Počet slov: 1105
Rok 1973/1974

U Tří košťat bylo skutečně plno. Lily, Severus a Kate si přisedli k Lucy, která na ně musela mávat, aby si jí mezi studenty, učiteli a místními všimli.

"Severusi! Lily! Také jste si došli na sklenku Máslového ležáku?", otočil se k nim od stolu profesor Křiklan radostně a aniž by čekal na odpověď, obrátil se zpět ke svým společníkům, profesorce McGonagallové a profesoru Kratiknotovi.

"Nazdar vespolek.", pozdravila Lucy příchozí. "Chystáte něco na léto?"

"Já ne.", posmutněla Lily.

"Já pojedu s rodiči a sestrou k moři.", pochlubila se Kate.

"Já jsem pozvaný na svatbu.", zabručel Severus.

"Vždyť to je super!", vyhrkla Lucy. "A kdopak se bere?"

"Nech to plavat.", řekl jen Severus, protože tušil, že Lucyino nadšení by dost kleslo, kdyby se dozvěděla, že se jedná o svatbu Luciuse Malfoye a Narcissy Blackové.

"Nicméně.", začala Lucy. "Chtěla bych vás všechny pozvat na prázdniny k nám na chatu. I tebe, Severusi."

Severus, který Lucy moc dobře neznal, se snažil tvářit lhostejně, ve skutečnosti byl však nadšený. Pobyt doma mu připadal čím dál horší a kdyby mohl prázdniny strávit v Bradavicích, pravděpodobně by tam byl po celý rok.

Severus, Lily, Lucy a Kate si objednali máslový ležák a pomalu ho usrkovali. Kate zatím vypravovala jakýsi vtipný zážitek z minulých prázdnin, nikdo jí ale skutečně nevěnoval pozornost. Lily si vychutnávala příjemnou atmosféru a občas jen povzbudivě kývla na Kate. Lucy si zamračeně četla nápojový lístek a Severus upíjel máslový ležák a po očku pozoroval Lily. Tvářila se tak uvolněně a přirozeně. Už to jsou tři roky od doby, co se znají.

❌❌❌

Od posezení U Tří košťat Severus cítil, že napětí mezi ním a Lily postupně vyprchalo. Netušil ale, že to nebude mít dlouhé trvání. Zrovna bylo únorové víkendové dopoledne a oni dva seděli s Lucy a Kate ve společenské místnosti společnou pro všechny koleje. Lucy jim veselým hlasem stručně vyjmenovávala věci, které by si měli vzít s sebou k ní na chatu. Když už si Severus zapisoval dvanáctou položku, přisednul si ke stolu Avery a posměšně se na dívky ušklíbnul.

"Co chceš, Blacku?", zeptala se odměřeně Lily. Kate zmlkla a vyčítavě se podívala na Reguluse, který jí svým příchodem přerušil řeč.

"Od tebe skutečně nic.", usmál se afektovaně Regulus. "Potřebuji si promluvit se Severusem.", pověděl a pohlédl na Severuse, který kývnul a zvednul se. Oba následně odešli na kraj místnosti, kde cosi probírali. Regulus se tvářil dost samolibě.

"Víš, Lily, já proti Severusovi skutečně nic nemám, ale...", Kate se rozpačitě podívala na Lily. "Jak bych to řekla... Můžeme mu věřit?"

"Jak to myslíš?", zeptala se Lily s nadzvednutým obočím. Sama o svém příteli měla občas pochyby, ale to před svými kamarádkami přiznat nechtěla.

"Baví se s dost arogantními lidmi... Třeba ten Regulus.", prohodila Kate.

"Je to můj kamarád.", bránila Severuse Lily. "Ještě si s ním promluvím."

"Super.", ozvala se Lucy . "Nerada bych měla na chatě přivržence Ty-víš-koho."

"Co si to dovoluješ?", obořila se na ní Lily. "Takový Severus není! A jestli si to myslíš, tak si se Severusem prázdniny u tebe oba dva ještě pořádně promyslíme.", Lily pohlédla zamračeně na obě dívky a zvedla se od stolu. V tu chvíli se její kamarád právě vracel.

"Přišel jsem o něco?", zeptal se jen a chtěl si sednout.

"Ne, Seve.", špitla Lily. "Nesedej si, my dva už půjdeme.", pověděla, otočila se na podpatku a rázným krokem vyšla z místnosti.

"Stalo se něco?", otázal se Severus, jakmile jí dohnal.

"Musíme si promluvit."

"Poslouchám.", usmál se Severus a doufal, že nejde o nic vážného.

Lily se nadechla a nervózně pohlédla na Severuse, jako by nevěděla kde začít.

"Víš, Seve... Když jsi se bavil s Regulusem, dost mě překvapilo, co si o tobě Kate a Lucy myslí. Možná k tomu mají i důvod. Kate se mě ptala, jestli ti můžeme věřit. Skutečně, všichni to ví, že se bavíš s dost zlými lidmi a řadí tě mezi ně. To není správné." Lily se otočila na Severuse. Stáli právě na hradním nádvoří.

"Copak ty s nimi souhlasíš? Nevěříš mi?", Severus bez emocí pohlédl na Lily. "A já jsem se domníval, že jsme přátelé. Nejlepší přátelé."

"Taky že jsme, Seve, ale nelíbí se mi někteří lidé, se kterými se stýkáš! Nemůžu si pomoct, ale nemám ráda Reguluse, Averyho ani Mulcibera. Avery a Mulciber! Co na nich prosím tě vidíš, Seve? Na takových hnusácích? Víš, co se onehdy pokusili provést Mary Macdonaldové?", pověděla Lily, došla ke kamennému sloupu, opřela se o něj a podívala se na Severuse.

"To přece nic nebylo.", bránil se Severus. "Byla to jenom legrace, nic víc - "

"Byla to černá magie, a jestli ti něco takového připadá legrační - "

"A co to všechno, co provádí Potter a ta jeho parta?", vyjel na Lily Severus a začervenal se.

"Co s tím má co dělat Potter?", zajímala se Lily.

"V noci utíkají tajně ven. A na tom Lupinovi je něco divného. Kam se pořád ztrácí?"

"Je nemocný.", odpověděla Lily. "Říká se, že je nemocný - "

"Každý měsíc za úplňku?", ušklíbnul se Severus.

"Já tu tvou teorii znám.", přikývla chladně Lily. "Nechápu ale, proč po nich jdeš jako posedlý. Proč se staráš o to, co dělají po nocích?"

"Jen se ti snažím ukázat, že nejsou tak báječní, jak si o nich zřejmě všichni myslí."

"Alespoň ale nepoužívají černou magii.", špitla Lily. "A myslím, že jsi doopravdy hrozný nevděčník. Slyšela jsem, co se tehdy v noci stalo. Jak tě James Potter vytáhnul z Chroptící chýše před tím, co tam bylo..."

"Zachránil?", vyprsknul vztekle Severus. "Zachránil? Myslíš, že si hrál na hrdinu? Zachraňoval krk sobě a těm svým kamarádíčkům! Nesmíš si - nedovolím ti - "

"Nedovolíš? Co ty mi máš co dovolovat?", ztišila hlas Lily.

"Tak jsem to nemyslel." podotknul Severus. "Jen nechci, aby tě vodik za nos - je to hlupák a - a stále se vytahuje a - "

"Že je James Potter nafoukaný pitomec vím sama.", zarazila Severuse Lily. "Nemusíš mi to říkat. Ale Mulciberův a Averyho humor je prostě zlý. Zlý, Seve. Vůbec nechápu, jak se s nimi můžeš přátelit."

"Oni nejsou ve skutečnosti tak špatní.", podotknul Severus. "Musela bys je lépe poznat - "

"Ale já je lépe poznat nechci.", přerušila ho Lily. "Už mi stačí, jak se ke mě chovají, když jdu kolem. Ty jejich pohledy a úšklebky mluví za vše."

"Tak to si nemáme co vyčítat, když jim nechceš dát ani šanci.", vyhrknul Severus.

"Tak dobrá.", připustila Lily. "O příštím víkendu s vámi strávím jeden den. Dám jim tu šanci, když o to tak stojíš."

Severus se usmál. Když se s Lily ale rozloučil a vydal se do společenské místnosti, úsměv mu pomalu ze rtů mizel. Odhodlaně však vešel podobiznou dovnitř.

"Hej, kluci!", zavolal Severus na Averyho a Mulcibera, kteří seděli na pohovce u krbu. "Měl bych na vás malou prosbu..."