Počet slov: 1100
Rok 1970

Desetiletý Severus právě ležel na posteli ve svém pokoji a četl knihu. Pohupoval při tom nohama a v ruce držel tužku, kterou si v knize označoval zajímavé části. Jeho otec mu za to vždy vynadal, že tím prý ty knihy ničí, ale on si nemohl pomoci.

"Severusi!" ozval se z kuchyně ženský hlas. Zněl vysíleně, ale přesto přísně.

"Ano, mami?"

"Jdi koupit nějaké pečivo!"

"Dobře!" odpověděl Severus, protože věděl, že stejně nemá cenu odporovat. Vložil si do knihy záložku, seskočil z postele a na chodbě si vzal malou síťovku na nákup. Z hrníčku na polici si vysypal do dlaně několik mincí a vyrazil.

Severus se svými rodiči bydlel v Tkalcovské ulici. Byla to jedna z těch ulic, o kterých většina rodičů říká svým dětem s tím, aby se jí vyhýbali. Nebyla to zrovna doporučeníhodná adresa, ale pořád to bylo lepší, než bydlet na ulici. Severus prošel kolem přeplněných zapáchajících popelnic okolo kterých pištěly krysy, minul opilce, který seděl na zemi opřený o zeď a cosi mumlal a obešel hádající se mladý pár. Hádali se dost vulgárně, načež dívka řekla cosi dost sprostého a Severus jen uslyšel, plesknutí mladíkovy ruky o její tvář a výkřik. Přidal raději do kroku, protože se mu zdálo, že na něj mladík cosi volá.

Konečně se objevil na křižovatce. Ignoroval troubící auta a vydal se hned přes přechod. Čekat se mu nechtělo, chtěl stihnout ještě jednu věc. Pekařství bylo hned naproti. Severus vešel dovnitř. Přešel k pultu, za kterým seděla obtloustlá prodavačka, kouřila zamračeně cigaretu a četla nějaký článek z časopisu.

"Pět rohlíků a chleba, prosím."

Prodavačka zvedla zrak od časopisu a naštvaně pohlédla na malého nesmělého černovlasého chlapce, který ji vyrušil od četby. Otráveně zafuněla, zvedla se ze židle a začala do pytlíků dávat požadované pečivo.

"Jednu libru!" odsekla a Severus jí podal několik mincí. Prodavačka si to přepočítala, ušklíbnula se a vrátila se ke čtení.

Severus odešel. Nevrátil se ale domů. To bylo to poslední, co by teď udělal. Bylo to tam poslední dobou k nevydržení. Rodiče se stále hádali a to tak hlasitě, že je slyšel i když si zavřel dveře od svého pokoje.

Severus po chvíli došel k malému palouku. Stál tu veliký strom s mohutnými kořeny, které vystupovali nad zem a zase do ní zalézaly. Severus měl toto místo velice rád. Často si sem chodil číst - a nejen to. Občas si sem chodily hrávat dvě sestry. Byly to dcery od Evansových, kteří bydleli nedaleko Snapeových, ovšem v trochu lepší čtvrti. Severus si jich nikdy moc nevšímal, ovšem jednou si všiml toho, že ta rudovlasá - Lily, dělala neobvyklé věci, kterým ona sama zřejmě nepřikládala větší význam, ale Severus věděl, o co se jedná, uměla čarovat. Už dlouho se jí na to chtěl zeptat, nikdy k tomu ale nenašel odvahu a jen ji z povzdálí sledoval. Dnes si ale řekl, že se to změní a poví jí o tom.

Došel až ke stromu a usadil se k jeho kořenům. Nechtěl teď obě sestry vyrušovat, protože se hádaly. Severus věděl, jak moc dokáže být jeho otec vzteklý, když se ho na něco zeptá při hádce s matkou. A proto raději vyčkával.

"Přestaň s tím!", zaječela najednou starší z dívek, jmenovala se Petunie, nebo tak nějak.

Lily držela na dlani kvítek a ten otevíral a zavíral okvětní plátky.

"Vždyť si neubližuje", bránila se Lily, sevřela ale květ v ruce a odhodila ho na zem.

"To se nesmí", prohlásila Petunie, očima ale sledovala, jak květ padá k zemi, a neodtrhla od něj oči ani teď. "Jak to děláš?", zeptala se závistivě.

"To je přece jasné, ne?", neudržel se Severus, a vykročil od stromu k oběma sestrám.

Petunie zapištěla a vyběhla zpátky k houpačkám. Lily se zřejmě také vylekala, ale zůstala stát. Severus zrudl a litoval, že o sobě dal vědět tímto způsobem.

"Co je jasné?", zeptala se Lily po chvíli.

Severus se trochu třásl nervozitou, pohlédl po Petunii, která teď postávala u houpaček, ztlumil hlas a prohlásil:

"Vím, co jsi zač."

"Co tím myslíš?"

"Že.. že jsi čarodějka."

Lily se zatvářila uraženě.

"To není moc hezké, něco takového někomu říkat!", otočila se a zamířila ke své sestře.

"Ne, počkej!", křikl za ní odhodlaně Severus.

Rozeběhl se za děvčaty, které stály u houpaček.

"Je to pravda.", přesvědčoval Severus Lily. "Jsi čarodějka. Už tě delší dobu sleduju. Na tom ale není nic špatného. Moje máma je taky čarodějka a já jsem kouzelník."

"Kouzelník!", vyprskla smíchy Petunie. "Já moc dobře vím, co jsi zač. Ty jsi ten Snapeovic kluk! To jsou ti, co bydlí až dole u vody, v Tkalcovské ulici.", vysvětlovala sestře a z jejího hlasu bylo poznat, že to není zrovna dobrá adresa. "Proč nás šmíruješ?"

"Nikoho nešmíruju.", ohradil se dotčeně Severus. "Tebe bych určitě nešmíroval.", dodal jedovatě a pohlédl na Petunii. "Ty jsi mudla."

Petunie asi nechápala, co to znamená, ale Severusův pohrdavý tón jí nemohl uniknout.

"Pojď, Lily, jdeme domů!", zavelela Petunie a otočila se na podpatku. Lily okamžitě poslechla a před odchodem ještě zpražila Severuse zamračeným pohledem.

Dívky odešly a Severus zůstal sám. Sedl si na houpačku a pomalu se pohoupával. Takhle si tento okamžik nepředstavoval. Myslel si, že jakmile to Lily oznámí, bude se s ním bavit, ale asi to nebylo tak snadné. Severus seskočil z houpačky a vydal se domů.

"Kde jsi byl takovou dobu?", zpražila ho místo přivítání matka.

"Promiň mami, já.."

"Tvé omluvy mi nepomůžou! Chtěla jsem k večeři udělat chleba ve vajíčku, ale teď už na to není čas! Otec se každou chvíli vrátí a to ty mu budeš vysvětlovat, proč není hotová večeře!"

"Já ti pomůžu.."

"Můžeš to zkusit.", odsekla matka a oba se pustili do přípravy večeře.

Po chvíli bylo slyšet cinkání klíčů a otevírání dveří.

"Jsem tu!", oznámil příchozí. "Co to tu tak pěkně voní?"

"Ahoj, Tobiasi!", pozdravila Severusova matka svého muže. "Právě se Severusem připravujeme chleba ve vajíčku."

Tobias Snape vešel do kuchyně, hrubě manželku odstrčil a zakřičel:

"Copak nemůže bejt hotová večeře, když přijdu po šichtě domů?"

"Už to bude.", podotknul potichu Severus.

"To musím čekat?", zařval zlostně otec. "Tak na to já vám kašlu! Jdu do hospody!"

Zlostným pohledem probodl Eileen i Severuse, otočil se na podpatku, vyšel ven a zlostně za sebou zabouchnul dveře.

"Tak to se ti skutečně povedlo, Severusi.", otočila se matka na Severuse a povzdechla si.

Beze slov dodělali chleby ve vajíčku a pustili se do jídla. Během jídla spolu nepromluvili ani slovo a Severus byl rád, když už mohl odejít do svého pokoje. Ležel na posteli a pozoroval strop. Přemýšlel o dnešku. Nebyl to moc vydařený den. Jsou na něj naštvaní oba rodiče a dokonce i Lily. Zdálo se, že v životě malého kouzelníka nemohlo nastat nic horšího.