Počet slov: 1104
Rok 1976

„Už jsi tady," poznamenal Lucius.

„Ano."

„Víš, Severusi, nemysli si, že to nevidím."

„Co? Tedy, jak to myslíš?"

„Váháš," odvětil Lucius. „Nejsi si jistý, zda se chceš přidat k Pánu zla."

„Je mi šestnáct."

„Nikdo po tobě nechce, abys v Bradavicích, na očích Brumbálovi nosil znamení zla. Ale rozhodnout se můžeš už teď. Abych ti to usnadnil, dovolil jsem si pozvat několik, ehm - starých známých."

Severus se v duchu zamračil. Začalo mu docházet, že celá tato návštěva má zcela jiný důvod, než Malfoy uváděl.

„Pojď do sklepení." kývl na chlapce Lucius.

Severus se zvedl a po boku mladého Malfoye prošli pečlivě upravenou zahradou až do sídla Malfoyů. Za velkými hlavními dveřmi zahli doprava a po schodech dolu došli až do velikého sklepení. Oproti zbytku sídla zde v pozdemí byl nepříjemný chlad a prázdné cely Severusovi na náladě též nepřidaly. Mimoděk si v jedné z nich představil svého otce a v druhé Pottera. Ušklíbl se.

„Tak! Jsme tady." pověděl Lucius a zastavil se.

Severus odvrátil zrak od cely a podíval se před sebe. Stála tam jedna postava. Byl to jakýsi mladík, měl krátké černé vlasy a úzké oči jako dvě štěrbinky pozorovaly příchozí.

„To je Tamotsu. Chodil do ročníku se mnou," vysvětlil Lucius. „Před dvěmi lety se definitivně přidal na naší stranu."

Severus přikývl.

„Tady Tamotsu ti ukáže, jaké možnosti by ti přineslo sloužit Pánovi zla."

Lucius přistoupil k cele, která se tyčila naproti nim. Severus si všiml, že je v cele nějaký člověk. Ležel na kamenné zemi a byl svázaný tlustými provazy. Lucius vytáhl hůlku, celu otevřel a přenesl člověka doprostřed chodby. Pronesl zaklínadlo a člověk se probral. Severus mu zvědavě pohlédl do tváře. Byl to muž, věkem přibližně okolo 48 let. S jistým zadostiučiněním si uvědomil, že tolik je jeho otci. Měl šedivé vlasy, neoholenou bradu a hnědé oči, které bez emocí hleděly před sebe.

„Tamotsu, už můžeš," pokynul Lucius mladíkovi.

Tamotsu přistoupil k muži a zlomyslně se ušklíbl. Namířil na něj hůlkou a pronesl: „Imperio."

Oběť nepřirozeně vykulila oči a ztuha natáhla nohy. Severus pohlédl na Luciuse, který jeho pohled poznamenal a skoro až otcovsky se na chlapce usmál.

„Pozorně sleduj," sykl a přistoupil blíž k němu. Vzal pytel, který ležel na zemi a vytáhl z něj mourovatou kočku. Zpod hábitu vytáhl nůž a podal jej muži. Tamotsu na muže stále mířil hůlkou. Ten jako ve snách vstal, čapl kočku za ocas a druhou rukou se k ní blížil nožem. Kočka jej několikrát škrábla, ruce i obličej měl posetý desítkami rudých jizev. Jeho to však vůbec neznepokojovalo; Severus si byl téměř jistý, že tu bolest ani nevnímá. Muž udělal jednu řeznou ránu do těla zvířete a jeho už tak špinavý hábit potřísnila sprška krve. Severus stál na místě a celý počin mlčky pozoroval. Byl znechucený, zároveň ho scénka ale fascinovala a zadoufal, že by snad jednou také mohl zkusit někoho ovládat impériem. V duchu se za svou myšlenku zastyděl. Opět byl zmatený, což však nebyla žádná novinka. Muž kočku i nůž upustil a strnulým krokem došel do své cely. Lucius se ušklíbl a zamkl za ním.

„Tamotsu je velice zkušený kouzelník, hlavně s Imperiem má nedocenitelné zkušenosti," promluvil do ticha. „Pokud je kletba imperius správně použita a i ukončena, oběť se vzpamatuje sama a to celkem brzy. Už zítra by měl být v pořádku," podotknul Lucius a pohlédl na muže, který nehybně ležel v cele. „Pokud by někdo nezkušený použil kletbu imperius, oběť při kletbě nebude plně pod jeho kontrolou, bude zmatená a začne mít potíže si uvědomováním si sama sebe. Po ukončení kletby může dojít k nezvratnému poškození mozku."

„Je to - " začal Severus a přemýšlel, jak větu dokončit. „Nikdy jsem nic podobného naživo neviděl. Tolik jsem o toho četl o kletbách, které nepromíjejí, ale..."

„Rozumím ti," opáčil vážně Lucius. „Když jsem byl poprvé svědkem imperia, také jsem byl uchvácený, co magie dovede," mladík se uchechtl a pokračoval. „Co teprve, až uvidíš Cruciatus a Avadu. Cruciatus ti bude předveden zítra, avšak smrtící kletba ještě ne. Jeho," Lucius ukázal na muže v cele. „budeme ještě potřebovat."

❌❌❌

Cesta a blížící se příjezd do Bradavic byl pro Severuse jako splněný sen. Přestože prázdniny strávené z celké části u Malfoyových byly bezesporu zajímavé, škola pro něj představovala mnohem příjemnější místo než kterékoliv jiné. Jediná věc, která se od minulého školního roku změnila bylo přátelství s Lily. Chlapce jen žalostně píchlo u srdce, když viděl rudovlásku se svými kamarádkami projít kolem jejich kupé. Ani se na něj nepodívala, dokonce se mu zdálo, že když procházela kolem kupé, záměrně odvrátila hlavu na druhou stranu, aby jej nemohla spatřit ani omylem a aby si nemohl ani ve skrytu duše myslet, že se mezi nimi od posledního rozhovoru cokoliv změnilo.

Přestože Avery, Regulus a Mulciber byli u Malfoye také, jich se přítomnost u kleteb, které nepromíjejí netýkala. Když jim Severus vyprávěl své poznatky, přičemž samozřejmě vynechal smíšené pocity a počáteční znechucení, bylo na nich vidět, že je to překvapilo. Zdálo se mu, že Mulciber k němu dokonce má i celkem velký respekt. Byl rád, že alespoň jeho přátelé stojí stále při něm, ačkoliv byli od Lily tolik odlišní a byli o mnoho více zkažení, ať už pocitem nadřazenosti, který do nich odmala vtloukali jejich rodiče nebo potřebou soudit ostatní podle bohatství a krve. Severus se tedy usmíval dál a zodpovídal všechny dotazy, ale uvnitř něj bylo prázdno. Žádná radost, žádné emoce. Často se večer budil vylekaný z nočních můr, ve kterých jej pronásledoval muž, kterého Tamotsu tehdy v cele ovládal a mučil. Viděl před sebou jeho vyboulené oči, bledou pleť a kostnatou tvář. Obával se, že si ukrojil až příliš velké sousto. Odmítnout se připojit k někomu, kdo bez mrknutí oka používá nepromíjitelné kletby je takřka nemožné.

„Severusi?"

Severus sebou trhl. Nakláněl se nad ním Regulus a zamračeně si ho prohlížel. „Všechno v pohodě?"

„Ano, proč by ne?"

„Zdáš se mi duchem mimo."

„Ale ne," zavrtěl hlavou Severus. „Jen jsem přemýšlel o nadcházejícím roku. Určitě si ho skvěle užijeme."

„Že váháš," připojil se do rozhovoru Avery. „Což mi připomíná, že jsem vám ještě neoznámil jak dopadly mé výsledky NKÚ."

„Jsme napnutí," ušklíbl se sarkasticky Regulus.

„Ty mlč. Dosáhl jsem osmi NKÚ z deseti."

„To je dost dobré," ohodnotil to Mulciber. „Já mám čtyři."

Regulus vyprsknul smíchy.

„Jen počkej, až je budeš skládat ty," nafoukl se Mulciber, uraženě se od Reguluse odvrátil a pozoroval velké jezero, kolem kterého právě projížděli.

„A co ty, Severusi?" zajímal se Avery.

„Deset," zabručel Severus.

„Co jiného," ušklíbl se Regulus. „Chápu, proč tě Lucius pořád tak brání a podporuje."

Severus svému kamarádovi úšklebek oplatil. I on tušil, že jeho přátelství s Luciusem není založeno na vzájemné empatii a porozumění. Malfoy neuzavírá přátelství, která by pro něj nebyla výhodná.