Počet slov: 1041
Rok: 1976

Kate, James, Lucy, Boris a Lily spolu seděli u Tří košťat a popíjeli máslový ležák. Kate, James a Lily spolu diskutovali o nadcházejících NKÚ a Boris a Lucy měli oči jen pro sebe, okolí zřejmě vůbec nevnímali.

„Vsadím se, že test z Bylinkářství neudělám lépe než na Mizerné.", postěžovala si Kate a upila ze sklenky máslový ležák.

„Ale uděláš.", oponovala automaticky Lily a pohledem těkala napravo od jejich stolu.

„Co tam vidíš?", zajímal se se zájmem James.

„No... nic.", vyhrkla dívka a rychle odtrhla oči od vzdáleného stolu. James se okamžitě otočil tím směrem a pár stolů od toho jejich spatřil známou zmijozelskou skupinku; Snapea, Averyho, Mulcibera, Siriusova bratra Reguluse Blacka a světlovlasého mladíka s povýšeným pohledem, v kterém poznal Luciuse Malfoye.

„Ach tak.", pověděl James a nemohl se ubránit ironickému úšklebku. „Malfoy zřejmě vykládá zmijozelákům, jak být správným Smrtijedem."

Lily se nadechla, aby užuž Jamesovi něco odsekla, ale vtom znovu pohledem zabloudila ke stolu, kde seděl Severus; vypadalo to, jako kdyby jemu a ostatním zmijozelským Lucius Malfoy chtěl cosi ukázat. Naklonil se k nim a Lily se zdálo, že si vyhrnuje rukáv. Po chvíli si ho Malfoy opět stáhl a rozhlédl se po hostinci. Jeho chladné oči se setkaly s těmi Lilyinými a Lily rychle odvrátila zrak. Pohlédla na Jamese a Kate, kteří ovšem zmijozelským už dávno nevěnovali pozornost a povídali si spolu.

„Stalo se něco?", pohlédla Kate na Lily.

„Nic.", odvětila dívka a své zamyšlení zamaskovala tím, že se napila máslového ležáku. Rozhodla se, že si podivné chování Luciuse Malfoye nechá prozatím pro sebe.

❌❌❌

„Nazdar, kluci.", protáhla Aramnita Blacková a přisedla si k chlapcům. Bylo právě po večeři a studenti se před chvílí odebrali do svých společenských místností. „Copak děláte?"

„Učíme se.", ušklíbnul se Severus, aniž by zvednul pohled od rozečtené učebnice.

„Na NKÚ.", dodal Mulciber, jako kdyby to nebylo jasné.

„Není to zase tak těžké.", ujistila chlapce Aramnita. Sama NKÚ skládala před rokem a dosáhla výborných výsledků.

„Tobě se to mluví, když už to máš za sebou.", ušklíbl se Mulciber a ukončil větu na pergamenu s takovou vervou, že se mu na papíře udělala veliká kaňka. Zaklel, Severus líně sáhnul po hůlce, cosi zamumlal a kaňka z pergamenu v mžiku zmizela.

„Zvláště ty, Severusi.", pokračovala Armanita a ignorovala Mulciberova slova. „Ty bys zvládl NKÚ už loni."

„To je možné.", odtušil Severus. „Chci být jen dostatečně připravený."

Aramnita Severuse odbyla mávnutím ruky.

„Sám víš, že to nepotřebuješ. Jinak kluci? Zítra se bude konat famfrpálový zápas Nebelvír proti Zmijozelu! Těšíte se?"

„A jak!", potvrdil Avery.

„Já tam asi nepůjdu.", vymluvil se Severus.

„Pročpak?", nadzvedl tázavě obočí Avery. „Myslel jsem, že se na to těšíš. Na to, jak to těm krvezrádcům nandáme."

„Mám něco na práci.", odvětil chlapec a snažil se znít sklesle. Ve skutečnosti se ovšem na to, až bude mít prázdnou společenskou místnost jen sám pro sebe velice těšil.

❌❌❌

„Jamesi! Do toho!", zaječela Kate okamžitě, co se nebelvírský chytač dostal do vzduchu. Vysloužila si za to žárlivé nenávistné pohledy okolních děvčat a obzvláště nepříjemný pohled od Lucy, která si mrzutě mnula zalehlé ucho.

Lily se vesele rozhlédla okolo sebe a vstřebávala atmosféru začínající hry. Měla famfrpál docela ráda. Tedy, ráda se na něj dívala, sama ho hrát nesvedla, ale to ji ani tak moc netrápilo. Rudovláska sebou náhle cukla; uviděla nedaleko Jamese mihnout Zlatonku. Uslyšela zběsilý křik všech nebelvírských fanoušků a také těch zmijozelských, které se snažili upozornit svého chytače na malý zlatý okřídlený míček.

„Sakra!", uslyšela zlostně zařvat Averyho, jakmile James v ruce třímal Zlatonku. Jeho nářky a křik zmijozelských přerušil hlasitý jasot nebelvírských, havraspárských a mrzimorských fanoušků. Lily se ohlédla na tribunu, kde seděl Avery a očima bloudila po okolních studentech. Kde byl jen Severus?

❌❌❌

Konečně. Naprosto dokonalá přezdívka, která ho navždy oddělí od jeho mizerného otce. Chlapec otevřel sešit a zkusil ji poprvé napsat. Ano, působila vznešeně a rozhodně byla více než originální. Náhle se otevřel vchod od společenské místnosti a dovnitř se hrnuli ne příliš potěšení zmijozelští studenti.

„Docela ti závidím, Severusi, že jsi tu hrůzu neviděl," přivítal se s kamarádem Regulus. „Zmijozel to projel na plné čáře."

„Vážně?" nadzvedl obočí Severus a posunul se, aby se Regulus mohl posadit vedle něj.

„Prohráli jsme, protože hned na začátku zápasu Potter chytil Zlatonku."

„Hrozné," ucedil Severus a rychle zavřel sešit, který nechal otevřený na klíně.

„Co tam máš?" zajímal se hned Regulus.

„Nic zajímavého," ujistil chlapec spěšně mladého Blacka. „Půjdeme na večeři?"

❌❌❌

Cestou do Velké síně se před zmijozelskými vyrojila skupinka nebelvírských studentů v čele s Jamesem Potterem, který zřejmě předváděl jak chytil Zlatonku.

„Pěkně jsi jim to nandal," poplácal kamaráda po ramenou Sirius. Avery se Severusem se na sebe ušklíbli a Regulus se neubránil posměšnému odfrknutí.

„Máš nějaký problém, Blacku?" obrátil se na chlapce James.

„A představ si že mám," protáhl Regulus a přistoupil k Jamesovi, přičemž mimoděk stoupl Peterovi na nohu; reagoval přesně tak, jak mladý Black očekával: cosi zakňoural a stáhl se.

„Tak jaký máš problém, Blacku?" opakoval James.

Regulus užuž otevíral pusu, aby Jamesovi cosi odseknul, avšak náhle to chumlem studentů, kteří potyčku sledovali, zašumělo. K chlapcům se přihnal profesor Křiklan.

„Na tak, jděte se najíst, rozejděte se a neblokujte tu vchod," podotkl mírně znepokojeně a sám se vydal do Velké síně.

James a Regulus se naposledy přeměřili nenávistným pohledem, Regulus kývl na Severuse, Averyho a Mulcibera, zrychlili krok a pokračovali směrem k Síni. Severus mimoděk pohlédl na skupinku nebelvírských, která šla za Jamesem. Jeho oči se na vteřinu střetly s velkýma zelenýma očima. Na chvíli to vypadalo, že chce Lily něco říct, avšak nevydala ani hlásku a tak chlapec pokračoval za svými přáteli.

❌❌❌

„Ty ještě nejdeš spát?" podivil se Mulciber, protože jeho kamarád už pěknou dobu seděl na své posteli a cosi si čmáral na kus pergamenu.

„Ne," odvětil stroze Severus, aniž by zvedl oči od své práce. Larson Mulciber znal tyto Severusovy nálady více než dobře. Někdy byl poměrně komunikativní a vtipný, jindy zase strohý a odmítavý. K nelibosti Mulcibera převažovala poslední dobou ta druhá varianta.

Severus Snape pohlédl na svůj výtvor. Konečně mu připadalo, že něco v jeho životě funguje jak má. Z nočního stolku zvedl knihu, otevřel ji a opatrně do ní vložil pergamen, jako by se snad obával, že by se, pokud by byl volně položený, mohl zničit. Ještě naposledy pohlédl na pergamen, na kterém bylo krasopisně napsáno Princ dvojí krve a zaklapl knihu.