. Byl na něm on a Lily a houpali se na houpačkách. Na rámečku bylo napsané: "Pro mého kamaráda Severuse k 11. narozeninám. Od Lily E."

"Co tomu říkáš?", špitla Lily starostlivě.

"Je to nádherné.", pověděl Severus upřímně.

"To mám radost.", řekla se radostně Lily.

"Musím ti něco povědět.", začal Severus.

"Ano?"

"Dneska jsem dostal dopis z Bradavic a s mamkou jsme se rozhodli, že knihy a pomůcky půjdeme koupit až v únoru a jestli bys nechtěla jít s náma..", dostal ze sebe Severus.

"Moc ráda!"

Když Severus odešel, Lily si vesele poskakovala po svém pokoji a ještě víc se nemohla dočkat svých narozeznin. Vtom někdo zaklepal na dveře jejího pokoje. Lily otevřela a usmála se, když uviděla svou sestru.

"Petty! Co potřebuješ?"

Petunie se malinko ošila a spustila: "Co ti chtěl zase ten Snapeovic kluk?"

"Víš, Severus dneska slavil jedenáctiny a dostal dopis z Bradavic! Prý i nějaký seznam pomůcek a knih co musí sehnat. A domluvili jsme se, že je půjdeme koupit společně hned po mých narozeninách.", vyhrkla radostně Lily.

Petunie ale nadšení své sestry nesdílela. Pohrdlivě si odfrknula.

"Nechápu, jak mu můžeš věřit. Copak nevíš, v jaké pochybné ulici bydlí? Je to sociální případ ten tvůj Severus a jeho rodiče!", vyštěkla Petunie a Severusovo jméno pověděla zvlášť posměšně.

"Jak myslíš.", odtušila chladně Lily. "Ale pro mě je Severus kamarád a věřím mu."

Petunie se na ní podívala a v jejím pohledu byla vidět zlost i závist zároveň. Otevřela pusu, jako by chtěla ještě něco říct, ale nakonec jí zase zavřela, otočila se na podpatku a nasupeně odkráčela do svého pokoje.