Počet slov: 1067
Rok 1971

Samotný příjezd do Londýna byl pro Lily zážitkem. Milovala cestování. Eileen Snapeová šla v čele skupinky, kličkovala mezi turisty a auty, až Evansovi a Severuse dovedla k jakési hospodě. Lily na ni zmateně pohlédla.

"To je Děravý kotel. Na první pohled obyčejná hospoda, ovšem je i vstupem do Příčné ulice, kde budeme shánět pomůcky.", vysvětlila ochotně.

"Promiňte, Eileen," začal trochu rozpačitě pan Evans. "Ale já žádnou hospodu nevidím."

"Tu vidí jen kouzelníci.", obrátila se na něj paní Snapeová. "Klidně si můžete mezitím projít Londýn, já se o Lily postarám."

"Dobře tedy.", usmál se pan Evans. "Lily, tady máš nějaké peníze a seznam pomůcek."

Lily si převzala seznam a peníze.

"Děkuju moc!"

"Nemáš zač, zlatíčko, dobře se bav a poslouchej paní Snapeovou!", odpověděla jí paní Evansová.

"Dobře, mami. Zatím ahoj.", usmála se Lily na rodiče a šla se Severusem a paní Snapeovou do Děravého kotle.

Hned co tam vešla, dost se zhrozila. Bylo tam málo světla a všechno vypadalo dost ošuntěle. V jednom koutě sedělo několik stařen a pily z malých kalíšků sherry. Jedna z nich kouřila dlouhou dýmku. Paní Snapeová provedla děti hospodou a vyvedla je výčepem na malý dvorek mezi zdmi, kde byla jen popelnice a trochu plevele. Zastavila se. Lily zmateně pohlédla na Severuse. Vtom paní Snapeová vytáhla hůlku a třikrát poklepala na zeď špičkou hůlky. Cihla, které se hůlkou dotkla se pomalu roztřásla, náhle rychleji a vtom se na jejím místě objevil malý otvor, který se rychle rozšiřoval. Za okamžik už byl otvor tak veliký, že ním mohli všichni tři projít. Lily ohromeně vešla otvorem a zkoumala ulici, ve které se ocitla. Bylo tu dost rušno a vypadalo to tu skoro jako na běžné ulici, avšak názvy obchodů jako například Kotlíky všech velikostí a také skutečnost, že všichni lidé mají kouzelnické hábity Lily přesvědčovaly o opaku.

Nejprve šli vyměnit peníze, které jí dali rodiče.

"To jsou galeony.", vysvětlil Lily Severus.

Lily si vyndala seznam potřebných pomůcek. Potřebovala stejnokroj, asi osm knih, hůlku, kotlík, sadu skleněných lahviček, dalekohled a mosazné váhy. Na konci seznamu si všimla poznámky, že si může s sebou přivézt sovu, kočku, nebo žábu.

"Vezmeš si s sebou nějaké zvíře?", otočila se na Severuse.

"Cože? Ne..."

"Uvažuji o tom, že bych si pořídila kočku.", špitla Lily.

Severus se usmál, ale nic na to neřekl.

Nejprve trojice zašla koupit kotlíky. Lily obdivovala všechny ty velikosti, tvary a barvy. Velice se jí líbil zlatý kotlík velikosti hlavy, ovšem do Bradavic měli předepsanou jen jednu velikost a jeden materiál.

"Kam půjdeme teď?", zeptala se Lily zvědavě, když opouštěli Kotlíky všech velikostí, a vesele pohupovala taškou s kotlíkem v ruce.

"Teď půjdeme koupit asi stejnokroj, je to nejblíž.", řekl Severus a posunkem ukázal na obchod Madame Malkinová / Hábity pro každou příležitost.

Hned co trojice vešla dovnitř, přivítala je baculatá usměvavá čarodějka, celá oblečená ve světle fialovém.

"Do Bradavic, milánkové?", zeptala se mile a pohlédla na Severuse a Lily. "Pojď ke mně, drahoušku, vyberu ti krásný hábit a bratříček zatím počká, dobře?"

Lily pohlédla pobaveně na Severuse a ten měl také problém zadržet smích.

"To je můj kamarád.", vysvětlila Lily.

"Skvělé, není nic lepšího, než nakupovat s přáteli.", pověděla jen madame Malkinová, postavila Lily stoličku, přetáhla jí přes hlavu dlouhý hábit a začala ho špendlit na správnou délku. Druhá čarodějka právě na vedlejší stoličce došpendlila hábit nějakému chlapci a pozvala si na jeho místo Severuse. Madame Malkinová i její pomocnice špendlily oběma dětem hábit, takže vypadal docela vtipně. Lilyn a Severusův pohled se setkal a oba měli co dělat, aby se nerozesmáli.

Učebnice koupili v obchodě, který se jmenoval Krucánky a kaňoury. Lily nikdy v podobném obchodě nebyla a s úžasem si prohlížela všechny ty podivné knihy s ještě podivnějšími názvy. Severus byl ve svém živlu a zběsile listoval tlustými knihami a paní Snapeové trvalo dost dlouho, než ho přemluvila k odchodu.

Potom šli do lékárny, ve které pořídili přísady do lektvarů.

"Skutečně bys chtěla zvířátko?", zeptala se ještě jednou paní Snapeová Lily.

"Ano."

"A nebude to tvým rodičům vadit?"

"Jsem si jistá, že ne.", usmála se nervózně Lily.

Zašli tedy do Velkoprodejny Mžourov. Bylo tu šero a ze všech stran šelestila ptačí křídla a pozorovaly je mrkající oči, zářící jako drahokamy. Lily si odnášela přepravku, ve které spala nádherná siamská kočka.

"A teď musíme už jen zajít k Ollivanderovým.". prohodila paní Snapeová. "Tam vybereme hůlku.", vysvětlila, když si všimla Lilyna zmateného pohledu.

Jakmile vešli dovnitř, někde vzadu jasně zacinkal zvonek. Krámek byl malinký a úplně prázdný. Lily se rozhlédla okolo sebe. Na policích tu bylo tisíce úzkých krabic úhledně vyrovnaných až ke stropu.

"Dobré odpoledne.", ozval se přívětivý hlas.

Lily pohlédla na muže, který stál před nimi. Byl to starý muž a jeho široké, bledé oči zářily v zešeřelém obchodu jako dva měsíce.

"Dobré.", pozdravila paní Snapeová. "Potřebovali bychom dvě hůlky, jednu tady pro Lily a druhou pro Severuse."

Pan Ollivander pohlédl na Lily a poté na Severuse.

"Kdo chce jít první?", optal se.

Lily nakonec vstala a došla k panu Ollivanderovi.

"Zkuste tuhle, slečno.", řekl a podal Lily hůlku, kterou měl položenou na stole. "Bukové dřevo a žíně jednorožce. Deset palců."

Lily si vzala hůlku do ruky a zlehka ní zamávála.

"Nic? To nevadí.", řekl pan Ollivander a vytrhnul Lily hůlku z ruky.

"A co tahle, deset a čtvrt palce, vrbové dřevo?", zeptal se stařec a podal Lily hůlku.

Lily ji vzala do ruky a náhle ucítila v prstech nezvyklé teplo. Lily s ní mávla, zasvištělo to a z hrotu hůlky vytryskl jisker jako ohňostroj.

"Výtečně!", vykřikl pan Ollivander. "A teď vy, mladý muži.", otočil se k Severusovi.

Severus k panu Ollivanderovi přišel blíže a opakovalo se totéž, co u Lily. Nakonec si odnesl hůlku z hlohového dřeva a blány dračího srdce, dlouhou jedenáct palců.

Z Příčné ulice odešla Lily nadšená. Když se setkala s rodiči, vše jim podrobně vyprávěla a ani trochu se na ní nezlobili, že si pořídila kočku.

"Už maš pro ní vymyšlené jméno?", zajímal se Severus, jakmile nasedli do vlaku.

"Clea.", vyhrkla Lily. Sice nad jménem ještě neuvažovala, ale jakmile se jí Severus zeptal, pověděla Clea, aniž by věděla jak jí to napadlo.

"Pěkné jméno.", pověděl Severus a pohlédl na Cleu do přepravky. Kočka stále spala. Když pan a paní Evansovi s Lily a paní Snapeová se Severusem dojeli na zastávku, rozloučili se a každý se vydal svou cestou. Lily si připadala naprosto jinak než tehdy, když tady čekala na vlak. Nějak víc součástí kouzelnického světa. A nějak víc součástí Severuse.