Počet slov: 1138
Rok: 1976

Školní pozemky se ve slunečních paprscích třpytily, obloha, která byla téměř bez mraků se odrážela na hladině rozlehlého jezera a zelené trávníky přímo lákaly k odpočinku. Na ten však studenti pátých ročníků neměli čas ani pomyslet. Nadešel červen, tudíž konečně přišel čas jejich zkoušek NKÚ.
Snídaně ve Velké síni proběhla až nečekaně potichu. Někteří, jako třeba Mulciber, se snažili zakrýt své obavy výstředním vtipkováním, většina studentů ale mnoho nenamluvila a vduchu se modlila k Merlinovi, aby zvládla zkoušky co nejlépe. Dokonce i Avery byl nečekaně zamlklý a jen si polohlasně opakoval zaklínadla. Severus se rozhlédl okolo sebe a upil si  z šálku čaje. Vzhledem k situaci byl až překvapivě klidný. Neměl důvod se čehokoli obávat, byl si téměř jistý, že NKÚ zvládne s přehledem. Chlapec otočil hlavu směrem ke kolejnímu stolu Nebelvíru a pohledem hledal Lily. Ano, seděla jako vždy téměř na kraji, zleva vedle ní jedla pouze Lucy, která většinou upírala toužebné pohledy k havraspárskému kolejnímu stolu, kde seděl její přítel Boris. Dnes jej však Lucy nesledovala, hleděla upřeně před sebe a ukusovala bagetu. Lily si ze zkoušek takovou hlavu nedělala. Jakmile spatřila, že jí Severus pozoruje, povzbudivě se na něj usmála. Chlapec jí úsměv oplatil a ignoroval Jamese, který se do jejich tiché debaty zapojil tím, že Severusovi věnoval zdvižený prostředník.

Jakmile bylo po snídani, studenti pátých a sedmých ročníků (ti skládali OVCE) se shromáždili ve vstupní síni, zatímco ostatní odešli na vyučování. O půl desáté je začali postupně třídu po třídě vyvolávat a zvát do Velké síně, která byla uspořádána naprosto jinak, než byli zvyklí. Čtyři dlouhé stoly jednotlivých kolejí byly pryč a nahradila je více než stovka menších stolků. Všechny byly otočené stejným směrem, směrem ke katedře, kde stála profesorka McGonagallová a přísně si studenty přeměřila pohledem. Severus s určitým zadostiučiněním zpozoroval, že Jamesovi a Siriusovi zmizel z tváře sebevědomý úšklebek, se kterým sem připochodovali. McGonagallová pokynula studentům, aby se posadili a přistoupila k velkým přesýpacím hodinám, jež trůnili nedaleko katedry.

„Můžete začít," kývla na studenty profesorka, jakmile se všichni usadili a ztichli. Obrátila přesýpací hodiny a sedla si za katedru.

Severus otočil zadání své práce a přečetl si první otázku. Oddychl si. Byla snadná. Zběžně si pročetl i ostatní otázky a i ta špetka nervozity, kterou v sobě měl odpadla. Pohlédl na Averyho, který seděl o několik stolků nalevo dál. Kamarád zachytil jeho pohled a ukázal mu zdvižený palec. Severus se ušklíbl, sklopil oči k zadání a pustil se do psaní. Ruka mu po pergamenu létala a zanedlouho měl již zodpovězenou dobrou polovinu všech otázek. Zvedl zrak od práce a podíval se ke katedře na obrovské hodiny, měl ještě dost času. Všiml si, že profesorku McGonagallovou vystřídal profesor Kratiknot. Jeho pohled se střetl s tím profesorovým a raději se opět vrátil ke svému zadání, skutečně nepotřeboval být obviněn z opisování...

*****

„Ten šmejd mi totálně zacláněl, musel jsem se naklonit, abych se vůbec mohl podívat, kolik mi zbývá času," odplivnul si Avery a opřel se o kmen stromu. Po dvou hodinách unavujícího sepisování odpovědí měli studenti konečně na chvíli volno a Severus, Avery a Mulciber se jej rozhodli strávit v příjemném chládku pod mohutným javorem.

„Co bys od nich čekal," ušklíbl se Mulciber. „Všichni jsou stejní."

Severus mlčel a zpoza své knihy jen naslouchal svým přátelům. Náhle uslyšel cizí hlas a překvapeně pohlédl na nového příchozího. Byl to Conall Flanagan, vyzáblý šlachovitý chlapec, který navštěvoval poslední ročník v Bradavicích. Jeho zrzavé vlasy a irský přízvuk mu přidávaly na zvláštnosti, avšak smát se mu za to nikdo neopovážil, pokud nechtěl v nejbližších dnech skončit na ošetřovně. Mnohdy bylo až nepochopitelné, jakou měl tento zmijozelský mladík sílu.

„Malfoy čeká u Zapovězeného lesa," sykl Flanagan a bez dalších slov prošel okolo chlapců.

Averymu se na tváři rýsoval zlověstný úšklebek, kývl na Mulcibera a Severuse.

„Jdeme?"

„Já nepůjdu," zavrtěl hlavou Severus a na potvrzení svých slov otočil na další stránku knihy. Setkání s Malfoyem v něm pokaždé vyvolalo nepříjemné pocity. Lucius na chlapce až příliš naléhal, aby se připojili k Pánu zla a stali se špehy v Bradavicích. Tušil, že Malfoye nejde odmítat donekonečna, nicméně on neměl v plánu se stát po škole Smrtijedem. Avery, Regulus a Mulciber o smrtijedství a Voldemortovi básnili téměř od chvíle, kdy se poznali, ale Severus měl jiné cíle a hlavně nebyl zcela přesvědčen, že by si přál sloužit někomu, kdo tak opovrhuje všemi mudly. Přestože postrádal jistou náklonnost k mnoha mudlům, hlavně k těm, pohybujících se v Tkalcovské ulici, byl si jistý, že neexistuje milejší čarodějka než Lily - a ta přece byla z mudlovské rodiny. Severus zvedl oči od knihy. Stejně jen hleděl na to samé místo, chuť číst ho dávno přešla. Všiml si, že Avery a Mulciber už odešli. To jsem si toho ani nevšiml? udivil se sám sobě.

„Tak co, Srabusi?" ozvalo se mu za zády.

Severus se bleskurychle otočil, za ním stál James Potter s hůlkou v ruce a opodál jeho tři přátelé. Chlapec rychle zajel rukou pod hábit, to už však Potter vykřikl: „Expelliarmus!"
Severusova hůlka vylétla zpod hábitu, dostatečně daleko na to, aby na ní nedosáhl. Sirius se zlomyslně zachechtal. Severuse náhle napadlo, že pokud bude rychlý, mohl by využít nepozornosti Poberů a opět si hůlku přivlastnit. Skočil směrem k hůlce, už to vypadalo, že jí za chvíli bude vítězoslavně třímat, avšak v tu chvíli se zjevně Sirius probral z hýkavého smíchu.

„Impedimenta!" zaburácel Black. Kouzlo Severuse v polovině skoku srazilo na zem. Všiml si, že je obklopila skupinka studentů. Někteří se tvářili pobaveně, jiní poněkud rozpačitě. On ležel na zemi a těžce oddechoval. Nečekal, že Blacka napadne použít toto kouzlo a v duchu se za to proklínal. V tuto potupnou chvíli by mu bylo možná milejší i to setkání s Malfoyem. Tam by na něj rozhodně kouzla nikdo nemetl.

„Tak co, jak sis vedl u zkoušky, Srabusi?" přistoupil k němu James. Nebelvírský chytač se na něj vlídně usmíval a Severus měl náhle nesmírnou chuť mu dát jednu přes hubu. Bohužel kouzlo stále ještě působilo a on se nemohl ani pohnout.

„Pozoroval jsem ho, doslova jezdil tím svým nosem po pergamenu," ušklíbl se Black. „Díky těm mastným flekům nepřečtou ani slovo."

Několik studentů včetně Petera se zasmálo. Severus se pokusil stát, avšak kouzlo pořád nepominulo.

„Jen počkejte!" sykl a věnoval Jamesovi pohled plný nenávisti.

„Na co máme čekat, Snape?" odvětil Sirius. „Copak nám provedeš, utřeš si o nás nos?"

„Ty jeden zkur - "

„Vypláchni si hubu," skočil Severusovi do řeči Potter. „Pulírexo!"

Chlapci začal v tu ránu z úst vycházet proud růžových bublin. Severus toužebně hleděl na svou hůlku. Bylo mu opravdu špatně, dokonce si přestal všímat posměchu a vzrušeného šepotu. Pěna z bublin mu zakryla ústa, začal se dusit a dávit... Skelné oči, podrážděné mýdlovou vodou už jen pozorovaly své šikanátory. Modlil se k Merlinovi, aby tato muka co nejrychleji skončila.

„Dejte mu pokoj!" ozval se náhle dívčí hlas. A Severus před sebou uviděl rozmlženou postavu. Byla to Lily.

*****
Ano, tady to končí. Nezabíjejte mě, prosím. 😄 Pokračování bude jako vždy pozítří. ^•.•^