Počet slov: 1024
Rok 1974

Šance dostat se do Prasinek se chlapcům naskytla až v prosinci. Zjevně i učitelé věděli něco o Voldemortovi a jeho rychlém nabírání moci, avšak pouze Brumbrál měl tu odvahu podat studentům toto pravdivé vysvětlení, ostatní profesoři jen mlžili.

Venku byl skoro až nepříjemný mráz, ale i tak si mnoho studentů nenechalo první návštěvu Prasinek za tento školní rok ujít. Severus, Regulus, Mulciber a Avery šli mezi posledními, aby se mohli nenápadně vypařit, až bude potřeba. Počkali, až se ostatní vzdálí a pak zahli k Medovému ráji, ovšem nešli dovnitř, vklouzli za obchod, kde vedla nevýrazná slepá ulička. Tam na ně už čekal Lucius. Dvacetiletý, znuděně vyhlížející aristokrat byl opřený o zídku a pokuřoval cigaretu. Náhle spatřil čtveřici zmijozelských školáků, která mu šla naproti. Ušklíbnul se.

"Á, Severus, Regulus a jejich přátelé.", pověděl Lucius a na tváři mu hrál krutý úsměv. Mulciber a Avery se trochu zamračili. Nebylo zrovna spravedlivé, že Malfoy preferoval Severuse a Reguluse před nimi, ovšem bylo to pochopitelné. Regulus byl bratrancem jeho ženy Narcissy a Severuse si z nějakého důvodu oblíbil již v prvním ročníku. Nic ale nenamítali, dostat se do sporu s Luciusem Malfoyem bylo velmi nebezpečné.

"Rád tě vidím, Luciusi.", usmál se Severus na mladíka.

"Radost je i na mé straně.", ujistil ho Lucius. "Zrovna ty, Severusi, vždy jsi byl tak nadaný na černou magii...", pověděl a potáhl z cigarety.

Severus se zmateně podíval na Reguluse a ten pokrčil rameny.

"Možná se ptáte, proč jsem vás chtěl vidět.", pronesl znuděným hlasem Lucius. "Máte právo to vědět. Pojďte za mnou."

Lucius nečekal na žádnou reakci a vydal se směrem ke středu Prasinek. Chlapci za ním beze slova vyrazili. Po asi dvou minutách chůze došli k hotelu s nápisem Hotel Heleny Hildegardy Hromské. Lucius vstoupil dovnitř a sjel všechny okolo sebe povýšeným pohledem. Přistoupil k recepční a sebevědomě pronesl: "Chci pokoj."

Recepční, prošedivělá postarší dáma, pravděpodobně sama Helena Hildegarda se na Luciuse zamračila. "Mladý muži, chtělo by to trochu vychování."

Lucius se k dámě naklonil. "Já jsem Lucius Malfoy a chci svůj pokoj. Rozmyslete si, co povíte.", sykl netrpělivě.

Helena Hildegarda nepatrně zbledla a polkla. "Jistě, tady máte klíče.", pověděla jen bez emocí v hlase a podala Luciusovi klíč. Lucius se povýšeně ušklíbnul, vytrhnul jí klíče z ruky a kývnul na chlapce, aby šli za ním.

V pokoji si Lucius sedl ke stolu a pokynul rukou, aby ostatní učinili totéž.

"Za měsíc touto dobou se vydejte do Prasinek. Počkám tu znovu na vás, ovšem již v tomto pokoji tohoto hotelu. Letaxem se společně přemístíme do Malfoy Manor. Čeká vás veliká pocta." Lucius se zatvářil vážně. "Jak jistě víte, Pán zla do naší rodiny vždy vkládal velikou důvěru. Poslední čas se musí skrývat ještě důmyslněji než obvykle a jako občasné... zázemí si vybral právě Malfoy Manor. Jakmile jsem se stal jedním z jeho věrných, Pán zla se mě vyptával na mé spolužáky z Bradavic, či by některý z nich nechtěl vstoupit do jeho služeb. Vzpomněl jsem si na pár jmen a mimo jiné také na vás. Samozřejmě ve vašem věku po vás nikdo nechce, abyste se stali Smrtijedy. Navíc by to bylo příliš nebezpečné. Tudíž by šlo jen o setkání. Vaše první setkání s Pánem zla.", Lucius se odmlčel a pohlédl na Severuse.

"O tobě jsem mu vyprávěl hodně. Už v prvním ročníku jsi věděl o černé magii více, než většina studentů sedmého ročníku. Zřejmě jsi Pána zla velice fascinoval, Severusi. Nepokaž si to. Je to veliká čest, že má zájem se s vámi všemi setkat.

Chlapci zírali na Luciuse v naprosté němotě. Byl to nečekaný rozhovor a poměrně veliký šok.

❌❌❌

"Hej, Srabusi, chytej.", křikl Sirius a hodil na Severuse sněhovou kouli. Ten naštěstí včas uhnul a koule se roztříštila o nedalelý strom.

"Drahý bratříčku, fakt už jdi do prdele.", utrhnul se na Siriuse Regulus.

"Nebo co?", ušklíbnul se nebelvírčan. "Pošleš na mě maminku?"

"U ní se divím, že má s tebou ještě trpělivost.", zasyčel Regulus. "Kdybys byl můj syn, tak tě už dávno zabiju."

"A kdybys byl ty můj otec, tak se radši zabiju sám.", zakřenil se Sirius. "Zoufalče."

"Krvezrádče.", odsekl Regulus. "Vypadni za svými kamarádíčky a neobtěžuj svou demencí slušné lidi."

Sirius se zatvářil velice pobaveně, přeměřil si zmijozelské mladíky pohrdlivým pohledem a odešel.

"Debil.", zabručel Mulciber, když se chlapci vydali do hradu. "O co mu jde?"

Na otázku mu ale nikdo neodpověděl, protože právě došli na bradavické pozemky a spatřili neskutečnou nádheru. Několik studentů si ze sněhu postavili skrýše a nabarvili je na různé barvy. Jedna pětice mrzimorských dívek si postavila ze sněhu zářivě růžovou skrýš, na jejíž střechu dívky připíchly mrzimorskou vlaječku. Další studenti opodál stavěli také. Několik chlapců se koulovalo a Severus by se vsadil, že nedaleko zaslechl nezaměnitelný smích Jamese Pottera.

Regulus s Averym kolem skrýší lhostejně prošli, Mulciber se ale občas kouknul okolo sebe a stěží skrýval udivený výraz. Severus se svůj údiv skrývat nesnažil; ohlížel se okolo sebe a hledal Lily. Nikde ji neviděl, byl si ale zcela jist, že někde se svými kamarádkami také staví. Bohužel se k nim teď přidat nemohl. Vstoupil do hradu a vydal se se svými přáteli do společenské místnosti.

"Co si myslíte o tom, co nám tvrdil Malfoy?", zeptal se Avery, jakmile se všichni usadili v pohodlných křeslech.

"Je to skvělé.", pověděl Regulus. "Takovou šanci člověk nedostává každý den. Já osobně se ale více těším na to, až se k němu přidáme..."

Severus poslouchal rozhovor jen napůl. Vždy ho fascinovala černá magie, ovšem neměl zájem se přidat k Pánovi zla. Nejmenoval se přeci Pán zla nadarmo, byl zlý. Zlo a černá magie jsou zajímavé věci, ale zajímat se o ně a provozovat je - to je rozdíl. Severus ale tušil, že je jediný z přátel, kdo má tyto pocity. Nemohl s nimi o tom mluvit, natož aby se jim svěřil, že se ze setkání obává. Jediný, komu by se mohl svěřit byla Lily. Ta by mu ale jistě poradila, ať nikam nechodí a Malfoyovi vysvětlí, že nemá zájem se s nikým scházet. Jenže tohle nebyla hra. Jsou věci, které je velmi nebezpečné odmítnout a mohlo by se to ošklivě vymstít. Severus si vduchu povzechnul. Nikomu o svých pocitech raději neřekne. Občas je asi lepší zůstat na všechno sám.