Počet slov 1022
Rok 1976

Severus Snape seděl na podlaze svého pokoje. Doma bylo až nepříjemné ticho. Oba rodiče odjeli na nákupy. Tobias Snape vyhrál v nedaleké herně nemalou částku a tehdy, když utratil čtvrtinu z ní za prvotřídní whisky a lístek na fotbal, vzpomněl si na Eileen a navrhl, že by mohli zajít vybrat nějaký nábytek a oblečení. Severuse odbyl lacinou košilí a plátěnými kalhoty, ale i to bylo lepší než většina jeho oblečení, tudíž posledních pár dnů nenosil nic jiného.

Prkna zavrzala, Severus vstal a pohlédl na své dílo. Na velkém papíru na zemi byl nakreslený přesný plánek Tkalcovské ulice a okolí. Spokojeně kývl, pečlivý byl dost a Avery nebyl hloupý, jistě se v plánku vyzná. Přistoupil k oknu, kde se na slunci vyhříval majestátní výr velký. Přivázal mu na nohu srolovaný papír a výr odlétl. Teď bych se už konečně mohl vrátit ke knize, zadoufal Severus. Jeho radost mu však překazil vzápětí znějící zvonek. Tiše zaklel a vydal se ke dveřím. To budou jistě rodiče, on si pravděpodobně zapomněl klíče. Nic neobvyklého.

Otevřel dveře a v němém úžasu hleděl na hubenou brunetku s koňským obličejem, která jej propalovala zvědavým pohledem.

„Petunie Evansová?"

„Severusi Snape," odvětila dívka.

„Co - co chceš?"

„Mohu dál?"

Severus se ze dveří rozhlédl po Tkalcovské ulici. Po cestě nedaleko od nich si to vykračovala partička opilců, která vesele kopala do odhozených plechovek. Kolem nohou jim proběhla vypelichaná kočka honící vykrmenou krysu.

„Pojď dál," přikývl.

Zavedl Petunii do svého pokoje a pokynul jí, aby se posadila na postel vedle něj. Petunie se rozhlédla po téměř pusté místnosti a ušklíbla se. Víc však skromný pokoj nekomentovala, byla tu kvůli jiné věci.

„Víš, Snape, přijde mi podivné, že ses u nás ještě neukázal. Stalo se něco mezi tebou a Lily?"

„Ven," sykl Severus.

„Cože?"

„Vypadni."

„Já - já," začala Petunie drmolit. Rozhodně nehodlala odejít s nepořízenou. „Včera u nás na zahradě byli Lilyiny přátelé. Takovej ten tmavovlasej kluk s přízvukem - "

„Draganov."

„Ano, ten. Pak taková bruneta s brýlemi, asi jeho holka."

„Lucy..."

„A ještě tam byla jedna holka s dost prořízlou pusou."

„Kate Adlerová."

„A mimo to další kluk, s brýlemi, tmavé vlasy a hnědé oči."

„Cože?" trhl sebou Severus.

„Ano, říkám pravdu. Jak se jmenoval on?"

„Potter," sykl nenávistně chlapec. „James Potter."

Petunie na Severuse překvapeně pohlédla. „Předpokládám, že vy dva se moc nemusíte," poznamenala.

Severus po Petunii šlehl zlostným pohledem. „Odejdi."

„Prosím?" nakrčila nos dívka. „Já jsem ti řekla tohle, tak ty mi řekni, co se stalo mezi tebou a Lily?"

„Myslím to vážně!" zaburácel. „Vypadni!"

Petunie vstala, otočila se na podpatku a se zdviženým nosem vyšla z pokoje. Severus pak jen uslyšel hlasité prásknutí dveřmi a vzdalující se kroky po ulici. Němě zíral na stěnu. Nenazvala snad Lily Pottera mizerou? Byl si téměř jistý, že ano. Proč se baví s Potterem a s ním ne? Možná, kdyby si s ní promluvil... Ne, nemůže se tak teď vracet, Petunie by se mu vysmála. Zamračil se, vytáhl knihu a pustil se do čtení. Jen to jej poslední dobou dokázalo přivést na jiné myšlenky.

❌❌❌

Hádka rodičů. Příchod Averyho. Krb. Letaxový prášek. Severus vlezl do krbu jen zlomek sekundy předtím, než se nedaleko něj rozbila skleněná váza, kterou Tobias Snape v záchvatu zuřivosti hodil po své ženě. Ostatně, od nákupů už uběhl týden a vše se vrátilo do starých kolejí. Severus byl až znechucený naivitou své matky, která si myslela, že tentokrát se otec změní. Severus ho měl přečteného mnohem lépe. Tušil, že se nezmění, ani kdyby svým jednáním někoho z nich ohrozil na životě. Pravděpodobně by si vůbec nepřipouštěl, že to byla jeho vina.

Už byli na místě.

„Vincente, Severusi... Vítejte," pronesl Lucius Malfoy s nenápadným úsměvem na rtech.

„Jak se vede, Luciusi?" prohodil Severus, jakmile vylezl z krbu. Avery začal mezitím o něčem diskutovat s Mulciberem, který tu už dávno byl.

„Ach ano, jde to," odvětil mladík. „A co ty, drahý příteli? Jak se ti vede v Bradavicích? Slyšel jsem, že jsi se konečně zbavil té otravné mudlovské holky."

„No, vlastně - "

„Nemusíš mi to vysvětlovat, Regulus mi vše řekl. Jsem na tebe hrdý." Lucius začal pomalým krokem Severuse obcházet. Ruce měl založené za zády a na tváři mu hrál jemný úšklebek. „Mimochodem, dlouho jsme se neviděli," poznamenal. „Nerad bych si to však špatně vyložil - vždyť mě znáš, Severusi... Nicméně rád bych se dočkal konečné odpovědi."

"Jaké odpovědi?"

Lucius se náhle zastavil. Jeho obličej byl asi deset centimetrů před Severusem, pohlédl mu přímo do očí. „Přeci odpověď na to, zda chceš být jedním z nás, Severusi." Malfoy ztišil hlas. „Náš pán by byl velice rád, pokud by ses v nejbližší době rozhodl. Tento rok by chtěl slyšet odpověď."

„Jistě," odtušil Severus, zneklidněný Luciusovým chováním. Netušil, co očekával, ale fakt, že po něm chce takové složité rozhodnutí ještě v tomto roku jej znepokojil. Nebyl si jistý. Nebyl si jistý ničím. Byla to Lily, kdo ho držel nad rozhodnutím přidat se k Pánovi zla. Lily tu s ním už ale nebyla. Avšak rád jí měl stále. Nechtěl, aby se jí stalo něco špatného. Nechtěl být jedním ze Smrtijedů, kteří zabití nevinného mudly považovali za krok pro lepší společnost. Na druhou stranu černá magie ho každým rokem zajímala více a představa vidět některé kletby naživo v něm vyvolávala pocit euforie. Děsil se této části svého já, přesto ji svým způsobem i miloval. Černá magie pro něj byla útěk z reality. A být v službách Pána zla by znamenalo možnost černou magii provozovat pod určitou ochranou.

Lucius si nápadně odkašlal. „Severusi, půjdu teď na zahradu, skřítci ti přichystali pokoj a až se ti bude chtít, můžeš přijít za mnou."

„Dobře," zakýval hlavou Severus. „Přijdu."

Pomalu zamířil k honosnému točitému schodišti, které vedlo do druhého patra Malfoy Manor. Vyšel po něm a zahnul doleva, kde byly pokoje pro hosty. Vešel do toho svého; přivítala jej příjemná vůně vypraného povlečení. Nahlédl z okna pokoje a spatřil Luciuse, jak se na zahradě sídla vybavuje s několika muži. Někteří byli přibližně stejně staří jako on, většina však byla starší. Severus v nich poznal Smrtijedy. S některými z nich se už setkal při různých příležitostech v Malfoy Manor nebo v Obrtlé ulici. Jiné ale vůbec nepoznával. Znamenalo to jediné - řady Pána zla se rozrůstají.