Počet slov: 1046
Rok: 1976

James a Sirius se ohlédli. Překvapil je tón Lily a hlavně postoj, který jasně říkal, jak moc se jí nelíbí jejich počin. Potter měl Kateinu kamarádku rád a před několika roky by jí bez okolků vyznal lásku. Věděl, jak moc poznamenala jeho přítomnost Lilyino a Kateino přátelství, přesto všechno měl rudovlásku v oblibě a její zelené oválné oči byly mnohdy hlavním tématem debaty v chlapecké ložnici. Jediné, co přišlo Jamesovi na této dívce otravné byla její náklonnost ke Snapeovi. Přesto si s ní rád povídal, když společně s Kate, Borisem a Lucy popíjeli máslový ležák U Tří košťat.

„Co je, Lily?"

„Dejte mu pokoj," pronesla nesmlouvavě dívka a pohlédla na Severuse, který stále ležel na zemi. „Co vám udělal?" zeptala se.

„No," protáhl James. "kromě toho, že existuje?"

Několik okolo postávajících studentů se rozesmálo, mezi nimi také Pettigrew a Black. Lupin stál opodál a zaujatě četl svou knihu. Bylo na něm vidět, že se mu příliš nelíbí situace, do které se jeho přátelé dostali.

„Myslíš si, kdovíjak nejsi vtipný," pověděla Lily chladně. „Ale jsi jen obyčejný nafoukaný ubožák, Pottere. Nech Severuse na pokoji."

„Nechám, když mi přestaneš říkat Pottere. Jsme přece přátelé."

„Vážně?" reagovala Lily posměšně. „A odkdy?"

„Vždyť Kate - " začal James. Zdál se už méně sebevědomý, než na začátku konverzace. Ani si nevšiml, že účinky kouzla, které poslal Black na Snapea odeznívaly. Severus využil chvilky nepozornosti a začal se tiše plazit k hůlce.

„To, že chodíš s Kate z nás ještě nedělá přátele," skočila Jamesovi do řeči Lily.

„A sakra!" ozval se náhle Sirius, který zpozoroval, že Snape už v ruce vítězoslavně třímá svou hůlku.

Severus mířil hůlkou přímo na Jamese a z hůlky mu vyšlehl záblesk jasného světla. Nebelvírský chytač měl náhle tvář plnou krve. Rychle se však otočil a v další vteřině Severus visel ve vzduchu hlavou dolů.

Mnozí Jamesův počin odměnili potleskem a smíchem. Lily se však tvářila znechuceně a rozzlobeně.

„Okamžitě přestaň! Pusť ho dolů!" vyjekla dívka rozzuřeně.

„Jak je libo," řekl jen James a prudce trhl hůlkou směrem k zemi.

Severus spadl na zem a zamotal se do hábitu. Během chvilky se z něj však vyprostil a vyskočil se zdviženou hůlkou namířenou na Jamese. Sirius však vykřikl „Petrificus totalus!" a Severus znovu padl k zemi.

V tu chvíli chlapec zpozoroval, že se jeho přátelé již vrací od Malfoye, obtěžkáni jednou tlustou knihou a podezřele vypadajícím šedým pytlem. Byli asi dvacet kroků od nich a zřejmě netušili, co se děje.

„Tak už mu dejte pokoj!" zaburácela Lily.

„No tak, Lily, vždyť to je zábava," namítl James naoko provinile.

„Koukej ho odklít!"

James si povzdechl a zamumlal, ač velice nerad protikletbu. Náhle se však Avery se prodral skupinkou studentů a opovržlivě pohlédl na Jamese.

„Ach tak, tohle je ta nebelvírská odvaha, dva na jednoho?" ušklíbl se.

„Padej odsud," kývl James na Severuse, jakmile se zvedl a ignoroval Averyho narážku. „Máš Snape ohromné štěstí, že tu byla Evansová - "

„Nepotřebuju, aby mi pomáhala mudlovská šmejdka!" vyhrkl Severus dříve, než si vůbec uvědomil, co řekl. Lily otevřela pusu a pak ji zase zavřela.

„Tak fajn," řekla nakonec podivným hlasem. „Příště se do toho nebudu plést."

„Omluv se Evansové!" zaburácel James a výhružně na Severuse namířil hůlku.

„Jdi do prdele, Pottere," sykl Avery potichu a pohlédl na Severuse. „Půjdeme?"

Severus stál však na místě jako přikovaný. Pokud si myslel, že tento den nemůže být horší, mýlil se. Proč sakra reagoval tak přehnaně?

„Nechci, abys ho zrovna ty přiměl k omluvě!" usadila Jamese Lily. „Jsi stejný mizera jako on!"

„Cože?" skoro vykřikl James. „Já bych o tobě nikdy neřekl, že jsi... víš co."

„Možná ne, ale to z tebe nedělá o moc lepšího člověka! Pořád si cucháš ty svoje vlasy, myslíš si, bůhvíjak ti to nesluší předvádíš se, myslíš si, že si král světa! Chodíš si po chodbách, jako by ti to tu patřilo a uřkneš každého jen proto, že se ti nelíbí. Je mi z tebe nanic, Pottere!"

Severus nervózně pohlédl na rudovlásku. Takhle v ráži ji ještě neviděl.

„Půjdeme?" ozval se znovu Avery. Severus přikývnul. „Pojď!" sykl Avery na Mulcibera, který opodál zaujatě pozoroval hádku Lily a Jamese. Mulciber se bez protestů připojil ke svým přátelům. Do hradu došli mlčky.

*****

„Pane jo, Severusi, to bych do tebe nikdy neřekl!" ozval se Mulciber, jakmile došli do zmijozelské společenské místnosti.

Chlapec na svého kamaráda bezvýrazně pohlédl a dál pozoroval plameny v krbu.

„Nazvat Evansku šmejdkou! Konečně jsi pochopil, co je zač!" pokračoval Mulciber, v jehož hlase se mísil obdiv a překvapení.

„Drž hubu!" zaburácel Severus. Několik studentů z nižších ročníků na něj vylekaně pohlédlo. Bylo mu to jedno, teď už nezáleželo na ničem.

„Tak pardon," zvedl Mulciber omluvně ruce.

„Musím být sám," pověděl Severus už mírnějším hlasem a odešel do chlapecké kolejní ložnice.

Avery a Mulciber si vyměnili zmatené pohledy.

„Nepodíváme se na tu knihu?" sykl Avery, jakmile se Severus ztratil z dohledu.

„Na jakou knihu?" nechápal Mulciber.

„No na tu knihu!" hodil Avery významný pohled na šedý pytel.

„Aha!" pochopil konečně Mulciber. „Myslíš tu, co nám dal Malf - "

„Tiše!" zamračil se Avery. „A radši mi jí podej."

*****

Severus mezitím ležel na posteli, ani se neobtěžoval sundat si boty. Poslouchal veselý křik studentů, který se nesl z bradavických pozemků. Uslyšel nezaměnitelný smích Jamese Pottera. Zaťal ruce v pěst. Smutek vystřídala nenávist, ovšem jen na chvíli. Znovu si vzpomněl na ta neodpustitelná slova. Mudlovská šmejdka. Povzdechl si. Byl zvyklý tento výraz používat, pokud s přáteli hovořil o svém otci. Občas mu to uklouzlo i jindy, ale vždy si dával pozor, aby nezašel příliš daleko. Už si odvykl napomínat Averyho, Reguluse nebo Mulcibera, pokud někoho nazvali šmejdem. Byla to záležitost prvních ročníků. Od té doby se dost změnil. Zvedl se a posadil se na postel. Ano, sice byl k tomuto výrazu více než tolerantní, ale Lily bránil vždy. Svým přátelům nikdy nedovolil, aby rudovlásku titulovali nelichotivými jmény. Ale teď - on sám, nazval ji - mudlovskou šmejdkou. Odpustí mu to někdy?

Dveře pokoje se rozrazily a dovnitř vtrhl Avery.

„Je večeře," oznámil Avery prostě.

Severus cosi nevrle zabručel.

„Takže nepůjdeš?" ujistil se Avery.

„Ne." odvětil Severus a sám se podivil svému tónu hlasu. Zněl až nečekaně klidně vzhledem k tomu, jak se cítil.

„Tak fajn. Zatím." Avery za sebou zbouchl dveře a Severus se zamračil. Tím, že se bude litovat nic nezmění. Musí něco udělat. Začne tím, že se omluví Lily.