Počet slov: 1000
Rok 1971

Bylo slunečné srpnové dopoledne a Severus s Lily si hráli u Evansových na zahradě. Seděli naproti sobě v tureckém sedu a kreslili křídami. Petunie na ně zamračeně pokukovala přes knihu a trucovitě odmítala Lilyny prosby, aby si šla hrát s nimi. Kočka Cleo se vyhřívala na sluníčku v trávě a líně mžourala na paní Evansovou, která opodál hnojila květiny a pobroukávala si při tom nějakou písničku.

"Tohle je runa?", zeptal se Severus Lily, když nakreslila nějaký znak.

Lily ze zasmála. "Podívej se, Seve, z mojí strany."

"Nedošlo mi, že je to strom.", špitl Severus, když se podíval z Lilyny strany a potom se rozesmál.

"A co je to tvoje?"

"Měl to být vlak. Ale moc se mi nepovedl."

"Je hezký."

"Možná by se mi to líp kreslilo na papír."

Lily se zvedla. "Víš co, Seve? Tak dojdeme pro papír a budeme si kreslit u stolu."

Severus se také zvednul a oba dva se vydali do domu. Ve svém pokoji si ale Lily uvědomila, že nemá žádné papíry.

"A nemá je Petunie?", zeptal se Severus.

Lily kývla, vyklonila se z okna a zavolala na Petunii: "Petty, můžu si od tebe půjčit papíry?"

"Můžeš.", svolila Petunie a ani nezvedla zrak od knihy.

Severus a Lily došli do Petuniina pokoje. Severus se zašklebil. Vůbec se mu pokoj nelíbil. Byl bledý, neosobní a až moc uklizený. Lily došla k zásuvkám a hledala papíry. Severus zatím přistoupil blíže k Petuniině stolu a prohlížel si zarámované fotografie, které na něm měla položené. Na většině byla s Lily. Pak ale jeho zrak padl na obálku, která ležela na stole pod těžítkem. Všimnul si, že je tam úhledným Petuniiným písmem napsána adresa Bradavic a také, že je dopis adresovaný Albusovi Brumbálovi. Vzal si dopis a bez okolků ho otevřel.

Vážený pane řediteli Brumbále,...

"Seve, co to děláš?", zeptala se tiše Lily.

Severus sebou trhnul a otočil se k Lily, která stála za ním a vyčítavě na něj hleděla.

"Já bych to nečetl, ale..."

"Ale?"

"Ten dopis je adresovaný Brumbálovi. Nechce se mi věřit tomu, že by si nějaký mudla dopisoval s ředitelem Bradavic. Asi bychom měli vědět, co se tam píše."

"No dobře.", zaváhala Lily. "Ale nelíbí se mi to.", dodala rychle.

Severus znovu pohlédl na dopis a Lily mu koukala trochu ostýchavě přes rameno.

Vážený pane řediteli Brumbále,

jmenuji se Petunie Evansová a je mi 13 let. Moc ráda bych studovala na vaší škole. Odjakživa mě fascionala kouzla a magie a byla bych vám moc vděčná, kdybych od Vás dostala tuto příležitost. Ozvěte se mi, prosím.

S přátelskými pozdravy
Petunie Evansová

Severus dopis dočetl, beze slova ho vrátil zpět do obálky a pohlédl na Lily. Ta se tvářila dost překvapeně.

"Petunie mi nikdy neřekla, že má ráda kouzla... vždy, když jsem nějaké udělala, říkala mi, že to není správné."

Severus se nemohl ubránit pohrdlivému úšklebku. Tušil celou dobu, že Petunie jen závidí své sestře schopnosti.

"Seve, proč se tak tváříš?"

"Podle mě ti Petunie jen závidí tvé schopnosti. Závidí ti, protože je obyčejná a ty ne."

"Ale no tak, nebuď zlý, Severusi."

"Je to pravda.", stál si za svým chlapec.

Náhle oba uslyšeli, jak jde Petunie po schodech nahoru. Venku se totiž rozpršelo. Rychle vběhli do Lilyina pokoje.

"Půjdeme teda kreslit?", změnila Lily téma.

Severus přikývl, vzal si do ruky tužku, papír, přisedl si k Lily a v duchu si nadával, že jí řekl, že jí Petunie závidí. Ona je Lily jiná než on. Snaží se ve všech vidět jen to dobré a pozitivní. A proto ji mám tak rád, pomyslel si Severus.

❌❌❌

O měsíc později

Lily byla se svou sestrou a rodiči na nástupišti 9 a 3/4. Opodál stál Severus se svou matkou. Lily se ještě neměla k tomu ho pozdravit, protože se právě snažila domluvit své sestře. Petunie předevčírem dostala nějaký dopis a nechtěla Lily říct, od koho je ani do se v něm píše. Lily se dovtípila, že bude od Brumbála. A podle reakce její sestry Brumbál s jejím studiem v Bradavicích nesouhlasil. Ačkoliv se o dopise Petunie od té doby, co ho dostala nezmínila, chovala se k Lily o mnoho chladněji a nepřátelštěji. Dokonce jí ani nechtěla jít doprovodit.

"Je mi to líto, Petty, vážně je mi to líto!", domlouvala sestře Lily. "Poslouchej mě.", řekla, popadla sestru za ruku a pevně jí držela, ačkoliv se jí Petunie snažila vytrhnout.

"Možná že až tam budu, podaří se mi promluvit si s tím ředitelem Brumbálem a přesvědčit ho, aby si to rozmyslel!"

"Já - nikam - jet - nechci!", odsekla Petunie a dál se pokoušela vyrvat ruku z sestřina sevření. "Myslíš, že chci jet do nějakého pitomého hradu a učit se tam nějaké - nějaké -"

Petunie přejížděla bledýma očima po nástupišti, po kočkách, sovách a po studentech, z nich někteří už byli oblečení do dlouhých černých hábitů a nakládali kufry do vlaku.

"- myslíš, že chci, aby ze mě byla - zrůda?"

Lilyiny oči se zalily slzami a pustila svou sestru.

"Já nejsem zrůda. Jak můžeš něco tak ošklivého říct?"

"Vždyť tam právě jedeš.", ušklíbla se Petunie. "Do zvláštní školy pro zrůdy! Ty i ten Snapeovic kluk! Oba jste úchylové, docela obyčejní úchylové. Dobře, že vás oddělí od normálních lidí. Je to v zájmu naši bezpečnosti."

Lily pohlédla na sestru a promluvila tichým rozhořčeným hlasem.

"Asi sis nemyslela, že je to taková škola pro zrůdy, když jsi psala řediteli a škemrala jsi, aby tě tam taky přijali."

Petunie nápadně zrudla.

"Škemrala? Já jsem neškemrala!", vyhrkla Petunie.

"Viděla jsem, co jsi mu psala. Napsala jsi to velice zdvořile."

"Neměla jsi právo číst - ", zašeptala Petunie. "To byla moje soukromá - jak jsi mohla?"

Lily se prozradila tím, že koutkem oka pohlédla na nedaleko stojícího Severuse.

"Ten kluk to našel! Ty a ten kluk jste slídili v mém pokoji!", zalapala po dechu Petunie.

"Ne, neslídili jsme!", bránila se Lily. "Severus viděl tu obálku a nechtělo se mi věřit, že by si nějaký mudla mohl dopisovat s Bradavicemi, to je všechno!"

Petunie otevřela pusu, jako by chtěla něco říct, ale pak ji znovu zavřela. "Ty zrůdo!", osopila se na svou sestru a povýšeně odkráčela za rodiči.