Počet slov: 1271
Rok 1971

Na dnešek se Lily hodně těšila. Konečně nastal ten slavný den - má narozeniny! Hned, co ráno otevřela oči, usmála se a vyskočila z postele. Přistoupila k oknu a vyhlédla z něj. Venku svítilo slunce a jeho paprsky dopadaly na bílý sníh, který zářil a lákal Lily k vycházce. Dívka uslyšela ze zdola hlasy svých rodičů a sestry. Hlasy a kroky se přibližovaly. Lily se odvrátila od okna, potichu došla ke své posteli, lehla si a zavřela oči. Rodiče otevřeli dveře.

"Lily, milačku!", řekla radostně paní Evansová.

"Všechno nejlepší", usmál se pan Evans a Lily dělala, že se probouzí.

Otevřela nakonec oči a pohlédla na oba rodiče. Paní Evansová držela v rukou dárek a pan Evans krásný dort se sněhově bílou polevou a jedenacti svíčkami. Petunie stála opodál s dárkovou taštičkou v ruce a trochu nervózně ní houpala.

"Mami, tati, Petty!", rozzářila se Lily.

"Sfoukni si svíčky, ty náš oslavenče!", usmál se pan Evans a položil před Lily dort.

Lily se nadechla, zavřela oči a silně foukla na svíčky. Když oči otevřela, s radostí zjistila, že je všechny sfoukla. Paní Evansová a Petunie postavily před Lily dárky. Lily si sedla do tureckého sedu a pustila se do rozbalování dárků. Od rodičů dostala nádherný tlustý sešit s tvrdými koženými deskami a velikou sadu pastelek. Od Petunie dostala lak na nehty a náramek. Lily své rodiče a sestru objala a byla ráda, že je s Petunií opět zadobře. Netušila ovšem, že ne na dlouho.

K domku Evansových si to totiž vykračoval Albus Brumbál. S úsměvem ignoroval překvapené pohledy kolemdujících, které směřovaly většinou k jeho dlouhému plnovousu, dlouhému hábitu a purpurovému plášti, který vláčel po zemi. Přistoupil ke dveřím a bez dlouhého otálení zaklepal. Po chvíli mu otevřela hnědovlasá dívka. Pohlédla na něj a v němém úžasu otevřela pusu. Albus Brumbál se usmál.

"Ty jsi Lily?", zeptal se dívky přatelsky.

"Já-já jsem její sestra.", vykoktala Petunie.

To už ale k dveřím přišla zvědavá Lily a odvážně pohlédla starci do očí.

"Já jsem Lily."

"Výborně.", usmál se na Lily. "Máš doma rodiče?"

"Ano.", přitakala Lily. "Mami, tati!", zvolala směrem k obývacímu pokoji.

Pan a paní Evansovi přišli ke dveřím a jakkoli se jim příchozí muž zdál divný, snažili se na sobě nenechat nic znát.

"Dobrý den.", usmál se pan Evans na Brumbála.

"Dobrý den. Jmenuji se Albus Brumbál a jsem ředitel Bradavic. Mohu dál?"

Jakmile Petunie zaslechla slovo Bradavice, hystericky zaječela a rozeběhla se do svého pokoje.

"Samozřejmě, pane Brumbále.", řekla trochu zaraženě paní Evansová a zavedla jej do obývacího pokoje.

Hned co se Brumbál usadil na pohovce, pohlédl na Lily a pak na rodiče.

"Rád bych vaší dceři nabídnul studium na naší škole. Je to škola pro děti se zvlástním nadáním, kterým neoplývá každý. Možná budete trochu překvapeni, máte na to jistě právo, nicméně měli byste to vědět.", Brumbál znovu pohlédl na oba rodiče. Drželi se za ruce a pozorně ho poslouchali. Všiml si, že Petunie Evansová stála nenápadně u dveří a poslouchala rozhovor. Dělal, že jí nevidí a pokračoval.

"Existuje jistý svět, o kterém mnozí lidé nemají potuchy. Svět magie a kouzel.", Brumbál svá slova potvrdil tím, že mávnutím ruky zapálil oheň v krbu. Paní Evansová vyjeknula, ale dala si hned ruku před pusu, jako by se za svou reakci trochu styděla.

"Lily má kouzelnické nadání a v Bradavické škole čar a kouzel by se jí dostalo možnosti se naučit své schopnosti umět lépe ovládat a zužitkovat je. Naše škola je pro studenty od jedenácti do sedmnácti let. Školní rok začíná 1. září. Každý student potřebuje stejnokroj, knihy, hůlku a další vybavení. Děti, které se narodily v nekouzelnických rodinách pravděpodobně neví, kde tyto věci sehnat. Zítra by se tu měl stavit náš hajný a klíčník Hagrid, který běžně s takovými studenty obstarává pomůcky."

"To nebude potřeba.", ozvala se nesměle Lily. "Můj kamarád Severus je z kouzelnické rodiny a už jsme se domluvili, že je seženu s ním a jeho matkou."

Rodiče se na Lily překvapeně podívali, ale nic nenamítali.

"Výborně.", usmál se Brumbál a za půlměsícovými brýlemi mu zajiskřily oči. "Kdybyste něco potřebovali, ozvěte se mi. Nechám vám tu seznam všech pomůcek a zvací dopis." Jamile to Brumbál to řekl, usmál se na rodinu, zvedl a se a měl se k odchodu. Ještě naposledy kývl na pozdrav na překvapené rodiče a šel ke dveřím. Když si Petunie uvědomila, že by jí mohl spatřit, vyběhla ze své skrýše do svého pokoje. Brumbál odešel.

"Lily, tak ty jsi čarodějka.", řekla paní Evansová překvapeně a usmála se na svou dceru.

"Tušila jsi to už dřív?", zajímal se pan Evans.

"Občas se mi stávaly takové zajímavé věci, ale nevěděla jsem, o co se jedná. Ale pak mi jeden kluk, Severus, řekl, že to dovede také a že se mi to stává kvůli tomu, že jsem čarodějka. Vyprávěl mi i o Bradavicích, ale nic jsem vám o tom neříkala, asi byste mi nevěřili.", vysvětlila Lily.

Vtom někdo zaklepal na dveře. Lily vyskočila a rozeběhla se ke dveřím. Otevřela je a před ní stál černovlasý bledý chlapec s dárkem v ruce.

"Ahoj, Seve." vyhrkla Lily překvapeně. "Zrovna jsem se o tobě bavila s rodiči."

Severus trochu zrudnul. "Ahoj."

"Pojď dál."

Chlapec si zul boty a šel za Lily do obývacího pokoje.

"Tohle je Severus.", představila Lily chlapce rodičům. "Bude taky chodit do Bradavic.", dodala.

"Moc nás těší.", usmála se paní Evansová na chlapce. Severus jí byl moc sympatický.. "Prý pomůžeš Lily nakoupit potřebné věci do Bradavic."

"Ano.", kývnul důležitě Severus. "A chci se optat, zda by to bylo možné koupit už dnes."

"To by bylo skvělé.", rozzářil se pan Evans. "Alespoň bychom na to už nemuseli myslet. Pokud s tím ovšem souhlasí Lily."

"Moc ráda půjdu!", vyhrkla Lily a dala průchod svým emocím tím, že radostně vyskočila do vzduchu.

"A tohle je pro tebe.", řeknul Severus a podal Lily dárek, který celou dobu nervózně držel v ruce.

Lily si dárek vzala a rozbalila jej. Byla to kniha. Jmenovala se Bajky Barda Beedleho a Lily podobnou knihu ještě nikdy neviděla.

"To jsou kouzelnické pohádky.", vysvětlil Severus. "Myslel jsem, že by tě to mohlo zajímat.", špitnul a trochu se ošil.

"Moc ti děkuju, Seve.", usmála se Lily a obejmula svého kamaráda. Ten trochu zrudnul a usmál se také.

"Tak my bychom šli.", řekl Severus a pohlédl nesměle na pana a paní Evansovi.

"Můžeme vás doprovodit?", zajímal se pan Evans pobaveně.

"Sice s námi pojede moje mamka, ale proč ne."

"Rádi pojedeme také.", řekla paní Evansová. "Petunie, miláčku, pojď sem!", zavolala na Petunii.

Petunie se přihnala a když uviděla Severuse vypískla a šla blíž k rodičům.

"Co tady dělá on?", vyhrkla roztřeseným hlasem Petunie a ukázala na chlapce prstem.

"To je Severus.", vysvětlil pan Evans. "Pojedeme s ním a jeho matkou nakoupit nějaké pomůcky pro tvou setsru do její nové školy. Pojedeš s námi?"

"Ani náhodou!", zaječela Petunie, trucovitě vyběhla do svého pokoje a hlasitě práskla dveřmi.

"Řekl jsem něco špatně?", nechápal pan Evans a tázavě se podíval na svou manželku.

"Petunie mě nemá moc ráda.", vysvětlil Severus.

"To tedy nechápu proč, jsi milý chlapec.", divila se paní Evansová. "Tak my Petunie jdeme, máš v ledničce oběd.. a vážně nechceš jet s námi?", otázala se paní Evansová. Odpovědí jí bylo hlasité zabručení. Povzdychla si, vzala si na sebe kabát a vyčkala na ostatní. Severus mezitím odběhnul pro svou matku a po chvíli se už všech pět osob vydalo k nádraží. Vlak do Londýna jel za deset minut. Pan a paní Evansovi si povídali s paní Snapeovou, Severus pozoroval vlaky a Lily kolem něj radostně skákala.

"Já se tak těším.", vyhrkla, když přijel vlak.

Rodiny nastoupily do vlaku. Lily stiskla Severusovi ruku. Ten na ni překvapeně pohlédl a stisk opětoval. Vlak se rozjel.