Počet slov: 1006
Rok 1977

Nadešel den odjezdu do Bradavic. Severus a Lily na spěšný vlak čekali spolu. Hned, jak však spatřili své přátele, nervózně na sebe pohlédli a rozdělili se. Přestože kamarádi obou z nich věděli, že se spolu usmířili, důvod a podrobnosti jim byly neznámé. Nikdo z nich netušil, že jsou spolu. A možná to tak prozatím bylo lepší, ačkoliv Lily i Severus tušili, že to nelze tajit věčně.

Jakmile Lily se svými kamarádkami vstoupila do kupé, cítila, jak na ni jde únava. Pohodlně se tedy usadila a poslouchala jejich veselé zážitky z prázdnin. Byla ráda, že se jí na nic nevyptávají a spokojí se s tím, když jen sem tam něco prohodí. Neměla ani ponětí, jak by Lucy reagovala na to, že je nyní se Severusem. U Kate to však věděla více než jistě a právě její pravděpodobný názor na situaci ji děsil. Buďto jí jako kamarádku zavrhne anebo se jí začne divit a dávat jí všemožné důvody, proč by její vztah se Severusem měl co nejdříve skončit. Netušila, co z toho jí děsilo víc a z toho důvodu byla ráda, že se jí nikdo na nic nevyptává.

Severus takové štěstí neměl. Jeho přátelé shledávali rozhovor nezbytným a zdálo se, že se mu nevyhne. Téma bylo jasné. Co by za to před několika lety dal, být tam, kde je teď? Nyní ale jen s obtížemi vyslovoval věty, které ostatní očekávali, že poví. Jen nerad se účastnil debaty o jiném světě - bez mudlů. Zdálo se mu, jako by každým svým slovem zakopával svůj vztah s Lily hlouběji a hlouběji pod zem.

Po nějaké době už i jeho přátelé pochopili, že diskutovat s ním dnes nemá příliš velký smysl. Oddal se svým myšlenkám a když vzápětí pocítil, jakým směrem se ubírají, téměř zatoužil vrátit se zpět k rozhovoru. Na mysl mu totiž stále znovu a znovu přicházela vzpomínka na nebohou mudlovskou dívku, jejíž smrti byl svědkem a trochu jí k ní i napomohl. Pokud si na jejím místě představoval některou z jemu známých dívek, cítil, že by to bylo zhola nemožné, znovu ublížit.

Navíc pociťoval mučivý stud při vzpomínce na svůj sen s Lily a na to, jakou úlohu při něm hrál. I když si říkal, že ten sen není realitou, ta vzpomínka na něj, stejně jako jiné, obdobné zahanbující vzpomínky ho rozechvívala a styděl se za ni. Ano, jako leckterý člověk se dopustil špatností, kterých si byl vědom a pro které ho trápilo svědomí, ale vzpomínka na špatné činy ho zdaleka nesoužila tolik jako představa, že by se těchto obludností dopustil on a další Smrtijedi na Lily.

Ten sen byl tak reálný. A ty rány se zatím nezacelily. K těm vzpomínkám na něj se dnes řadila prohra a to, v jakém světle se nyní sám sobě jevil. Kdykoliv si na něj vzpomněl, vybavilo se mu v celé své kráse, co učinil, co udělal, zmocňovala se jej hrůza a nejraději by ty myšlenky zapudil. Už ale nechtěl dál dělat, že se nic neděje. Lily miloval, o tom nebylo pochyby. Přesto mu právě díky jeho činům přišlo nesprávné se s ní dále scházet jako pár. Sobě jejich vztahem ani v nejmenším neškodil, ale jí by zcela jistě zničilo, kdyby zjistila pravdu. Sám nenalézal slova, jimiž by mohl pro sebe zvážit vše, co se dělo v jeho duši. Jedno však věděl jistě; Lily ublížit nechce.

*****

Příjezd do Bradavic se pro mnohé studenty ničím nelišil od těch minulých. Pro Severuse a ostatní studenty z jeho ročníku se však tento příjezd jevil poněkud smutným a na všechny pomalu dopadala euforie, když si uvědomili, že tento rok tu jsou naposledy. Mnozí z toho byli nadšení, jiné však ale trápil strach z budoucnosti. On patřil k té druhé skupině. Ke strachu a nejistotě se na druhou stranu přidala i motivace, že se konečně bude moct odstěhovat od rodičů. A pokud bude mít štěstí, už nikdy nespatří svého otce.

S nejistým, avšak vyrovnaným pocitem, se spolu s ostatními studenty vydal do Velké síně. Tento rok se ještě mnohé změní...

*****

Brumbálův projev poslouchal jen na půl ucha. Znamení zla jej nepříjemně pálilo a jemu dělalo problém se soustředit na cokoliv jiného. Pohlédl na Reguluse, který seděl naproti němu. Mladý Black se na něj zazubil a kývl hlavou. Také to cítil. Avšak narozdíl od něj z toho měl radost. To byl ten zásadní rozdíl, který mezi nimi byl. Severus mu úšklebek oplatil, přestože ho neustálá přítomnost bolesti spíše zneklidňovala.

Lily seděla u nebelvírského kolejního stolu a přestože Brumbálovi věnovala plnou pozornost, nemohla si nevšimnout pohledu, který Severus věnoval Regulusovi. Znejistil jí. Dělo se snad něco?

*****

Polapen v síti své přítomnosti, kterou si nárokoval nejeden člověk, znovu nemohl spát. Rozhodl se víceméně risknout možné sledování paní Norrisovou i následné chycení Filchem a rozhodl se, že se projde po teď už tichých školních prostorech. Opustil pokoj, společenskou místnost a tiše se vydal dál. V jasném měsíčním světle, které dopadalo na zem, viděl bez problémů na cestu. Chodby byly jako vždy chladné, ovšem teď se síla chladu zdála vyšší, než dřív. Pomalým krokem došel až k chodbě, která se mu hned zdála povědomá. Zem z upraveného kamene, vysoký strop s lomenou klenbou a rozměrná gotická okna. Tahle chodba měla jenom jednu místnost na konci a to byla Brumbálova pracovna.

Chystal se odejít, když tu najednou se kamenný chrlič otevřel. Před Severusem stál sám Brumbál.

Byl zvyklý nikoho nežádat o pomoc, přesto na pár chvil zaváhal, zda by mu starý muž nepomohl vyřešit jeho problém.

„Severusi, co tu děláte v tuto noční hodinu?" zeptal se klidně Brumbál. Spokojeně na chlapce hleděl přes své půlměsíčkové brýle, jako by ho vůbec neznepokojilo, že je jeden ze studentů po půlnoci mimo pokoj.

Pohotově zvážil možné odpovědi. Nakonec usoudil, že bude nejlepší povědět pravdu.

„Potřeboval jsem se projít."

„Ach tak," zamrkal ředitel. „Tak vaše pocházky prosím příště omezte na zmijozelskou společenskou místnost."

„Jistě," zamumlal chlapec a měl se k odchodu.

„Severusi," pokračoval však Brumbál.

Otočil se.

„Pokud máte nějaký problém, nebojte se mi svěřit."

Překvapeně zíral na starce, jak s úsměvem odchází za roh. Byl to snad jasnovidec?

„Chyby dělá občas každý," slyšel ještě Brumbálův poklidný hlas.