Počet slov: 1035
Rok: 1975

Byl právě večer a Severus seděl ve společenské místnosti dočista sám. Pročítal si svou knihu, kterou nedávno pořídil u Borgina a Burkese. Ohromila ho jako žádná jiná a podle Averyho měl v očích vždy, kdy si jí prohlížel až fanatický výraz.
Co bylo na knize překvapivé bylo i to, že kromě kleteb a hrůzných lektvarů zde byly poznamenané jakési názory významných černokněžníků na motáky, mudly a čaroděje a kouzelníky z mudlovských rodin. Většinou byly velmi nenávistné.

Mudlové jsou v podstatě stvoření podobná zvířatům, ne-li ještě primitivnější. Psal jeden z černokněžníků.
Popírají přítomnost kouzel v životě a nepřipouští existenci kouzelníků a čarodějek. Aby toho nebylo málo, bylo pro ně dřív zcela normální kouzelníky a čarodějky upalovat. Přestože málokdy chytili osobu skutečně magii znalou (které upálení nijak nezranilo) a upalovali mudly, i tento jeden příklad z historie ukazuje, jací jsou mudlové hloupí. Dříve - snad ze závisti - zabíjeli ty moudřejší a vyspělejší, v této době z vlastní hlouposti jakoukoli magii popírají. Ano, jsou to zvířata. A mělo by se snad něco tak vznešeného jako my, kouzelníci a čarodějky pářit se zvířaty? Přesně tak - je to nepřípustné.

Severus zaklapl knihu. V uších mu zněl úryvek z knihy, který právě dočetl a srdce mu hlasitě bušilo. Cítil jakési podivné souznění s úryvkem, že by to bylo kvůli otci? No tak, řekl si Severus v duchu a protočil panenky. Vždyť je i mnoho dobrých mudlů, pomyslel si a vzpomněl si na pana a paní Evansovy. Poté se ale rozpomněl opět na svého otce, na Petunii a na všechny děti, s kterými chodil do mudlovské školy a které se mu vždy tak smály. Jednou si na ně doma stěžoval a otec, místo toho, aby ho podpořil ho seřval a nařknul ze zbabělosti. Prý proto, že se jim nepostavil. Severus nevědomky zatnul ruce v pěst. Jeho otec by nejraději vše řešil násilím. Ani se nedivil, že ho vyhodili z práce.
Severus rázně vstal, došel k malé knihovničce a zespod jedné knihy vytáhl čistý pergamen. Ze stolu sebral brko a zadumaně se znovu posadil. Měl chuť se co nejvíce odlišit od svého otce. Měl chuť ho po těch všech letech vymazat ze svého života. Jméno Snape se mu příčilo. Mnohem raději by se jmenoval Prince - po matce. Severus namočil brko do inkoustu a -

„Severusi, co tady ještě děláš?" ozval se mu za zády povýšený hlas Vincenta Averyho.

Otočil se. Avery si svého kamaráda přeměřil zvídavým pohledem a Regulus, který přišel s Averym se na Severuse chladně usmál; zřejmě měl dobrou náladu.

„Kde jste se tu vzali?" odpověděl Severus otázkou.

„No..." protáhl Regulus. „Setkali jsme se s Luciusem a - "

„Neřvi tolik." sykl naštvaně Avery. „Nemusí to vědět každý." dodal a přeměřil si nedůvěřivě prázdnou zmijozelskou společenskou místnost, jako by každou chvíli mohl zpod zeleného koberce vyskočit nějaký student.

Regulus Averyho probodl znuděným pohledem a spustil už o něco potišeji,

„Lucius na nás čekal na kraji bradavických pozemků. Řekl nám něco málo, co je nového mezi Smrtijedy a já se mu nabídl, že mu budu z Bradavic nosit informace."

„Jaké informace?" ušklíbl se Severus. „O tom, co jsi měl k snídani?"

Avery se uchechtl a Regulus se zatvářil velice uraženě.

„Možná budu časem k něčemu užitečný."

„Když myslíš." pokrčil rameny neurčitě Severus a Avery se ušklíbl. Nebral svého kamaráda příliš vážně a to Reguluse vytáčelo k nepříčetnosti. Severus si to uvědomoval a o to raději Blacka popichoval. To přeci přátelé občas dělají, ne?

❌❌❌

„ - a Boris mi slíbil, že navštívíme i Eiffelovku." zasnila se Lucy a obrátila se v posteli na druhý bok, směrem k velkému oknu. Venku byla černočerná tma a fučel silný vítr.

„Ano, Paříž je moc hezká." přitakala vesele Lily a vzpomněla si na prázdniny, které s rodiči a sestrou strávila ve Francii.

„Přeju ti to." usmála se upřímně Kate a obě dívky na ní překvapeně pohlédly. Kate nedávala často najevo své emoce, ovšem ty momenty, kdy se ke všem chovala mile a s ochotou měly její kamarádky velice rády.

„Díky." zazubila se Lucy. „A co vlastně ty a James? Klape vám to?"

„Víceméně ano." pokrčila rameny Kate a náhle se zatvářila trochu posmutněle.

„Stalo se něco?" otázala se Lily starostlivě. Přestože Jamese opravdu nemusela, přeci jen to byl kluk Kate a ona své kamarádce přála, aby byla šťastná, ať už by to mělo být s kýmkoliv.

„No..." protáhla Kate. „Poslední dobou myslí jen na famfrpál a - "

„ - ono to snad bylo někdy jinak?" skočila dívce do řeči Lucy. Lily měla problém zadržet smích a Kate po obou dívkách šlehla naštvaným pohledem.

„Ano, bylo to jinak." ujistila kamarádky Kate. „James měl famfrpál rád vždy, ale tento rok se mu věnuje ještě víc, než u něj bylo zvykem. Občas mám pocit, že - " Kate se zlomil hlas.

„Copak?" pohlédla na svou kamarádku Lily.

„Občas mám pocit, že mě už nemiluje." špitla Kate. „A že je pro něj famfrpál důležitější, než náš vztah."

„Kate..." povzdechla si Lucy. „To není pravda, James tě má opravdu moc rád. Že ano, Lily?" obrátila se dívka k rudovlásce. Odpovědí jí však bylo jen pravidelné dýchání. Kate se zahihňala.

„Divné, že Lily pořád někoho nemá." špitla Lucy a zavadila pohledem směrem ke spící kamarádce.

„A přitom je tak hezká." kývla hlavou upřímně Kate. „Ale znáš ji, kdykoliv jí někdo někam pozve, vymluví se na nějakou hloupost."

„Je to zvláštní." zívla Lucy a otočila se na druhý bok. „Dobrou noc, Kate." uzavřela debatu Lucy.

„Dobrou." šeptla Kate a převalila se na záda. Pozorovala chvíli zamyšleně strop, na kterém se mihaly různé světelné obrazce. Po chvíli zavřela oči a tlumeně si povzdechla. Její starost o vztah s Jamesem nebyl způsoben jen jeho zájmem a famfrpál. Kate občas viděla Jamese, jak pokukuje po Lily a bylo jí jasné, že ona, Kate Adlerová, je až ta druhá možnost. Vždy usměvavá a optimistická dívka vytáhla zpod polštáře kapesník a utřela si drobné slzy, které jí stékaly po tváři. Měla svou kamarádku Lily ráda a přestože věděla, že Lily byla Jamesovou první láskou - a možná má o ní zájem stále - nikdy nedala najevo žárlivost nebo zlost. Stálo jí to hodně námahy. A přeci jen byla Severusovi za něco vděčná. Občas jí to nevědomky dost ulehčoval - byl totiž jedním z důvodů, proč Lily Jamese příliš nemusela. Možná bych mohla Snapeovi poděkovat, pomyslela si Kate s úšklebkem a vzápětí usnula.

*****

Páteční kapitola, víceméně dost kecací, kromě toho začíná Sev uvažovat o tom, jak se odlišit od svého otce. ;) Už jsme se dopracovali k těm novějším kapitolám, konkrétně tuhle jsem psala asi týden zpět. Jinak se musím pochválit, dnes jsem z příběhem dost pokročila, napsala dalších 2200 slov (dvě kapitoly) a chystám se na třetí. 😄 Tolik slov za den je zatím můj rekord. ^^ Těším se u další kapitoly. 💗