Počet slov: 1144
Rok 1973

Severus o Potterovi a vlkodlakovi nikomu neřekl. Vsadil by ale krk na to, že James Potter a Sirius Black to někomu určitě pověděli. Jen Lily se Severus zmínil o tom, že podle něj je Remus Lupin vlkodlak. Lily si tehdy Severuse změřila pohledem, ale nic neřekla. Poslední dobu toho spolu moc nenamluvili.

Teď měl Severus ale jiné starosti. Avery s Mulciberem se rozhodli vyvést jakousi zlomyslnost Mary McDonaldové. Prý proto, že na ně žalovala profesorovi Křiklanovi a že kouzly pomáhali svému lektvaru k té správné barvě. Křiklan šel pak bohužel lektvary ještě jednou zkontrolovat a potvrdil, že jsou skutečně obarvené. Za trest strhnul Zmijozelu deset bodů a oba chlapci museli ručně "po mudlovsku" drhnout lavice v učebně. Bylo to celkem těžké, vzhledem k tomu, že mnoho z nich bylo ušpiněno přísadami a ještě tak nevábnými. Když musel Avery utíral lavici, která byla upatlaná hlemýždím slizem, připomnělo mu to jeho rané dětství, kdy si hrál v pískovišti a šáhl na jakousi hnědou zapáchající hmotu, která jistě nebyla písek.  Mulciber na tom nebyl ani trochu lépe. Připadalo mu ponižující, uklízet jako mudla. Oba dva se tedy rozhodli práskačku Mary, jak jí oba přezdívali, nějak pořádně překvapit a oplatit jí to.

"Zaplatí za to.", ušklíbnul se znechuceně Avery, když musel z lavice sloupávat pavoučí nohu. Mulciber, který právě utíral stonožčí pot jen kývnul.

Když došli do společenské místnosti, pověděli o svém plánu Severusovi a Regulusovi. Severus se jen ušklíbnul a dál se věnoval své knize, Reguluse ale jejich plán skutečně zaujal a zamyšleně jej s nimi probíral.

Zítra po vyučování se studenti vydali ven. První prosincový den byl slunečný a připomínal spíš ještě podzim, než zimu. Avery, Mulciber, Regulus a Severus se posadili na lavičku u keře. Mary stála nedaleko nich a něco s divokou gestikulací vysvětlovala své kamarádce Jasmin.

"Máš ho?", sykl na Severuse Avery.

Severus kývnul a zpod hábitu vyndal sklenici s malým pavoučkem. Vysypal ho ze sklenice a nenápadně položil na zem.

"Imperio!", namířil Avery na pavouka hůlkou.

Pavouk se začal hýbat podle podle pohybů Averyho hůlky. Cukaly mu nožky, ale na nic se nezmohl. Pomalu se přibližoval k Mary, která ho zatím nezaregistrovala.

"Sedevento!", sykl Mulciber a pavouk se začal zvětšovat.

Za okamžik byl už veliký jako ruka, později jako hlava. Avery poslal pavouka pohybem hůlky nahoru, teď byl za Maryinými zády, za vteřinu se už vznášel u její hlavy.

"Sedevento daste!", pověděl jen Regulus a velký pavouk se ještě trochu zvědšil, náhle se začal točit a vtom praskl a vyletělo z něho stovky malých pavoučků, kteří začali lézt po Mary. Lezli jí do vlasů, pod oblečení i do bot. Nejprve si toho nevšimla, ale když na ní začala Jasmin ukazovat a šokovaně couvala dál od své kamarádky, podívala se Mary na svůj hábit a zděšeně vykřikla. Začala ze sebe pavouky seklepávat a vždy vyděšeně vyjekla, když jí některý zůstal na ruce.

Avery a Mulciber se začali smíchy prohýbat, Regulusovi tekly slzy smíchu a Severus se pobaveně uchichtnul a prázdnou sklenici nenápadně odkopl do křoví.

"Vy!", křikla Mary na Averyho a Mulcibera. "Vy ničemové!"

Dvojice na to reagovala dalším záchvatem smíchu. Mary skočila do malého rybníka, aby ze sebe setřásla i ty poslední pavouky.

Ve zmijozelské společenské místnosti se o tom ještě dlouho mluvilo. Všem to připadalo ohromně vtipné. Samozřejmě se o tom brzy dozvěděla celá škola. Mluvilo se hlavně o tom, že to způsobili Avery a Mulciber. Reguluse štvalo, že nikdo nezmínil jeho. Severus byl naopak rád, že nikdo neví, že s tím také napomáhal.

❌❌❌

Jelikož od třetího ročníku směli studenti navštěvovat kouzelnickou vesnici Prasinky, mnoho z nich tuto možnost využívalo. Tento týden o víkendu byly opět v termínu návštěvy a nebyl nikdo, kdo by se tam netěšil. Severus vždy chodil s Averym a Mulciberem, ale protože ti dostali trest kvůli žertíku s pavouky, dnes se chtěl vydat do Prasinek pouze s Regulusem. Regulus bohužel v pátek onemocněl a i přes jeho protesty ho Madam Pomfreyová odmítla pustit z ošetřovny. Severus tedy neměl s kým jít. Napadla ho Lily, ta ovšem měla své kamarádky a on je nechtěl obtěžovat.

Vydal se tedy sám a v duchu se snažil utěšit, že bude mít alespoň víc času na prozkoumání nového zboží v obchodech a máslový léžák se sice většinou pije lépe s přáteli, ale určitě bude dobrý i pokud si ho dá sám. Po cestě do nedaleké vesnice ("Nedaleké? Vždyť je to nejmíň padesát kilometrů!", přeháněl Goyle a otáčel se na všechny okolo sebe, jako by od nich požadoval souhlasné kývnutí hlavou; Severus protočil panenky.). Jakmile došli do Prasinek, všem se naskytl nádherný pohled na na zasněženou vesnici. Studenti se okamžitě rozutekli do teplých obchodů. Severus ještě chvíli jen tak postával na místě a pozoroval bílou krajinu. Za sebou náhle uslyšel dívčí hlas.

"Severusi? Neviděl jsi Lily?", zahalekala na chlapce Kate.

"Ty jsi s ní nešla?", zeptal se bez zájmu Severus.

"Ale ano, šla..! Chci říct, zapomněla jsem si šálu a tak jsem se vrátila do hradu a ona šla s Lucy napřed, řekly mi, že na mě počkají v Medovém ráji, ale nikde jsem je tam neviděla."

"Podíváme se spolu.", pověděl Severus po krátkém zaváhání.

"Dobře.", rozzářila se Kate a cestou začala vyprávět cosi o tom, kolik její mladší sestra Betty dostala dárků k narozeninám, přestože je má tak brzy před Vánoci.

"Vsadím se, že k Vánocům toho dostane také víc.", pokračovala Kate rozhořčeně a zjevně nezaznamenala znuděný výraz na obličeji Severuse. Když už byli téměř u Medového ráje, Kate vypočítávala, kolik dárků dostala k narozeninám ona a kolik její sestra. Severus zaúpěl. Kate si to vyložila naštěstí špatně a potěšeně se na Severuse usmála s tím, že je ráda, že jí někdo rozumí.

Medový ráj byl narvaný k prasknutí studenty, kteří se překřikovali a zvědavě pokukovali po spoustě sladkostí, které byly vystaveny v policích dlouhým až ke stropu. Severus a Kate prošli kolem Petera Pettigrewa, který právě platil prodavačce šumivé bzučivky, obešli zmijozelského mladíka Greye, který nenápadně z pytlíku chroustal drcené šváby, minuli smějícího se Siriuse, až došli k rohu obchodu, kde Severus zahlédnul nezaměnitelné rudé vlasy.

"Lily!", zavolal na svou kamarádku. "Kate tě hledala."

"Ahoj Severusi, ahoj Kate. Už jsem si myslela, že nepřijdeš.", obrátila se Lily na Kate. "Lucy už sedí U Tří košťat a drží nám místo."

Severus chvíli hleděl na vystavené čokoládové žabky a chystal se odejít.

"Severusi, půjdeš s námi?", zeptala se Lily, jako by vycítila jeho rozpaky.

"Jestli vám to nebude vadit.", prohodil s úsměvem.

"To víš, že ne.", poplácala ho po zádech dobrácky Kate. "Aspoň ti dopovím to o mé sestře.", dodala a Severusův úsměv byla náhle pryč.

"Kate, já... nechci tě nějak urazit, ale jsou i jiná témata a - "

"Zvláštní.", zamumlala jen Kate. "Tohle mi říkají všichni, jakmile jim navrhnu, že budu pokračovat v něčem, co jsem jim nedopověděla."

Severus se ušklíbnul a Lily se zakřenila.

"Ušlo mi snad něco?", zeptala se Kate, jakmile si všimla jejich výrazů.

"Ne.", zazubil se Severus. "Vůbec nic."