Počet slov: 1081
Rok 1976

Slunce dopadalo na řadové domky tiché čtvrti. Sem tam byl slyšet jen jemný vánek nebo cvrlikání ptáků. Byl začátek prázdnin, před týdnem skončila škola, což znamenalo volno. Petunie Evansová si však poklidný den ani v nejmenším neužívala. Měla ohromnou zlost. Seděla ve svém pokoji a občas nenápadně pohlédla z okna. Na zahradní lavičce seděla Lily, vesele si povídala se svými přáteli a všichni usrkovali zázvorovou limonádu, kterou připravila paní Evansová. Na tom by nebylo nic špatného, nebýt skutečnosti, že přátelé její sestry byli stejně postižení jako ona. Stejně znetvoření, stejně úchylní. Petunie náhle vstala. Nedokázala tu jen tak nečinně sedět a přihlížet, jak se ostatní baví. Navíc měla chuť na zázvorovou limonádu a kromě toho - byla to přece i její zahrada, ne jen jejich! Nemají právo si jí takhle přivlastňovat! Ano, půjde ven, ale s nimi se za žádnou cenu bavit nebude.

Proklouzla dveřmi pokoje a mimoděk prolétla očima fotografie zarámované na stěnách chodby. Na většině z nich byla celá jejich rodina. Jedna fotka byla z táboráku, druhá ze svatby sestřenky paní Evansové a další byla dost stará. Petunii na ní bylo přibližně 10, Lily byla o trochu mladší. Držela se své sestry za ruku a radostně se usmívala. Petunie byla v úsměvech vždy skromnější. I teď, při pohledu na fotku se jen kysele ušklíbla. Už tehdy byla Lily jiná. Už tehdy se jí stávaly ti divné věci. Petunie se zamračila. Dost, opravdu dost jí nahnávala strach. Zároveň si však vědět, jak to její mladší sestra dělá. Teď už to však nebylo žádné tajemství, byla prostě pošahaná.

Petunie vešla otevřenými dveřmi na zahradu. Když jí její sestra uviděla, úsměv jí zamrzl na tváři, odvrátila se a dál si povídala se svými přáteli. Petunie se ušklíbla. Jeden z nich vypadal přinejmenším přinejmenším podezřele. Měl husté černé vlasy, opálenou pleť a přes obličej se mu táhla dlouhá jizva. Vypadal o trochu starší než ti ostatní a Petunii na něm něco zaujalo. Nebyla však schopna určit co. Šla si sednout k paní Evansové, která seděla opodál Lily a ostatních a háčkovala.

„Tak co, zlatíčko, jak si užíváš prázdniny?" prohodila.

„Jde to," odtušila Petunie a sklopila oči ke knize, kterou si přinesla s sebou. Rozhodně však neměla v plánu číst. Nenápadně dál pozorovala svou sestru a její přátele. Vedle toho chlapce s jizvou přes obličej seděla hnědooká brunetka s výraznými černými brýlemi. Mile se na chlapce usmívala a držela ho za ruku. Naproti brunetce seděla dívka s výraznými naušnicemi, krátkým mikádem a modrýma očima. Když zaregistrovala, že na ní Petunie civí, ušklíbla se a s ironickým nadšením jí zamávala. Petunie se ušklíbla, tahle holka jí byla opravdu nesympatická. Vedle ní seděl kluk s oříškově hnědýma očima. Čemusi se chechtal a občas si rukou prohrábl své husté tmavé vlasy. Na obličeji měl nevýrazné brýle, které však jeho obličej nedělaly o nic ošklivější. Na to, že patřil k nim byl celkem pohledný. V Petunii to náhle hrklo. Vložila do knihy záložku, zavřela ji a směle se vydala ke skupince kouzelníků.

„Kde máte Snapea?" ušklíbla se, jakmile k nim došla blíž. Všechny pohledy se k ní náhle obrátily.

První se na slovo zmohl chlapec s brýlemi. „Víš," začal naoko vážně. „Snape je bohužel už v onom světě."

„Předevčírem jsem ho viděla," namítla Petunie.

„Myslím to obrazně," mávl rukou chlapec. „Pro nás neexistuje. A už i tvá sestra pochopila, že je Snape hajzl."

„Už bylo na čase," prohodila Petunie a náhle si uvědomila, že ačkoliv se baví s kouzelníky, není rozhovor negativní.

„Nechceš jít k nám?" zeptal se se silným přízvukem druhý chlapec.

Petunie na moment zaváhala. „Ne," rozhodla se nakonec. „Půjdu si raději číst."

❌❌❌

„Co se stalo mezi tebou a Snapem?"

„Chci spát."

„Řekni mi to nebo neodejdu!"

„Petty... je pozdě, zítra ráno jedu za Kate a chci se vyspat."

„Jak odsud vlastně ti tví přátelé odjeli?"

„Normálně, autobusem."

„Večer. Sami. Nejsou ještě plnoletí, možná ten Chorvat - "

„Je to Bulhar!"

„To máš fuk. Každopádně bych je měla udat policii - "

„Za co, prosímtě?" Lily už skoro křičela. „Jdi pryč, nechci se s tebou hádat."

„Tak mi řekni, co se stalo mezi tebou a Snapem, pak tě už nechám spát."

Lily se zamyslela. „Proč tě to zajímá?"

I v pološeru bylo vidět, jak se její sestra ušklíbla. „Prostě mě to zajímá."

Chvíli bylo ticho.

„Urazil mě. Pohádali jsme se. Stačí?"

„Ne. Proč jste se pohádali?"

„Petty... Ne, do toho ti vážně nic není."

Petunie se zarazila. Bylo to už dlouho, kdy se sestrou naposledy vedla takhle dlouhý rozhovor a také ji dnes poprvé za pár let oslovila tak, jako jí oslovovala, když byla menší. Petty...

„Jak myslíš," procedila skrz zuby nakonec Petunie a odebrala se do svého pokoje. Byla naštvaná, že jí její mladší sestra nehodlala prozradit větší detaily. Ale co čekala, od čarodějky. Dívka se sama pro sebe nenávistně uchechtla a svalila se na postel. Zlost však během chvíle vystřídala sebelítost a Petunie ucítila, jak jí po tváři stéká slza. Byla zmatená, netušila, kde se v ní tyto pocity braly. Pamatovala si časy, kdy byla menší a její sestra k ní vzhlížela. Stačilo si písknout a malá Lily přicupitala s úsměvem na rtech, ochotná své sestře uvařit kakao a přinést z kuchyně borůvkový koláč. Lilyiny nehody se stávaly i tehdy, avšak Petunie svou sestru naučila se za ně stydět. Dodnes si pamatovala den, kdy nastala ta změna.

.....

Obě dívky stály na palouku. Na trávu dopadalo slunce. Byl teplý den. Lily držela na dlani kvítek a ten otevíral a zavíral okvětní plátky.

„Přestaň s tím!" zaječela Petunie. Její sestra zase a znovu nedbala jejích příkazů a dělala "ty divné věci".

„Vždyť si neubližuje," bránila se Lily, sevřela ale květ v ruce a odhodila ho na zem.

„To se nesmí," prohlásila Petunie, očima však sledovala, jak květ padá k zemi, a neodtrhla od něj oči ani teď. „Jak to děláš?", zeptala se po chvíli závistivě.

„To je přece jasné, ne?" ozval se něčí hlas. U nedalekého stromu stál podivně oděný chlapec. Černé mastné vlasy a bledý obličej mu jen dodávaly na podivínském vzhledu.

Petunie zapištěla a vyběhla zpátky k houpačkám. Lily se zřejmě také vylekala, ale zůstala stát. Petunie se zamračila. Byla naštvaná, že její sestra neběžela za ní a klidně se s tím klukem vybavuje.

.....

Petunie se převrátila na druhý bok. Snapeovi je teď konec. A to byli s Lily nejlepší přátelé. Zřejmě ji musel opravdu naštvat. A jí zajímalo proč. Rozhodla se, že zítra Snapea navštíví. Ne, nemá v plánu ho utišovat, ale opravdu jí zajímalo co se stalo. Informace navíc se hodí vždy. Zvláště, pokud jste Petunie Evansová.

*****

Zdravím všechny čtenáře! :') Snad vás bavilo číst část příběhu z pohledu Petunie. Na obrázku nahoře je právě ona a její sestra Lily. Těším se na vás u další kapitoly!