Počet slov: 1062
Rok 1970

"Lily, kam jdeš?", zeptala se Petunie své mladší sestry.

"Na procházku."

"Počkej, půjdu s tebou!", zvolala Petunie a už běžela dolu po schodech za Lily.

"Promiň, Petty, ale já bych šla radši sama.", usmála se Lily omluvně na svou sestru.

Ta na ní pohlédla a užuž otevírala pusu, ale nakonec si to rozmyslela a vydala se nahoru.

"Jak chceš.", zakřičela zezhora, když už si Lily nazouvala boty.

Nechtěla svou sestru urazit, ale věděla, že kdyby jí pověděla kam skutečně jde, tak by s tím nesouhlasila a rozmlouvala by jí to. Lily s povzdechem zavřela dveře a vydala se dolu k vodě. Domy se postupně stávaly šedivější a zchátralejší. Lily s polknutím minula jakéhosi opilce, na zemi opřený o dům seděl nějaký otrhaný žebrák, mumlal si pro sebe a v ruce držel krabičku s mincemi. Lily mu tam hodila několik mincí, které měla u sebe, přidala do kroku a snažila se moc neohlížet okolo sebe. Zanedlouho uviděla odloupaný nápis na dveřích domu, Snape. Lily došla ke dveřím a roztřesenou rukou zaklepala. Chvíli se nic nedělo, a tak natahovala ruku ke dveřím, aby zaklepala znovu. V tu chvíli ale dveře otevřel jakýsi muž. Páchl z něho alkohol a tabák a podnapitě se na Lily šklebil.

"Co chceš, květinko?", zachraptěl.

"Já..", začala Lily a přitom si uvědomila, že ani neví, jak se ten kluk jmenuje.

"Přišlas' za Severusem?", optal se muž. "Je ve svým pokoji.", dodal a odstoupil od dveří, aby mohla Lily vejít dovnitř.

Lily se na něj ostýchavě děkovně usmála, ovšem nevěděla, zda to ve svém podnapitém stavu vůbec zaznamenal. Muž na ní ještě jednou pohlédl, potom zakroutil hlavou a vydal ze zpět do obývacího pokoje, odkud byl slyšet hlas komentátora fotbalového zápasu. Lily za sebou zavřela dveře a šla ke dveřím zavřeného pokoje. Zřejmě to byl pokoj toho kluka. Lily nesměle zaklepala. Otevřel dveře od pokoje a chvíli si jí prohlížel, jako by nemohl uvěřit, že je skutečně tu.

"Ahoj.", prolomila Lily ticho.

"Co tu chceš?", vyhrknul Severus. Když si ale uvědomil co řekl, trochu zrudnul a pověděl jen. "Ahoj, pojď dál."

Lily vešla do pokoje a rozhlédla se po něm. Byl zařízený dost skromě, ale útulně. Na policích bylo spoustu knih a na stole brko, ingoust a jakýsi rozepsaný dopis.

"Já vím, že to tady není nic extra..", začal rozpačitě Severus.

"Ale ne.", usmála se Lily. "Máš to tu moc pěkné."

Severusovi zřejmě její slova dodala odvahu a úsměv jí oplatil.

"Proč si za mnou přišla, Lily?"

"Ty víš jak se jmenuju?", zamračila se Lily.

"Já... slyšel jsem tvou sestru, jak ti tak říká.. Já jsem Severus."

"Těší mě, Severusi.", usmála se na něj Lily. "Já jsem přišla proto, že chci vysvětlit to, co jsi říkal včera. O tom, že jsem čarodějka.", zašeptala, jako by se bála, že to někdo uslyší.

Náhle se z kuchyně ozval křik. Lily sebou cuknula, ale Severuse hluk zřejmě nijak nevzrušil.

"Děje se něco?", zeptala se trochu vyděšeně Lily a kývla hlavou ke dveřím.

"Ne, nic.", zakroutil hlavou Severus. "Rodiče se poslední dobou pořád hádají."

"Aha.."

"Co kdybychom to šli probrat ven?"

"Co bychom šli probrat ven?"

"No, to co jsem ti včera říkal.", zrudnul Severus.

Lily chvíli váhala, ale nakonec se na Severuse usmála a řekla: "Tak dobře."

Severus a Lily prošli znovu ulicemi, ovšem Lily si uvědomila, že v Severusově přítomnosti se už tak nebojí. Došli spolu až k malému lesíku u řeky. Sedli si na trávu. Lily zahlédla motýla, který letěl okolo.

"Je to tu hezké.", promluvila do ticha.

"Ano.", řekl Severus a nápadně zrudnul. Nevěděl, jak má začít.

"Tak proč si mi řekl, že jsem čarodějka?", ozvala se Lily.

"Protože", začal Severus. "Protože je to pravda. Umíš věci, které jiní nedovedou, ani kdyby se postavili na hlavu. Já je umím také.", dodal. "A mamka taky."

"A umíš taky tohle?" zeptala se Lily, utrhla bílý kvítek, položila si jej na dlaň a kvítek začal otevírat a zavírat okvětní plátky jako nějaká fantastická mnohoústá ústřice.

Severus také sebral ze země květ, sebevědomě si ho položil na dlaň a Lily udiveně pozorovala, jak se okvětní plátky hýbou.

"Páni.", vydechla Lily. "Takže je to pravda."

"To si piš.", pokýval Severus hlavou tak důležitě, jak je toho jen desetiletý chlapec schopen.

"A dovedeš i něco jiného?" zeptala se Lily zvědavě.

"Ano.", potvrdil Severus. "Ale ještě víc kouzel se budeme učit až nám bude jedenáct, v Bradavicích."

"Co to jsou Bradavice?"

"To je škola pro čarodějky a kouzelníky."

Lily Severusovi pohlédla do očí. "Vyprávěj mi o ní, prosím."

"Dobře.", souhlasil Severus radostně a i trochu nervózně. "Bradavice jsou hrozně stará škola pro děti, které umí kouzlit. Založili jí kdysi dávno čtyři významní kouzelníci a čarodějky, podle kterých se jmenujou bradavické koleje. Učí se tam předměty, jako přeměňování, lektvary a nebo bylinkářství."

"A co to jsou bradavické koleje?"

"Každá kolej je pro studenty po dobu učení v Bradavicích něco jako rodina. Každá kolej má svou společenskou místnost a svůj famfrpálový tým.", jakmile Severus zahlédl Lilyn tázavý pohled, vysvětlil. "Famfrpál je taková sportovní hra. No a ty koleje se jmenují Zmijozel, Havraspár, Nebelvír a Mrzimor.", Severus pohlédl důležitě na Lily. "A já bych chtěl do Zmijozelu, chodila tam moje matka a je to kolej rozumných a cílevědomých kouzelníků."

"Mně by bylo asi jedno, to jaké budu chodit koleje.", přemýšlela Lily. "Hlavně, že tam budu chodit."

"To je pravda.", uznal Severus.

"A budu tam vůbec chodit?", pohlédla Lily zmateně na Severuse.

"Ano, budou tam chodit všichni, co jsou jako my.", ubezpečil dívku.

"A Petty tam bude taky chodit?"

"Ne.", ušklíbnul se Severus. "Ona je mudla."

"Co je to mudla?"

"Člověk, který neumí kouzlit.", vysvětlil Severus.

Lily chtěla něco povědět, v tom ale v dálce uslyšela Petunii, jak ji volá. Omluvně se na Severuse usmála.

"Budu už muset jít."

"Ahoj."

"Ahoj, Seve.", pozdravila rudovláska chlapce a rozeběhla se za svou sestrou.

"Ahoj Petty."

"Ahoj. Kde jsi byla?", zeptala se zvědavě Petunie.

"Povídala jsem si se Severusem.", přiznala se Lily.

"S kým?"

"S tím klukem, s kterým jsme se bavily včera."

"Snad nevěříš těm hloupostem, které vykládá!", odfrkla si Petunie.

"Ale Petty... on není tak špatný. Náhodou také dovede to co já a řekl mi, že až nám bude jedenáct, tak budeme chodit do školy pro kouzelníky, které se říká Bradavice, a.."

Petunie Lily rázně přerušila.

"To je pitomost!", obořila se na sestru. "Jsou to hloupé lži a ten Snapeovic kluk je obyčejný lhář!", vyhrkla Petunie, odstrčila sestru a rozeběhla se domů.