Počet slov: 1613
Rok 1971

Severus a Lily spolu seděli v kupé. Naproti nim seděli dva jiní chlapci. Lily ale jim a ani svému kamarádovi nevěnovala žádnou pozornost. Krčila se v koutě u okna a obličej měla přimáčknutý k okenní tabuli.

"Děje se něco?", zeptal se jí Severus.

"Nechci s tebou mluvit.", hlesla přiškrceně.

"Proč ne?"

"Petty mě nenávidí. Protože jsme četli ten dopis od Brumbála."

"No a co?"

Lily po Severusovi střelila pohledem plným odporu.

"No a co? Je to moje sestra!"

"Je to jen - " Rychle se zarazil. Lily ho naštěstí moc nevnímala. Utírala si nenápadně slzy a koukala se z okna. Severus se rozhodl, že jí trochu rozveselí.

"Už jedeme!", vyhrkl radostně. "Dočkali jsme se! Jedeme do Bradavic!"

Lily přikývla a nepatrně se usmála.

"Doufám, že se dostaneš do Zmijozelu.", pokračoval Severus, povzbuzený tím, že se trochu rozjasnila.

"Do Zmijozelu?", ozval se chlapec s tmavými krátkými vlasy naproti nim, který jim celou dobu nevěnoval sebemenší pozornost.  "Kdo by stál o to, dostat se do Zmijozelu? Myslím, že bych radši odešel, co ty na to?", otočil se chlapec na na svého spolusedícího, který se rozvaloval na protějším sedadle.

"Celá moje rodina studovala ve Zmijozelu.", řekl.

"A hrome.", podivil se chlapec. "A já měl dojem, že vypadáš docela normálně."

Ušklíbl se. "Třeba tu tradici poruším. Kam by ses chtěl dostat ty, kdybys měl na vybranou?"

Chlapec pozdvihnul v ruce neviditelný meč. "Přece do Nebelvíru - kam míří všechna statečná srdce! Jako táta."

Severus se neudržel a pohrdlivě si odfrknul. Chlapec se na něj výhružně otočil. "Něco se ti na tom nezdá?"

"Ale ne.", ujistil ho Severus a posměšně se ušklíbnul. "Pokud ti víc záleží na svalech než na rozumu - "

"A kam by ses chtěl dostat ty, když nemáš jedno ani druhé?", přerušil ho druhý chlapec a jeho spolusedící se tomu hlasitě zachechtal.

Lily se trochu rozčileně napřímila a přejela oba chlapce nevraživým pohledem. "Pojď, Severusi, najdeme si nějaké jiné kupé."

"Ohóóó!", zvolali oba chlapci a jeden z nich se Severusovi pokusil podtrhnout nohu, když odcházeli.

"Ještě se uvidíme, Srabusi!", zavolal na Severuse hlas jednoho z těch dvou, když se dveře kupé zavíraly.

"Idioti.", ulevila si Lily, když se Severusem procházela chodbičkou vlaku. Otevřela nejbližší kupé, kde seděl nějaký chlapec. Měl světle hnědé vlasy a obličej měl posetý drobnými jizvičkami.

"Je tu volno?", zeptala se Lily.

"Ano.", usmál se chlapec přátelsky.

"Děkujeme. Já jsem Lily.", představila se Lily. "A tohle je Severus.", dodala a ukázala na Severuse.

"Těší mě." odpověděl chlapec. "Já se jmenuji Remus."

"Také jedeš do Bradavic poprvé?", zeptal se Severus. Remus mu totiž připadal trochu starší, bylo to hlavně tím jeho znaveným a vyspělým pohledem.

"Ano.. a docela se těším.", usmál se Remus.

Severusovi i Lily se trochu zlepšila nálada a na rozhovor s dvěma chlapci v prvním kupé skoro zapomněli. Cesta byla dlouhá a Lily, která se chvíli dívala z okna zamžourala očima, zívla a po chvilce usnula. Při spánku se nevědomky naklonila k Severusovi a opřela mu svou hlavu o rameno. Severus k ní nahnul hlavu a nežně jí odhrnul její rudé vlasy z obličeje. Remus scénku s jemným úsměvem pozoroval.

❌❌❌

"Prváci! Všichni prváci sem!", ozvalo se hlasité zvolání, jakmile Lily a Severus vystoupili z vlaku.

Hlas patřil vysokému a mohutnému muži. Lily si na první pohled pomyslela, že je to obr. Tvář mu skoro úplně zakrývala dlouhá, ježatá hříva a dlouhé štětinaté vousy, pod vším tím porostem se však daly rozeznat jeho oči, lesklé jako dva švábi.

"Já sem' Hagrid.", představil se. "Pojďte všichni prváci za mnou - eště je tu nějakej prvák? Dávejte pozor na cestu!"

Všichni prváci se vydali za Hagridem po nějaké příkré, úzké pěšině.

"Za chvilku prvně uvidíte Bradavice!", zavolal na ně obr přes rameno. "Jen co projdeme toudle zatáčkou!"

Hned nato zaznělo hlasité "Óóóóó!"

Před prváky se objevil břeh jezera a hned za ním se tyčil obrovský hrad s množstvím věží a věžiček a jeho okna zářila do nebe plného hvězd.

"Do každýho člunu jen čtyry!", křikl Hagrid a ukázal na dlouhou řadu loděk, které stály u břehu.

Lily a Severus se bohužel dostali na loďku s těmi dvěma chlapci z vlaku.

"Zase se vidíme!", křikl pobaveně chlapec s krátkými černými vlasy.

"Nazdar Severusi.", zazubil se ten druhý chlapec na Severuse. "Nepředstavíš nám svou kamarádku?"

"Já jsem Lily.", odsekla Lily. "A kdybych řekla, že mě těší, tak bych lhala."

Chlapci se rozesmáli, jako by řekla něco vtipného.

"Já jsem Sirius. A tohle je James.". představil chlapec sebe a svého kamaráda. "Asi se moc potkávat nebudeme, když jste vy dva tak natěšený na ten svůj Zmijozel."

"Mně je jedno, do jaké koleje se dostanu.". pověděla chladně Lily. "Jen doufám, že do jiné, než vy dva." dodala a otočila se k Severusovi. "Podívej na ten výhled.", špitla, aby to uslyšel jen on.

Severus pohlédl ven z loďky. Blížili se k hradu. Tyčil se nad nimi výš a výš, jak připlouvali blíž a blíž k útesu, na kterém stál.

❌❌❌

"Vítejte v Bradavicích.", řekla profesorka McGonagallová prvákům, jakmile vstoupili do hradu. "Za chvíli začne slavnostní hostina na zahájení školního roku, ale ještě, než zaujmete svá místa ve Velké síni, každého z vás zařadíme do některé koleje. Jedná se o velmi důležitý obřad, ponvadž po celou dobu, kterou tu strávíte, vaše kolej v Bradavicích bude něco jako vaše rodina. Čtyři koleje naší školy se jmenují Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel. Každá z nich má vlastní slavnou historii a ze všech vyšlo vynikající kouzelníci a čarodějky. Doufám, že každý budete dělat své koleji čest, ať už se dostanete do kterékoliv z nich. K zařazování dojde za několik minut. Vrátím se pro vás, až bude vše nachystáno. Počkejte prosím a chovejte se tiše." Profesorka McGonagallová se na prváky povzbudivě usmála a odešla.

V tu chvíli se spustil ze všech stran hlasitý šepot a nervózní smích. Severus pohlédl na Lily. Přestože tvrdila, že jí je jedno, v jaké koleji skončí, vypadala trochu vylekaně.

"Neboj se, Lily. Zvládneme to.", utěšoval jí Severus a pohladil jí jemně po zádech.

Lily se na něho usmála a nervózně si zkousla ret.

"Všichni sem!", zavelel náhle ostrý hlas. To už se vrátila profesorka McGonagallová. "Seřaďte se.", vyzvala profesorka prváky. "A pojďte za mnou."

Žáci vyšli z komnaty, vrátili se do vstupní haly a dvojitými dveřmi vešli do Velké síně. Byla to nádherná místnost. Ozařovalo ji tisíce svící, které se vznášely do vzduchu nad čtyřmi dlouhými stoly, u kterých seděli všichni ostatní studenti. Stoly byly plné blyštivých zlatých talířů a číší. V čele byl další dlouhý stůl, za kterým seděli učitelé, a tam teď profesorka McGonagallová odvedla žáky prvního ročníku. Postavila před ně čtyřnohou stoličku a na její desku položila špičatý kouzelnický klobouk.

Mezi prváky to šumělo a klobouk najednou začal zpívat.

Za časů, kdy mne ušili,
už je to tisíc let,
žili tu čtyři mágové,
jež doposud zná svět.
Udatný Godric Nebelvír,
jenž cestou svou vždy šel,
a z temných blat a močálů
zchytralý Zmijozel.
Pak z Havraspáru Rowena,
zrozená v lůně hor,
a krásná Helga z údolí,
kde leží Mrzimor.
Spojil je sen a smělý plán
a v Bradavicích,
v touze vychovat svoje nástupce,
zřídili školu kouzel.
Každý z těch čtyř tam ovšem měl
svou vlastní kolej čárů,
neb u těch, jež si vyvolil,
si jiných cenil darů.
Nebelvír nejvíc ze všeho
vždy hledal statečnost,
a v Havraspáru chytrost
zas bývala první ctnost.
V Mrzimoru víc vážilo,
jak se kdo práce zhostí,
a mocichtivý Zmijozel si cenil ctižádosti.
Pokavaď byli na živu, každý si vedl svou:
ale co pak, až jedenkrát už tady nebudou?
Zas vyřešil to Nebelvír:
tak padla volba na mě,
a nadali mě moudrostí,
abych vybíral za ně.
Naraz si mě až po uši,
abych tvou duši spatřil:
Já, jenž si nikdy nemýlím,
ti řeknu, kam teď patříš !

Klobouk utichnul a ozval se hlasitý potlesk.

"Až přečtu vaše jméno, nasadíte si klobouk a sednete si na stoličku, aby vás zařadil.", vysvětlila profesorka McGonagallová. "Abbotton, Thomas!"

Z řady vyšel vysoký chlapec s blonďatými vlasy, nasadil si klobouk a posadil se. Trvalo to jen chvilku.

"MRZIMOR!", vykřikl klobouk.

Od stolu vpravo se ozval potlesk a jásot a Thomas si k němu šel přisednout.

"Bootová, Lucy!"

"HAVRASPÁR!"

Tentokrát tleskalo hlavně studenti u druhého stolu zleva.

"Black, Sirius!"

Lily a Severus poznali chlapce a Severus doufal, že se Black nedostane do Zmijozelu. Chlapec sebevědomě přistoupil ke stoličce a nasadil si klobouk na hlavu.

"NEBELVÍR!", vykřikl klobouk vzápětí a od krajního stolu vlevo ozval nadšený jásot. Severus si pohrdlivě odfrknul.

Za chvíli přišla řada na Lily. Přicupitala ke stoličce a Severus se na ní povzbudivě usmál. Lily mu úsměv oplatila a nasadila si klobouk na hlavu.

Výtečně, ozvalo se Lily v hlavě a ta sebou cukla. Vidím, že jsi ochotná, milá, spolehlivá a věrná kamarádka. Kam tě zařadit? Mně na tom nezáleží, v jaké budu koleji, hlavně, že tu jsem, pomyslela si Lily a přemýšlela, zda to klobouk slyší. Opravdu?, ozval se klobouk. V tom případě, ať do je NEBELVÍR!

Lily si šla za velkého potlesku sednout k nebelvírskému stolu a smutně se usmála na Severuse, který se právě tvářil dost zmateně.

Za chvíli se dostal na řadu Remus Lupin, s kterým se Severus a Lily potkali ve vlaku. Byl zařazen do Nebelvíru. James Potter také. A nakonec přišla řada i na Severuse.

Kohopak to tu nemáme! ozval se klobouk. Hmm.. Nemáš špatnou hlavu, nadání ti také nechybí, nebojíš se povědět svůj názor a jdeš si za svými cíli.." ZMIJOZEL!

Severus sejmul klobouk z hlavy, vrátil ho profesorce McGonagallové a spěchal k jásajícím studentům u zmijozelského stolu. Jakmile se posadil, poplácal ho po zádech starší chlapec s lesklým odznakem prefekta na hrudi a usmál se na něj. Severus se ten večer snažil být veselý, byl přeci v Bradavicích a dostal se do Zmijozelu, jak si přál. Bylo tu ovšem něco, co ho trápilo. Lily.