Počet slov: 1074
Rok 1974

"Vstávat, vy ospalci!", vykřikla Lucy a vpustila do zatažené místnosti světlo.

"Počkej, Siriusi, ještě chytím Zlatonku...", zamumlal rozespale James.

"Žádný Sirius! Žádná Zlatonka!", zvolala Lucy sportovně a zatleskala. "No tak, vstávejte všichni, jdeme k vodě!"

To už sebou James trhnul a otevřel oči. "Kde je ten Potlouk?", zeptal se hloupě.

Kate se zahihňala a objala zezadu Jamese. "Hádej, kdo je tu?"

"Kate...", zasmál se James. "Pust mě."

Severus se už také probral. Vlastně byl vzhůru už od té doby, co začalo svítat, ale nevstal, jen ležel, pozoroval světelné pruhy a stíny na stropě a přemýšlel. Sedl si a obrátil se k Lily. Ta ještě spala a ani křik Lucy a smích Kate a Jamese jí neprobral.

"Lily, vstávej.", řekl Severus jemně a odhrnul dívce z obličeje několik pramínků rudých vlasů.

"Seve...", zamumlala Lily, aniž by otevřela oči.

"Jdeme k vodě.", pověděl Severus trpělivě.

"Tak jděte.", zamumlala Lily a otočila se na druhý bok,

"Co tam vy dva děláte?", zvolala od dveří Lucy. "Proč Lily ještě spí? Já už jsem dávno oblečená!"

To už Lily otevřela oči a pohlédla do těch Severusových, které na ní hleděly.

"Vždyť už jdu!", křikla Lily a začala se zvedat. Co nejrychleji na sebe naházela oblečení a pospíchala s ostatními k jezeru.

"Zahrajeme si takovou hru.", navrhla Kate, jakmile všichni stáli po krk v jezeře. "Vždy si jeden sedne tomu druhému na záda a bude se snažit shodit druhou dvojici. A kdo nespadne, ten vyhraje."

James se zatvářil velice potěšeně. "Pojď tedy na můj hruď, my lady."

Kate si celá rudá sedla Jamesovi na záda.

"A druhá dvojice by mohla být třeba Lily a Sra... Snape." navrhnul James. "A Lucy bude rozhodčí."

"To jsem si mohla myslet.", zasmála se srdečně Lucy. "Co se dá dělat."

Za chvíli už byli všichni připraveni na hru. Severus sice neměl takovou sílu jako James, ale zato byla Lily trochu lehčí a drobnější než Kate. Dívky se na ramenou chlapců na sebe usmály, Severus a James to ale nebrali jako přátelskou hru. Šlo tu o víc.

Lucy začala odpočítávat. Tři - dva - "

"Počkej!", přerušila jí Kate. "Musím si upravit culík."

"No jo.", zakoulela očima Lucy. "Smím už pokračovat?"

"Jistě.", usmála se nevinně Kate.

"Takže... Tři - dva - jedna - teď!", křikla Lucy.

V tu chvíli se voda rozpohybovala a oba chlapci se k sobě přibližovali rychlostí blesku. Zatímco se Lily a Kate snažily shodit dolu rukama, James a Severus si podkopávali nohy. Severus v jednu chvíli málem ztratil rovnováhu, ovšem malým zacouváním jen zabránil tomu, aby Kate shodila Lily. Kate se dost naklonila a s hlasitým žuchnutím spadla do vody.

"Vedeme.", pověděl sladce Severus.

"Ne na dlouho.", ušklíbnul se James a jedním mrštným pohybem dostal Lily tam, kam před chvílí dopadla Kate.

"Vyrovnáno.", zazubil se James.

❌❌❌

Na poslední večer před odjezdem domů si pan a paní Claphamovi a Lucy připravili pro Jamese, Severuse, Lily, Kate něco na způsob stezky odvahy. Měli projít kolem jezera k lesíku a uvnitř malé lesní jeskyňky najít krabici s odměnou (balení čokoládových žabek). Kdo bude dřív zpátky, bude oficiálním vítězem. Lucy svým přátelům navrhla, aby se rozdělili do dvojic. Nebylo žádné překvapení, že se Kate okamžitě zavěsila do Jamese a Severus s váhavým úsměvem pohlédl na Lily.

"Připraveni?", optala se Lucy.

"Jasňačka.", zazubil se James, chytil Kate za ruku a vyrazili směrem k jezeru.

Severus se podíval tázavě na Lily a ta přikývla. Mohli vyrazit.

Cesta okolo jezera byla snadná. Rovnou hladinu osvětloval jasný měsíc a jeho záře se odrážela až na začátek lesa. Na letní měsíc bylo poměrně chladno a Lily brzy začala litovat, že si nevzala mikinu. Po vstupu do lesa si Severus všimnul, že se Lily trochu klepe a přehodil přes ní svůj kabát. Lily se na něj skrz drkotající zuby vděčně usmála. Úzkou pěšinou vykračovali tiše dál, hlouběji do lesa.

"Ty, Seve?", špitla Lily.

"Ano?"

"Neslyšíš něco?"

Severus se zastavil a nastražil uši. Slyšel nedaleko nich jakési zašustění, avšak zavrtěl hlavou.

"Nic."

Nechtěl Lily zbytečně strašit, stejně to bylo nejspíše nějaké zvíře.

Chvíli šli oba mlčky po pěšině. Kromě praskání větviček pod jejich nohami a občasného zahoukání sov bylo ticho.

"Petroficus totalus!", ozvalo se náhle a Lily se složila k zemi.

Severus se vyděšeně rozhlédl okolo sebe. Kdosi, kdo stál za keřem se náhle zvedl. "Neboj se, Evansová, to jsem já. Jen jsem tě chtěl zbavit Snapea."

"Kreténe.", sykl nenávistně Severus. "To byla Lily."

"Proč má na tobě tvůj kabát?", zeptal se po chvilce rozpačitého ticha James napůl zmateně a napůl vylekaně nad tím, co způsobil.

"Byla jí zima.", odsekl Severus, otočil se od Jamese, kleknul si k Lily a pronesl protikouzlo.

Lily se zvedla, očistila se od listí a došla k Jamesovi. Povýšeně se na něj podívala a zamračila se. Vzhledem k tomu, že byla asi tak o deset centimetrů nižší působila scénka celkem komicky.

"Pottere! Jak jsi mohl!", sykla chladně.

"Já-já jsem nevěděl, že jsi to ty...", zamumlal James.

"To přeci není důležité! Chtěl jsi ublížit Severusovi! Jsi hrozný mizera.", vyhrkla Lily bez kousku soucitu. "Pojď, Severusi.", dodala a obrátila se ke svému kamarádovi.

Ten na ní vděčně pohlédl a vydali se dál, směrem k již nedaleké jeskyňce. Jamese nechali stát se svými myšlenkami za sebou.

❌❌❌

Dny pomalu ubíhaly a brzy byl již čas nasednout do bradavického spěšného vlaku. Čtvrtý ročník. Jednou to přijít muselo. Lily se zájmem pozorovala své spolužáky. Severus, Lucy, James a Kate jí připadalo stejní, protože s nimi strávila posledních pár dní, ovšem ostatní spolužáci na ní působili dost jinak. Mnoho z nich bylo ještě opálených z dovolené, vyrostli nebo si nechali udělat nějaký nový fascinující účes. Po dvou měsících prázdnin byl celkem nezvyk znovu zapojit své mozkové závity a začít se učit. Lily ale škola chyběla, Severusovi také. Kate o nich se smíchem prohlásila, že jsou divní, když se jim líbí ve škole. Oba k tomu ale měli své důvody, které kamarádka nevěděla. Severus si do kupé sedl s Averym a Mulciberem, Regulus seděl tentokrát s přáteli ze svého ročníku. Oba chlapci si prázdniny zjevně moc neužili. Měli kruhy pod očima, byli pobledlí a tvářili se nerudněji než bylo zvykem.

"Stalo se něco?", vyzvídal Severus.

"Byly u nás doma prohlídky.", zavrčel Avery. "Otec málem zkončil v Azkabanu."

"Začíná přituhovat.", dodal Mulciber vážně. "Bystrozorové tuší, že Pán Zla nabírá moc."

Severus vážně přikývnul.

"Mimochodem, o prázdninách se za námi stavil Lucius.", poznamenal Avery. "Až budeme vědět nejbližší termín do Prasinek, máme se mu ozvat. Rád by se s námi sešel."

Severus na svého kamaráda tázavě pohlédl. Ten ale jen pokrčil rameny a ušklíbnul se.