Počet slov: 1025
Rok 1976

„Spolehněte se, pane profesore," pověděla Lily a usmála se, přestože jí do smíchu ani trochu nebylo.

„Věděl jsem, že je na vás spoleh, Lily," rozzářil se Křiklan. „Pan Pettigrew to doučování opravdu potřebuje, jinak by hrozilo, že NKÚ - promiňte mi ten výraz - projede na plné čáře." Konec už profesor téměř šeptal, nerad shazoval studenty a nechtěl, aby jeho výtky vůči Peterovi zaslechl kdokoliv jiný kromě Lily Evansové, které důvěřoval.

„Pokusím se mu to vysvětlit," odvětila dívka a zavadila pohledem o svého obtloustlého hnědovlasého spolužáka, který seděl opodál.

„Jsem vám za to opravdu vděčný," pronesl Křiklan srdečně. „Vězte, že pokud budete shánět práci a budete potřebovat doporučení, nejen, že vás oprávněně vychválím, ale rovněž zmíním i tuto šlechetnou, byť malou službu. Nicméně, teď už budu muset jít, s ostatními kolejními profesory máme domluvenou poradu ohledně některých... jak bych to řekl, živějších studentů a já nechci meškat. Věřím Lily, že to tu s naším milým přítelem zvládnete." Křiklan se na rudovlásku ještě naposledy usmál a spěšně opustil třídu.

Lily se vydala směrem k zadní lavici, u které seděl Peter. Měl nos skoro až zabořený v učebnici a vedle sebe měl položený rozpadající se sešit.

„Tak jsem tady, Petere," pozdravila spolužáka Lily. Chlapec sebou trhnul a s úlekem na dívku pohlédl.

„Promiň. Snad ti to nevadí," pověděl tiše Peter a sklopil zrak.

„Co by mi mělo vadit?" nechápala Lily.

„Že tady se mnou musíš být."

Lily se v duchu podivila nad Peterovým neustálým ostychem. Jeden by si myslel, že za těch pět let, co se znají, se bude chovat trochu uvolněněji. Přešla jeho poznámku bez řeči a přisedla si na volnou židli vedle chlapce.

„Co teď zkoušíš?" zeptala se a snažila se znít mile, aby Petera alespoň špetku povzbudila.

„Čtu si přípravu Hvězdného travního balzámu."

„Hvězdicovitého," opravila Petera automaticky Lily. Odpovědí jí bylo mírné zrudnutí v jeho obličeji a potiché zamumlání slov, znějících jako omluva. Pomyslela si, že doučování Petera bude těžším, než si byla schopná připustit.

„To je v pořádku, jsem tu od toho, abych ti pomohla," usmála se na chlapce povzbudivě Lily. „Takže jaké bys přidal přísady do hvězdicovitého travního balzámu?"

Peter trochu bezradně pohlédl na Lily a snažil se nenápadně sklopit zrak k učebnici. Rudovláska zachytila jeho snahu a rázně učebnici zaklapla.

„No tak, vždyť to jde trochu poznat z názvu," snažila se chlapci napovědět.

„Co třeba balzám?"

„Ne, ten z těch přísad právě vytvoříme."

„Tak tráva?"

„Ano, skvělé!" usmála se Lily nadšena tím, že se Peter konečně začal chytat. V duchu obdivovala Křiklana, který měl v tomto s jejím spolužákem neskutečnou trpělivost a kdoví proč si vzpomněla i na Severuse. Ten by ztratil trpělivost už při té chybě v názvu, kterou Peter udělal, pomyslela si Lily. Pravděpodobně by ho zavalil spoustou jízlivých poznámek a Peter se teď krčil v lavici jako prvňáček.

„A kdy se má ta tráva nasbírat?" otázala se Lily po krátké pomlce.

„To není jedno?" podivil se Peter upřímně.

„Ne," ujistila jej Lily. „Ale i tohle ti napoví název."

„Za svitu hvězd?" pověděl Peter zkusmo.

„Ano, konkrétně o půlnoci za svitu hvězd. A dále k přípravě potřebuješ larvy hvězdic, kůru z ruje vlasaté, které je více než pět let a jednu slzu dospělého fénixe."

„Díky," zamumlal Peter a zrudl. „Pokusím se si to zapamatovat."

„To by bylo nejlepší, pokud chceš NKÚ zvládnout," ujistila ho Lily. „Pro dnešek si myslím, že by to stačilo, zítra můžeme pokračovat."

Peter neodpověděl, koukal z okna a nervózně si kousal ret.

„Copak se děje?"

„Já... ještě tady chvíli budu."

Lily se zvedla, došla mlčky k velikému obloukovému oknu a pohlédla na sluncem zalité Bradavické pozemky. Tušila však, že důvod, proč Peter vyhlížel z okna s takovou obavou byl jiný, než že by se mu příčilo počasí. Opodál okna, z kterého se Lily dívala totiž seděla pod stromem skupinka zmijozelských studentů. Dívka ve změti tváří rozpoznala Averyho a jeho drzý úšklebek, Mulcibera s tupým výrazem v obličeji a arogantně vyhlížejícího sedmáka, který do ní jednou hrubě strčil na schodišti. Nevěděla, jak se jmenuje a ani trochu jí to nezajímalo, věděla jen, že o jeho rodičích kolují zvěsti spojené s Voldemortem. Prý jsou to jeho lidé. Lily se bezděky znechuceně otřásla a sedmák se sehnul; dívka za ním spatřila sedět bledého černovlasého chlapce s hákovitým nosem. Rychle se otočila proti oknu, jako by tím snad mohla změnit to, co právě viděla. Peter stále seděl v lavici a pozoroval ji.

„Nechceš jít ven kvůli zmijozelským?" otázala se ho téměř zbytečně.

„Víš, Lily," promluvil po chvilce do ticha Peter a při vyslovení dívčina jména trochu zrudl. „Teď, když jsem tady sám bez Jamese, Siriuse a Remuse... oni vědí, že nejsem tak silný jako mí kamarádi a dávají mi to dost najevo. Regulus Black se do mě v jednom kuse naváží, že jsem poloviční moták a Snape - " chlapec se náhle zastavil v půlce věty a chvíli to vypadalo, jako by se zlobil sám na sebe, že nedržel jazyk za zuby.

„Co je s ním?" zeptala se Lily.

„Zapomeň na to," odvětil Peter rázněji, než u něj bylo zvykem.

„Ne, počkej, opravdu mě to zajímá!"

„Právě proto," odsekl chlapec, zvedl se a rychlým krokem opustil učebnu, přičemž si dával pozor, aby se rudovlásce náhodou nepodíval do očí.

Lily ustoupila od okna a posadila se do lavice, přestože už dávno mohla jít. Byla překvapená a zmatená. Kde se v Peterovi náhle vzalo tolik vzdoru a proč zmínil Severuse? Tajil jí snad její kamarád něco? Poslední dobu spolu příliš nemluvili, avšak hodiny, které měli jejich koleje společné, nebyly jediným místem, kde se setkávali. Pravidelně se spolu učili na NKÚ. Každý týden ve velké společenské místnosti studovali herbáře s bylinkami, složité zežloutlé mapy a pergameny popsané drobným písmem. Některé dny si s Lily Severus při těchto společných studií povídal víceméně o čemkoliv, ale poslední dobou převažovaly dny, kdy odpovídal úsečně a odměřeně. Přesto však hoch Lilyinu přítomnost vyžadoval a vypadal upřímně zklamaně, když mu minulý týden oznámila, že bohužel nemá čas.

Lily se energicky zvedla z židle a chystala se k odchodu. Zmatenost v ní přetrvávala doposud a přestože byla zvyklá věci řešit, doufala, že na podivné Peterovo a Severusovo chování brzy zapomene. Kdyby jen byla tušila, co bude mít kamarádovo podezřelé chování za důsledek...

*****
Ahojte! ^^ Rozhodla jsem se zase trochu ozvláštnit děj a přidat kapitolu, kde z velké části figuruje jeden dost často zapomínaný a nevýrazný Poberta - Peter Pettigrew. Snad se vám kapitola líbila, budu ráda za jakoukoliv odezvu. 💗